středa 11. listopadu 2009

Martin na bílém koni



Martin na bílém koni letos nepřijel. Zjevně mu říjnová vyjížďka postačila, koník si odpočine, načerpá nových sil a kolem Vánoc bude mít dostatečné množství prostoru pro své bělostné orgie. Často to bývá jen zbožné přání, ale já jsem toho názoru, že čím míň sněhu (mluvím o městské aglomeraci) tím lépe. Mnohem radši než sněhovou vizitku mám jinou tradici spojenou s Martinem. A to svatomartinské víno (a už se zároveň těším na Beaujolais Nouveau, které dorazí třetí listopadový čtvrtek).

  Na svatého Martina se poprvé připíjí mladým vínem z podzimní sklizně. A pokud se mladé vyvede, znamená to, že bude kvalitní celý ročník (pořád mluvím o víně:-)).
Tato záslužná tradice přetrvává už od doby císaře Josefa II (nějak si v listopadu s tou historií nemohu dát pokoj, je to už takové moje Odnikud nikam).
  Za císaře pána totiž touto dobou končila námezdním vinařům služba u bohatých sedláků. A protože
o práci se báli i tehdy, bylo třeba dohodnout zaměstnání i na příští rok. A to se právě dělo na svatého Martina, při skleničce (skleničkách) již jiskrného vína. Teprve tehdy si směli tím vínem přiťuknout, jinak by práci nedostali.
Zcela logicky byly podobné aktivity provázeny hodováním a bujným veselím. Aby také ne, vždyť sklizeň již byla v bezpečí pod střechou a za dveřmi čekal klidný Advent s předvánočním půstem.
Přestože dnes to máme trochu jinak- sklizeň je všem (opět mluvím o městě) ukradená, přebytky zemědělci vylévají do pole (to mluvím o mléku, kdyby tam lili víno, asi by se dostavilo mnohem víc čumilů), Advent rozhodně není klidný měsíc, a o půstu už vůbec nemluvím. Přesto zvyk svatomartinského vína přetrval a přetransformoval se na přátelské setkání u dobrého vína. Nějaký sofistikovaný důvod pro popíjení se vždycky musí najít. Četla jsem ale i vznešenější frázi - že jde o čas, kdy lidé rádi v době vrcholícího podzimu využijí příchodu mladého vína jako příležitosti pro pobavení a setkání s přáteli.
Musím uznat, že to zní mnohem lépe. Ale ať tak nebo tak, svatý Martin je tady a s ním i čas dobrého vína.
   Na závěr proto přidám odkaz na kvalitní vinotéku:  http://www.vinobox.cz/ a přeji pěkný večer se skleničkou nějakého dobrého vínečka.


8 komentářů:

  1. Ano,ano,i já po nekonečné hodině italského jazyka,kde jsem opět poznala,jak asi moji žáci zažívají pocit neúspěchu při některém mém zkoušení,popíjím výborné vínečko a čtu Tvé sloupky.A je mi při nich mooooc krásně,fakt.Monika

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem to neznala , fakt..slyším o tom až teď..nejsem vínoznalec.

    OdpovědětVymazat
  3. Moniko děkuji za milou zprávu:-) A co se týká těch zkoušecích neúspěchů, zažívám na francouzštině. Drsný zážitek:-) Ale baví mě to.
    Tak pěkný den a díky.

    OdpovědětVymazat
  4. Také tuto tradici neznám, ale už tedy chápu název vína Svatomartinské :-)...

    OdpovědětVymazat
  5. Svatomartinské jsem měla snad loni poprvé :-) Letos jsme to sfoukli s "Portugalcem", jak říká můj strejda ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. I "Portugalec" je dobré víno, nemusí být svatomartinské, hlavně, že je nějaké a drží se tradice:-) Jen se ho nesmí vypít půl flašky, to pak bolí hlava:-) Myslím, že dvě dvojky úplně postačí:-)

    OdpovědětVymazat