Pohádkově..

Nic se nemá přehánět.

Vánoce jsou svátky dětí. Pohádky k nim neodmyslitelně patří. Jen se mi zdá, že v posledních letech kvantita převažuje nad kvalitou. Pohádka kam se podíváš. Den za dnem, nelze rozlišit, kdy je pohádka sváteční a kdy jen tak jako výplň programu. Většinou je pro jistotu ještě zopakují. Kdysi sváteční Tři oříšky jsou věčným opakováním tak zprofanované, že už snad ani nemohou patřit k očekávaným symbolům svátků. Stejně jako Pyšná princezna či další kdysi skvosty, dnes inflační výplň.

Jistě, má to svou logiku, Vánoce jsou svátky rodinné pospolitosti a televize by k nim vůbec neměla patřit. Většinou také ani nepatří, i já čerpám převážně z prohlédnutého televizního programu. Jde spíš o takovou glosu směrem k vánoční přesycenosti. Všeho moc škodí, tedy i televizních pohádek( jak těch notoricky opakovaných tak i těch nových, v podstatě zoufale splývajících). Ale zdá se, že nadbytek všeho se pozvolna stává symbolem dneška. Ale když zaslechnu slovo princezna či Popelka, naskakuje mi husí kůže.  A myslím, nepodobně jsou na tom i ty děti. Tedy ty, které nemají to štěstí, že jsou televizního signálu ušetřeny a hezky postaru si se svými rodiči povídají, čtou, chodí na procházky či na hory, případně tak nanejvýš poslouchají rádio. Jen se bojím, že takových dětí mnoho není. Ale třeba se mýlím…
Jisté je ovšem to, že těšit se na štědrovečerní pohádku, jako tomu bývalo kdysi, je věc zhola nemožná.