Listovní tajemství

S postupující dobou mnohé, dříve běžné, věci mizí na smetiště dějin. S klasickými dopisy, které mizí pozvolna, mnohem radikálněji zmizelo listovní tajemství.  To je pojem, který dnes už patří mezi archaismy a nejenže ho nikdo už běžně nezná, ale ani není možné ho ctít. A tím nemyslím všudypřítomného Velkého bratra, který ví o každém našem písmenku. Myslím tím i úplně běžnou písemnou (tedy emailovou či smskovou) korespondenci, která je tak trochu časovanou bombou. Nikdy totiž nevíte, kdo si váš mail přepošle, dá do kopie či jen tak zkopíruje a kus použije. Sama jsem k tomu došla po několika šeredných spáleních se, a přestože jsem již dnes opatrná, často jsem překvapená, s kým vším si vlastně píšu. My, co jsme ze staré školy, si často (naivně) myslíme, že komunikujeme s adresátem. A když dávám do kopie, upozorňuji na to. Leč, jde o patrně zvyk ojedinělý, nebo možná zastaralý. Všimla jsem si, a mnohdy i u svých mladších kolegyň, které tak rády písemně komunikují s rodiči, že často veškerou vzájemnou korespondenci následně přeposílají tam, kam původně vůbec určena nebyla.  A mně to pořád překvapuje. I proto, že někdy, vinou únavy či nepozornosti, nevnímám, že si píši s vícero lidmi. Ne snad, že bych chtěla něco tajit, to už jsem dostatečně poučená a do mailu nic zásadního, neřku-li kontroverzního nesvěřuji, ale zdá se mi to přinejmenším nezdvořilé. Ovšem mnozí tak vůbec necítí. A tak se moje korespondence (a dost často i pracovní) omezí na suché konstatování, že děkuji za zprávu. Protože když třeba kolegyni pošlu interní zprávu, o svém bezprostředním pocitu po skončení příšerné hodiny, a ona to promptně přepošle rodičům, bez vysvětlení a zasazení do kontextu, nevnímám to jako šťastné řešení a rozvoj komunikace mezi školou a rodinou. Ať už se jedná o mně či o dané dítě, o kterém si čtou rodiče ostatních dětí, aniž by si o podobnou informaci říkali. A určitě nemusí jít jen o pracovní věci, prostě listovní tajemství již dávno neexistuje A čím dříve si to zafixujeme, tím lépe pro nás. Třeba se zase vrátíme ke klasickým dopisům, které se přeci jen trochu hůře přeposílají a uvádějí do hromadné kopieJ