úterý 15. prosince 2015

Veřejný virtuální prostor

Veřejný prostor je členitý a neustále se měnící. Jedno ale nezvládá: vyváženost. Přesněji řečeno, objektivní míru informací z obou stran. Všimla jsem si toho už dávno, třeba když se informuje o nějakých zlořádech, zatímco pozitivní věci tiše vyšumí. Je jistě velmi vzrušující odhalovat zločince
a vystavovat je na odiv, zatímco ti dobráci hlupáci nikoho nezajímají. Nehodí se do veřejného prostoru.
V nedávné době rozbouřila veřejné mínění facka, kterou postarší pedagog uštědřil zlobivému dítěti. Nejspíš proto, že děcko překročilo snesitelný práh jeho tolerance, ruply mu nervy a výchovný záhlavec si začal žít vlastním životem. Média se předháněla, kdo víc hanebného kantora dokáže zdeptat, zlynčovat či dehonestovat. Veřejnost, která je na práva dětí nesmírně háklivá, se hromadně vyjadřovala k bídným kantorům, kteří přeci nemohou bít jejich děti, což hlasitě deklamovali i ti, co žádné děti nemají nebo své vlastní úspěšně týrají. Oni ale mohou, jsou přeci jejich.
  Nejsem zastánce bití dětí, i když se mi občas samovolně vybaví dědečkovo oblíbené heslo, že „škoda rány, která padne vedle“. Tehdy asi platilo, dnes je situace jiná a děti se bít nemají. Souhlasím.  Je to jejich právo.
Ve stejně nedávné době tiše proběhla médii zpráva, že se jakési děti pokusily otrávit svoji učitelku. Nejspíš proto, že kantorka byla neoblíbená, čímž překročila práh jejich tolerance.  Také byla přísná, což byla jedna část jejich obhajoby. Dle dostupných informací pedagožka přežila a otrava v kabinetě kupodivu nezačala žít vlastním životem. Někdo ji zametl pod koberec. Minimálně tak, že do mediálního prostoru, který onehdá lynčoval onoho kantora, nepronikla. Na místní bázi se možná něco řeší, ale to už se veřejný prostor nedozví. Veřejnost, která je na práva dětí nesmírně háklivá, se přeci nebude vyjadřovat k otravě nějaké učitelky, která navíc byla podle dětí neoblíbená!
Jsou to přeci děti, nemají z podobných věcí ještě rozum. Nebo se neoblíbené učitelky prostě mohu trávit.

Nejsem zastánce veřejného praní špinavého prádla, ale chybí mi vyváženost. Když informuji podrobně o události A, jak k tomu přijdou aktéři události B, že jejich příběh se ztratí takřka v překladu? Či snad vychováváme mládež k tomu, že zlikvidovat ty, co se nám z nějakého důvodu nelíbí, je v pořádku? Ovšem běda, kdyby jim za to někdo chtěl minimálně nafackovat. To by se se zlou potázal. Minimálně v našem členitém veřejném prostoru. 

1 komentář: