V dubnu není vůbec nic jisté. Je to od
podstaty žertovný a nestálý měsíc, který slibuje jaro, ale klidně lze očekávat
sníh i mráz. Panská láska a dubnový sníh za mnoho nestojí, praví stará pranostika, čímž potvrzuje premisu
o neklidné dubnové atmosféře.
Na počátku potkáme
aprílové žerty a končí se upalováním čarodějnic. Docela divoká dubnová sinusoida.
Skoro se zdá, že varianta pořekadla o setrvání
za kamny má nějaký reálný základ, jako že někde v závětří je v dubnu
nejklidněji.
Jenže uklidit se k ústřednímu
topení na celý měsíc není dneska zrovna nejrozumnější, proto se jeví jako
nadějnější dubnová exkurze třeba do univerzitní knihovny, když už se
v dubnu připomíná Den vzdělanosti. Souvisí s Karlovou univerzitou,
která má dubnové datum v záhlaví své zakládací listiny, jejíž stáří je už
675 let, tudíž úctyhodná dáma v nejlepších letech. Když Karel IV. před
staletími tuto instituci zakládal, neměli její žáci ani kantoři na růžích
ustláno. Neměli prostory pro výuku, pomůcky, finance na vybavení školy, peníze
na výplaty učitelů...
Zjevně některé vzorce
mají neuvěřitelnou životnost, taková „věc makropulos“ vzdělávacího procesu. Nebo
možná trvalý apríl. Zdá se totiž, že tyto problémy přetrvaly do dnešních dnů.
A to navzdory tomu, že
vzdělanost je údajnou prioritou všech, a podle statistik v naší zemi poměrně
rychle a výrazně roste.
Otec vlasti by však docela žasl, jak moc lpíme na jeho
zakladatelské činnosti, a proto v její podstatě nic zásadního neměníme. I
dnes se totiž vysokoškolští učitelé mohou dokonale vžít do pocitů svých dávných
předchůdců, minimálně co se příjmů týče.
Přesto se všichni pokrytecky tváříme, že
vzdělání je zásadní priorita, ale možná je to jen aprílový žertík nebo idea
k sežehnutí v očistném plameni. Jakési
baroko pro oko. Určité vyvážení přináší oslava Velikonoc, které s sebou nesou
naději. Takovou nejistou, jako duben sám. Vstupme tedy do něho s úsměvem,
který apríl nabízí. A závěrečnou ohňovou očistou ji můžeme zpečetitJ
Žádné komentáře:
Okomentovat