Festivita

  Blbá nálada v naší zemi utěšeně roste. Nedávno jsem se dočetla, že zanedlouho bude víc než polovina národa rozladěná ze situace na našem divokém východě a tudíž pořádně naštvaná. Z toho usuzuji, že radovat se v takové době je trochu nadstavba. Zastavit se, najít si čas na přátele, pobavit se, obnovit radost ze života, přesněji řečeno chtít se sejít, je stále větší umění.

  Nechci se chlubit, ale čas od času se nám to v rodině podaří. Někdy dokonce i ve velkém množství. Ne, že bychom běžně něco neoslavovali, ale sejít se v širším kruhu není zas tak běžné. Pravda, časy se mění, někteří si ten čas prostě už neudělají, ale je dobré vědět, že některé jistoty se prostě nemění.

  Donedávna jsme bývali v generační převaze, ale dneska pomalu začínají převládat mladí a děti.  Ovládají prostor svojí bezprostředností a energií, zatímco my už pomalu i počítáme ztráty. Protože čas opravdu letí jako bláznivý. A od běhu let je jen kousek k nostalgii.  Možná jednou přijde doba, kdy se na oslavě vzájemně ani nepoznáme. A budeme se ztěžka rozvzpomínat, jak to tehdy bylo.

Proto je třeba užít si okamžiků, kdy se ještě dá mluvit o nějaké rovnováze. Příležitost se ostatně nabízí při jakémkoli životním výročí či jubileu.

Není to poprvé, co jsme se takhle ve velkém sešli. Dá se dokonce mluvit o určité periodicitě. Asi se to stává příjemnou tradicí, protože se na podobné sešlosti většinou všichni hodně těšíme. Jednou kdosi vyjádřil obavu, aby nezmizely důvody, což bylo synonymum toho, že se delší dobu nerýsovalo žádné výročíJ.

   Oslavy mimochodem neumí pořádat každý. Je s tím spousta starostí, příprav a někdy dokáže dobrou vůli zkomplikovat i naprosto nečekaná prohibiceL. Navzdory všemu se ale dokážeme sejít, což je v dnešní době jistě chvályhodný počin.

Nejsem si jistá, zda to tak vnímají všichni, ale mám pocit, že ano. Kdo by se nerad zastavil a přátelsky poklábosil s někým, s kým kdysi strávil kus života? V naší širší rodině je už navíc i tolik nových tváří, že je třeba i poznat nové příbuzné.  Většinou se sice nedostaví všichni, já ale tuším, že je to dost mrzí. Vlastně mi to došlo při páteční oslavě. Byla totiž velmi vydařená a setkání s milými lidmi lze dost dobře brát i jako zdroj energie. A kdo by se dneska dobrovolně vzdával pozitivní energie, že? Musím říci, že mě setkání i obohatilo, hlavně proto, že jsem se viděla s těmi, které jsem už chvíli nepotkala.

A taky proto, že takové setkání pohladí po duši.

Festivita, neboli slavnosti, byly odjakživa důležitým životním prvkem. I to je důvod, proč je dobré si z historie brát poučení.

   A přání ryze osobní: vypadat při zmíněném jubileu tak, jako páteční oslavenkyně, tak si řeknu,  že jsem fakt kočka. 
                                         Jako ona.J