Dobrá tak akorát

Třetí kniha od Barbory Šťastné. A zatímco k těm dvěma předchozím jsem si dovolila nějaké výtky, ale jen drobné a kosmetické, tahle mě bavila úplně. Možná než bavila je lepší slovo oslovila. Některé texty jako by mi mluvily z duše. Ostatně i v těch předchozích tomu tak bylo, je mi tato poslední asi sedla nejvíce. Nečetla jsem ji naráz, ale hezky po částech a patrně vždycky v odpovídajícím rozpoložení. A našla tam i plno odpovědí na vyslovené, ale často i na nevyslovení otázky.  A to mě baví. A snad to není díky tomu, co autorka sama píše v anotaci, a totiž, že tahle kniha j je plná historek o tom, co se mi nepovedlo.  O tom, co všechno jsem nestihla, pokazila nebo to nedopadlo zrovna podle mých představ….“ Protože takový pocit o svém životě mám už léta. Ale zase poslední věta té její anotace to vyvažuje. „…že takový život je můj a přesně takhle mě baví. Zkrátka je dobrý tak akorát…“ Stejně jako tato kniha. I když, tak je podle mě, dobrá dost.