čtvrtek 28. ledna 2010

Vysvědčení

S chutí do toho, půl je hotovo, chce se mi zvolat v půli roku, i když o té chuti by se jistě dalo polemizovat. Nicméně pět měsíců školního roku je za námi a dnes nastává čas slavnostní rekapitulace. Slovo slavnostní je v tomto kontextu trochu archaismus, děti si prostě dneska odnesou domů výzo. Už dávno se tomu dni nepřiznává punc něčeho slavnostního. Naše škola je toho ukázkovým příkladem. Děti se celé dopoledne musí učit a poslední hodinu dostanou milostivě elaborát, který hodnotí jejich půlroční snažení či nesnažení. Kdyby bylo podle mého, přišly by si jen pro vysvědčení a pak někam do cukrárny nebo do baru (to ti plnoletí). Stejně jsou celý den myšlenkami u té tolik diskutované listiny, takže výuka stejně přijde vniveč. A veškerá atmosféra samozřejmě také. Přestaňte už s tím známkováním, radí média a psychologové školám. Argumentují tím, že špatné známky děti stresují a například umělecké obory přeci nelze známkovat vůbec. Na tom je samozřejmě hodně pravdy. Nosit domů pětky z matematiky je frustrující, ale (snad) změnitelné. Z hudební výchovy to nezměníte, ani kdybyste se na hlavu postavili. Hudební sluch buď máte, nebo ne. Víc možností neexistuje. Možná by škola byla příjemnější místo k životu, kdyby se v ní neznámkovalo. Otázka ovšem je, jestli neznámkovat lze. Často se mi stalo, že i slovní hodnocení chtěla rodina převézt na známky. A co by jako dostal, dvojku? Co myslíte tím, že pracuje dobře? To jako na trojku? Lépe se tak komunikuje. Co máš na vysvědčení, samé jedničky? No skvělé.
Ne, já mám hodnocení, že pracuji dobře, ale někde mám rezervy. Rezervy, jaké rezervy? Jak tomu mám rozumět?
Vymažme ze školního života známky a mnozí ztratí motivaci. Výsledky pro ně mají cenu jen v případě, že jdou porovnat. A to jde s jedničkami či pětkami dokonale.
Někdy mě napadá, jestli nezacházíme s těmi reformami až moc daleko. Reformovat něco za každou cenu jen pro reformu samotnou podle mého nemá cenu. Jeden by řekl, že by měl zvítězit selský rozum. Něco hodnotit lze, něco nejde, záleží přeci na lidském přístupu. Ovšem zdá se, že takový názor není v kurzu. Kupodivu, tento problém se vždycky vykládá ze dvou stran. Vždycky, jak se komu hodí.
Vidím v tom určitou naději. Známkování asi i přes jeho negativa nelze úplně vymýtit. Ale mohlo by se přijít na chuť i smysluplnému slovnímu hodnocení. Domnívám se, že by se známky neměly stát podstatou školní docházky. Mám řadu studentů, kteří neměli samé jedničky a jsou nyní velmi úspěšní. A platí to i naopak. Prostě známky nejsou vůbec to podstatné.
Mimochodem kluci, kteří jsou jak známo pomalejší, se vždycky chytnou až později, takže jejich špatné známky se základní školy mohou evokovat úspěch na vysoké. A holčičky už dneska dávno nejsou takové princezničky, jako kdysi. Jsou to zkrátka dvě vyrovnané skupiny a se známkami bojují úplně stejně.
Je to vlastně trochu zrcadlo každé rodiny, jak přijímají dětské vysvědčení. A podle mého za oslavu stojí každé vysvědčení, je to prostě výsledek nějaké životní etapy a to si kapku slavnostního zastavení jistě zaslouží. I když to nebyly samé jedničky. A ruku na srdce: kdo z vás to má? Fuj- to řekl někdo jiný v jiné souvislosti- chci říct, kdo z nás je měl?
Tak pěkné pololetní prázdniny a hezkou oslavu pololetního vysvědčení.


7 komentářů:

  1. hezké večerní čtení :)
    donutilo mě zamyslet se nad tím, co si z vysvědčení pamatuju. Nejvíce mi utkvělo napětí, které probíhalo, než byl ten důležitý papír každému předán.

    OdpovědětVymazat
  2. Jitko podepisuju se. Moc hezky napsané. Moc.
    My se snažíme děti učit, že se učí pro sebe. Jenže které dítě vidí ve své budoucnosti dál než do zítřka? Zajímá Filipa, že s lepšímí známkami bude mít větší výběr střední školy? Vůbec! A tak se sice učí pro sebe, ale zatím to dělá kvůli mě. :o)
    Za známky nikdy netrestám.
    A vysvědčení slavíme vždycky. Radost, že je část roku za námi a už jen půlka před námi a navíc zatím ty výza nevypadají nejhůř. :o))
    A osobní hodnocení bych spíše využívala právě u takových dětí jako je Filip. Kteří prostě nikdy nedosáhnou na nej pozice, protože jim chybí soustředění a lepší paměť. Tam ohodnocení snažil ses, pracoval jsi poctivě, jde ti to a tohle tam můžeš přidat, může motivovat mnohem více než dvojka...třeba. Filip reaguje na přímé ocenění a nebo výtku než na obecné jsi šikovný, nebo zlobíš.

    OdpovědětVymazat
  3. Podle mě je vysvědčení nezbytné. Ale mělo by se vždy skládat jak ze známek, tak ze slovního hodnocení. Známky neřeknou vše.

    OdpovědětVymazat
  4. My vysvědčení snad ani nikdy neslavili. Jen na konci jsme měli nanukáč, ať byl výsledek jakýkoli. S bráchou jsme zrovna nebyli šprti (čtyřka sem, čtyřka tam). Ale musím říct, že naši nás nechávali žít, razili heslo, že dokud procházíme, je to dobře. Jsem za to ráda. Kvůli známkám jsme se nikdy domů bát nemuseli a navíc jsme věděli, že se učíme pro sebe (bednili nám to do hlavy pořád). Takže mně by asi bylo jedno, kdybych byla hodnocená slovně nebo známkami :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to u nás se dbalo na známky... Pamatuji si dost ty stresy, abych splnila očekávání svých rodičů (tedy hlavně mamky)... Sice jsem na ZŠ vycházela se samýma jedničkama, ale o to horší byla střední škola, kdy přišly i nějaké ty trojky. Tam to už naštěstí přestala máma řišit a hned mi bylo líp :-). Na VŠ už jsem to dělala vše pro sebe (holt chvíli trvá, než člověk dozraje a pochopí...). Teď se jen děsím toho, jak budu sama prožívat známky svých dětí...

    OdpovědětVymazat
  6. Jestli za něco mohu Majdinu školu pochválit, pak za to, že předměty, kde nehrají roli pouze vědomosti, hodnotí známkami + k tomu je 2.díl vysvědčení- hodnocení slovní. Takže hudebku, občanku, výtvarku... všechno má pěkně okomentované.

    OdpovědětVymazat
  7. Ja kdyz slysim pololetni vysvedceni, tak se musim vzdy smat. Pokazde si totiz vybavim, jak od jedne zname dcerka v den vysvedceni, kdy napadlo hodne snehu, tak ji nenapadlo nic jineho, nez vzit tu folii s vysvedcenim a sla se na nem klouzat na kopec :-) I ty znamky tomu odpovidaly, ze to bylo jenom na to, si to strcit pod zadek a hura doluuu. Jeji maminka byla ale ucitelka, tak to videla s tim klouznim jink :-)))

    OdpovědětVymazat