sobota 1. dubna 2017

Toman Brod

Charismatický pán, který má za sebou věci, jež by stačily na několik aktivních životů, zavítal mezi naše studenty na besedu. Původně jsem ho žádala o debatu o Chartě 77, když je to kulaté výročí. Ale nakonec bylo téma jiné, a totiž koncentrační tábory. Pan Brod přežil tři, včetně Osvětimi. A setkání s Mengelem. Měli jsme vyčleněné dvě hodiny, více méně tak trochu ukradené, protože někteří kolegové nechtějí své hodiny za tímto účelem pustit. Ale ti, co byli, zažili něco neopakovatelného. Něco, co se jim už také nemusí podařit. A co si ponesou s sebou do života. Setkání s člověkem, který jim dobu, kterou znají jen z učebnic, převyprávěl z pohledu svých vlastních zážitků. A šlo o vyprávění tak silné, že i mě to rozbrečelo. A to nejsem dojímací typ. Myslím, že jsem nebyla sama, kdo měl slzy v očích. A jako historika mě fascinovalo, že jeho příběh sahá až k hilsneriádě, kterou zažili jeho rodiče, a klene se přes ty všechny hrůzy dvacátého století až ke dnešku. Ty dvě hodiny byly žalostně málo, ale díky bohu alespoň za ně. A fakt, že děti měly potřebu poděkovat za takové setkání, svědčí o tom, že i je životní příběh pana Broda oslovil. Pro mě jeden z nejsilnějších zážitků poslední doby. Škoda jen, že jen zlomek mých studentů měl to štěstí a zažil ve škole něco opravdu zajímavého a podnětného! Děkujeme!



2 komentáře:

  1. Díky Bohu, že ještě žijí lidé, kteří prožili ty hrůzy a hlavně mají chuť o tom mluvit. Za pár let už tady nebudou. Jitko tento zážitek Vám opravdu závidím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A fakt to zážitek byl, silný. Pro děti i pro mě.

      Vymazat