Hezky. Už jsme to jednou probírali, ale víc z praktického
hlediska, to znamená, jak zařídit, co to stojí a podobně. Nyní přišly na řadu
osobní zážitky a emoce. Fotografie a vzpomínky Hezké to bylo. A skoro bych
řekla, že ve finále to skoro nalákalo mnohem víc zájemců. Nu, exempla trahunt, to věděli už staří
latiníciJ
Já tedy úplně toto nadšení nesdílím. Ano, Komenský také mluvil o cestování,ale až po dokončení studia. Moje zkušenost je taková, že studenti středních škol na to ještě nejsou dostatečně vyspělí. Ano vrací se s větším sebevědomím, které je ale vykoupeno pocitem nadřazenosti a jakéhosi světáctví. Často se pak setkávám s výkřiky: No tady je to ale děsný, to tedy v Americe, tak jsme si tedy mohli vybrat knížku jakou jsme chtěli a nikdo by nás tam nenutil číst nějakého Máchu....
OdpovědětVymazatProstě cestování ano, ale až skutečně v dospělosti. Krom toho vidím, jak studenti, kteří vypadli rok z českého školství do něj s velkými obtížemi zpátky naskakují....
Ano, i takové případy jsou. Asi jsme ale měli štěstí, tato trojice se vrátila úplně jiná.Ano, větší sebevědomí tady je, ale také větší pokora, zkušenost a dospělost. A s tou Amerikou to naopak vidí velmi kriticky, jsou si vědomi (tedy jejich zkušenost) že tam je většina studia hlavně o sportu a vědomosti jsou až v druhé řadě, vlastně hodně ocenili naše školství. Naskočili zpět poměrně dobře a cítím z nich velkou zkušenost a pokoru. A samozřejmě nadšení, z lidí na Novém Zélandu, ve Finsku...Prostě tady se to povedlo, byť to, co píšete, jsem zažila také. Ale někdy se to vydaří:-) I když ten Komenský měl asi pravdu:-) Hezký den přeji
Vymazat