Vyvrhel

Když je člověk v naší společnosti pedagogem, začne se brzy cítit jako vyvrhel společnosti. Ne snad, že by byl řazen do množiny bezdomovců, je vyvrhelem tak nějak na opačném spektru.  Někdy, pravda na obou, to když je kantor (ka) samoživitel a snaží se vyžít jen z kantorského platu. Ostatně, zajímavým statistickým faktem je zjištění, že všechny porevoluční vlády hlásaly, respektive slibovaly, jako svou hlavní prioritu podporu vzdělání. A hle jak to dopadlo.          Být pedagogem znamená dnes být vděčným terčem rádoby vzdělaných a moudrých celebrit. Tak do nás vesele šije Veronika Žilková, o níž mě to nepřekvapuje, jak správně vychovávat nám předvedla na svých dětech. Jaroslav Dušek, u něhož mě to, pravda, trochu zaskočilo, nečekala jsem takový laciný populismus i u něho, ale jak je vidno, popularitu je třeba zvyšovat všemi možnými způsoby. Nejlépe na kantorech, se kterými přijdou do styku takřka všichni.

  Potíž je v tom, že děti do školy prostě musí. Alespoň v našem systému. A věřte nebo nevěřte, najdou se i tací učitelé, kteří to s těmi svými žáčky myslí dobře. Ovšem když dětem všichni soustavně tlučou do hlavy, že škola je nutné zlo, že se tam učí jen samé blbosti, že je to otravná povinnost, tak školu znechutí už i nadcházejícím prvňáčkům,o deváťácích ani nemluvě. 

   Díky letité zkušenosti už dávno vím, že nejtěžší není děti něco naučit, ale vysvětlit jim, že něco opravdu v té hlavě mít musí, neb wikipedie opravdu není všemocnáJ. Nebo aby si trénovali vlastní paměť, třeba naučenou básničkou, kterou fakt v životě potřebovat nebudou. Většinou totiž argumentují do nekonečna omílanou větou, že jim to k ničemu nebude.  Že to jsou věci, které rozšiřují obzor a na kterých postupně mohou (nebo také nemusí) stavět dál, už jim nikdo neřekne. To zůstane na těch neoblíbených kantorech. A že učitelé vyžadují od dětí systém, kázeň a pořádek? Podle široké veřejnosti trapný přežitek dob dávno minulých. Dnes se nosí kreativita, flexibilita, naprostá volnost……

   Je zřejmé, že perspektiva širokého přehledu a hlubokých znalostí už dávno není relevantní, v našem systému prostě nefunguje.  Pokud nechceme propadnout depresi, musíme se s tím smířit. Jenže jak se potom vyrovnat s faktem, že se jako pedagog na té nedovzdělanosti národa vlastně podílíte? Že jste vlastně vyvrhel?

  Těžko. Už dávno mi došlo, že dělám sysifovskou práci, protože není všeobecné naladění něco vědět. Skoro se mi chce říct, že jde o cílený útok, neb nevzdělaný národ se snadněji ovládá, ale to by se můj fejetonek rozvětvil v několikastránkový esej, což nechci. ZatímJ

   Vzdělání? Dalo by se o něm mluvit v souvislosti s papírem, vysvědčením, razítkem či osvědčením, to má dneska jako důkaz o svém „vzdělání“ kde kdo. Ovšem pokud bych chtěla mluvit o vzdělání jako takovém, musela bych splakat nad výdělkem.

 Třeba si to dnešní studenti jednou budou myslet také, že následující generace nic neví, zatímco oni ještě pilně studovali a měli hluboké vědomosti a široký přehled.  Už jen proto, že se cítili být uražení tím, když na besedě o filmu Ve stínu citoval David Ondříček z webu FFFilm, kde pan Fuka píše, že dnešní mladá generace stejně neví, co se tady v padesátém třetím dělo (volně parafrázuji), co byl Bonn vůbec netuší a nějaká měnová reforma je jim ukradená.

"Že prý je hrozně podceňujeme", bránili se.  Tak nevím, jsem jen skeptik, nebo je fakt podceňujeme….?

                           

P.S. O Bonnu ovšem neměli ani ponětí, byť jsem to s nimi dělala xkrát. Tak nevím…..   J