A letos samozřejmě také. Vždy, když je nějaké výročí, vezmou
si média na paškál školní výuku dějepisu.
Vyberou před kameru skupinu mladých lidí, kladou jim záludné i nezáludné otázky ohledně
výročí. Vybraní jedinci samozřejmě netuší vůbec nic, na dotazy odpovídají buď
klasickým krčením ramen, oblíbenou frází: nevím, nezajímá nebo, v rámci
komické vsuvky, pobaví redaktora nějakou veselou odpovědí. Jako, že válka
skončila upálením Jana Palacha, což byl vrchol normalizace, během které se
demonstrovalo na oslavu Jana Opletala, který podepsal Chartu 77. Prostě guláš.
Nikoli předvolební, ale o to více veselý. Z hlediska těch, co nám to předkládají. A klasické shrnutí každé takové
smyslupné reportáže je oznámení, že ve školách se moderní dějiny neučí a
dějepisáři by se tudíž měli stydět.
A já se místo požadovaného sebemrskačského studu vždycky naštvu. Je to sice zbytečné, takové bojování s větrnými mlýny, ale štve mě to permanentní
zjednodušování, taková floskule o neučení moderních dějin. Od devadesátých let ji tady ve veřejném prostoru přemílají, a přestože je to už trapné, tvrdí se to dál.
Je to tak snadné,
to, co nevím, svedu na to, že se to ve škole neučí. Ale učí, učí!!!!!
Leč nezajímá
je to. Ne tedy všechny, ale onu zkoumanou většinu jistě. Stejně jako to nezajímalo ony rádoby
chytré redaktory v televizi, když chodili do školy. I teď to mnozí z nich sami neví, jen si načtou scénář a pak se tváří, že všechno vím, všechno znám....
Zajímalo by mě, jak
mají třeba srovnané dějiny první republiky, nebo válečné události, nebo cokoli,
co zrovna není v kurzu díky výročí. A na co nemají v ruce bodový scénář.Teď byl sedmnáctý listopad a šaráda
s neznalostí mládeže tu byla zase. I oblíbená scénka Kaisera a Lábuse si užívala svoji novou slávu.
Pak přijde jiné aktuální datum a bude to nemlich
stejné.
Výchova k novodobým dějinám je odvislá od rodiny, děti, se kterými
se doma o událostech před listopadem mluví, o událostech něco ví. Ti, kteří
k nim přijdou jen ve škole, je berou jako každé učivo, a to prostě mají na
háku. Je jim to fuk. I přesto, že ve školách se moderní dějiny učí a poměrně
dost. Minimálně to mohu sama odsvědčit. Ale k potřebě znát něco
z dějin většinou moudří lidé přijdou až s věkem. (ti ostatní asi ne, ale o to teď nejde).
Tedy i ti, dnes školou
povinní, kterým je to teď ukradené. Mají jiné starosti. A radosti. Ale i tak
jsou tací, (tací mladí),co to ví, diskutují o tom, zajímají se. ( a jsou i staří, kterým je to fuk. Ty ale nikdo nezkoumá před kamerou. I když výsledek voleb by mohl o něčem napovědět..., ale to jsem zase jinde.)
Jsem zvědavá, zda se dožiji výročí, kdy média vyberou jako svůj kontrolní vzorek právě tyto chytré a vnímavé děti. Které ví
a zajímají se. Těšilo by mě to.
I proto, že bych se nemusela výročně naštvatJ
Žádné komentáře:
Okomentovat