sobota 9. ledna 2010

Daisy

Je zajímavé, jak se některé myšlenkové pochody motají v kruhu. V pátek odpoledne jsme usilovně sháněli film Řidič slečny Daisy. A místo něho v sobootu přišla kalamita Daisy. Nejdřív jsem podezřívala Tv Nova, že musí udělat senzaci úplně ze všeho, a proto nazvou lednové sněžení sněhovou kalamitou Daisy. Ale údajně to přišlo z Německa, něco podobného jako vichřice Emma, tak to raději komentovat nebudu.:-) Daisy je prostě tady a hlavně díky ní nebyla sobota vůbec prázdná, naopak:-). Byla přeplněná sněhovou nadílkou. V poslední době se mi stává, že když jsou drobet divočejší klimatické podmínky, musím někam vyjet. I tentokrát tomu tak bylo. Ne, že by se snad stalo něco zásadního, kdybych nejela, ale měla jsem to naplánované a jako správný konzervativec nerada měním svoje naplánované aktivity. Někdo to sice nazývá paličatostí, ale já se držím vlastních termínů:-). Jet jsem tedy musela. Nejdřív jsem potřebovala zajet do Chaber. Sem už v rámci úspor MHD nejezdí o víkendu tramvaj číslo 25, místo ní mě krapet překvapili běžkaři. Když mi trasu poněkolikáté překřížil aktivní lyžař, znejistila jsem, zda jsem vinou svého mizerného orientačního smyslu nezabloudila nikam do hor. Byla jsem ovšem ujištěna že nikoliv, a že jsem vskutku stále v Praze. Statečně jsem tedy jela dál a opravdu, když jsem pak opustila hranice Prahy, teprve tehdy jsem poznala, co obnáší slovo kalamita. Vyzkoušela jsem si tedy aktivně školu smyku a takřka všechny neupravené úseky projela. Až ten poslední byl nad moje síly, ale to už bylo téměř před cílem a tak auto mohlo parkovat hezky pod kopcem. Zachariáš projevoval nad bílou nadílkou obrovské nadšení a v metrových závějích nadšeně plaval. Já se už méně nadšeně brodila k chaloupce, která také nebyla skoro vidět. Ale pak ten večer. Romantika u ohně, s vínem a hudbou a hlavně, všude bylo absolutní ticho. Daisy vesele řádila za okny a já si mimo jiné četla v místních okresních novinách recenzi na Odnikud nikam. Věnovali jí víc než půl strany a ve výsledku to bylo hezké hodnocení. A jelikož už vím, kdo se skrývá pod tajemnou zkratkou Rn, těší mě to dvojnásob. Doktora Rennera si totiž nesmírně vážím, a proto mě těší jeho hodnocení, které nazval Odkud kam. Navíc mě tam označil jako prozaičku mladší generace, což polechtalo moje ego. Další důvod k oslavě. Krom toho jsme v sobotu večer slavili i řadu jiných věcí, takže ani na blog nebyl čas. Ale díky zkušeným bloggerům jsem se už naučila, jak zpětně doplnit sobotu, takže tímto zaplňuji sobotní prázdné místo. Může za to Daisy! (zní to určitě lépe, než tvrzení, že je to vina nějakého mejdanu:-))

1 komentář:

  1. Ještě, že už máme neděli.
    Sobota mi přišla dost prázdná.

    OdpovědětVymazat