úterý 23. ledna 2018

Místo

Místo“, jeden ze stěžejních povelů při výchově psa. Na cvičišti se s ním potýkáme pravidelně, Tobiáš nepatří k vzorným žákům, kteří plní pokyny na první dobrou. Problém je ale i v tom, že s pokyny mám problém i já. Časté příkazy z řad našich trenérů jsou takřka vojenské, vlevo v bok, vpravo v bok, čelem vzad….což dělá problémy mě, tím pletu psa a jsme ve finále za dost komickou dvojici. Někdy se mi vybavují temné chvíle z dob svého středoškolského tělocviku či branné výchovy, kdy tyto pokyny ostře duněly socialistickou tělocvičnou. A my, dívky v rozpuku puberty, rozhodně nepochodovaly tak, jak si to osnovy tehdejšího školství představovaly. Ruku v ruce s pubertálními připomínkami jsme si jednoho roku vypochodovaly i trojku z tělocviku. A jak vidno, ani po letech jsem neučinila zásadní pokrok a pochodová cvičení pletu stále stejně intenzivně. Jen s tím rozdílem, že si domů neponesu špatnou známku, jen špatný pocit.  Z toho, jak jsem natvrdlá. Třeba, když zkazíme cvik a já nutím Tobiáše na místo. „Místo, místo…“ opakuji vytrvale Tobiášovi dle příkazu našeho kynologického velitele. Ten to pochvíli nevydrží a aniž by se snažil svůj hlas zbavit sarkastického zabarvení, mi suše dovysvětlí:
„To jsem myslel na vás, paní. Vy máte stát na místě, ne ten pes…“
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti….No, jsem zvědavá. Zatím jsme na cvičáku mezi zdatnými kynology s dokonale poslouchajícími psy za komickou dvojkuJ

Ale pořád nás to baví. 

1 komentář:

  1. Jezevčíci málokdy plní povely okamžitě. Jsou hrdí a bylo by to pod jejich úroveň. Aspoň tak to pozoruji u Bleka :)

    OdpovědětVymazat