Člověk nemusí být ani statistik, a přesto ví, že všeho moc škodí. Nebo má aspoň ten pocit. Většinou rodiče nemají čas lítat tak často do školy, a pokud dítě nemá problémy, vidí to i jako zbytečné. To je vidět i na rodičovské účasti předadventních třídních schůzek.
„Prosím, sdělte rodičům prospěch jejich dětí,“ přikazovala nám ředitelka na poradě, která se konala dnes odpoledne, aby pak zjistila, že polovina kantorů nemá dostatečné množství známek pro klasifikaci. Než ale vystartovala k verbálnímu protiútoku, jakýsi odvážný hlas se ozval z roku sborovny:
„Stejně nikdo nepřijde, tak je to zbytečné.“
Zbytek porady panovalo dusno. Když schůze skončila, pomyslela jsem si něco o promarněném čase a šla připravit třídu na setkání s torzem rodičovské veřejnosti. Sotva udeřila stanovená hodina, začali se rodičové trousit. Sotva jsem se pokusila schůzky zahájit, dorazili další opozdilci. A po třetím zdánlivě úspěšném pokusu, zazvonil někomu mobil, takže jsem zase musela zmlknout.
Nešlo ale o trapné ticho. Žádný z rodičů mých studentů nebyl protivný a neměl špatnou náladu. Jeden tatínek řešil pracovní spor a dvě maminky hledaly místo, kde sedí jejich bobánek. To bylo jediné vybočení ze standardu pravidelného setkávání. Proč musí být tolikrát za rok, nám nikdo kompetentní nevysvětlil.
Jeden otec se rozhodl, že začne u pramene a že se zeptá. Kýžené odpovědi se ovšem nedočkal. Nebyl, kdo by mu ji poskytl. Ve škole bylo jen pár rodičů a dezinformované učitelky. Zřejmě se vážně čekalo, že nikdo nepřijde.
Vysvětlování zbylo na mamince, pověřené nevděčnou funkcí členství ve školní radě. Držela se logiky, co je napsané, platí. To museli uznat i rebelující nespokojenci. Zvláště, když vzali v úvahu, že tady chtějí studovat jejich děti. Ze školy odcházeli s pocitem frustrovaného badatele, který nenašel odpovědi na své otázky.
Ne, že by se nesnažili. Někdy ale snaha nestačí. Je třeba vidět konkrétní výsledky. A ty bohužel nikdo nepojmenoval. Další třídní schůzky jsou naštěstí až v dubnu.
Patřím k rodičům, kteří se TS neúčastní. Považuju je za ztrátu času. To, aby mi někdo sdělil, že děti bryndají po chodbě čaj, který jim kuchařky pracně vaří, to mne nebere, neb tuto skutečnost neumím změnit.
OdpovědětVymazatPříspěvek do Klubu rodičů mohu poslat po dítěti a že škola nemá peníze...to už mi tak trochu leze krkem- ony se totiž zpravidla na ulici neválejí a je třeba je trochu shánět- na to ale ve škole nejsou lidi, protože jim málo platí. Na konkrétní dotaz- obvykle žádná (nebo neuspokojivá) odpověď... no zkrátka už léta to řeším tak, že napíšu, zda se mám dostavit k indivindi konzultaci- a neotravujeme se s pedagogy vzájemně.
Jsem ráda, že jsem se ze služeb školství vymanila. byla to zkušenost, ale opakovat ji zatím nehodlám ;-)
Jo jo, já se zatím nevymanila.:-)
OdpovědětVymazat:-)))
OdpovědětVymazat