ZOO

 Být v Liberci a nenavštívit jejich slavnou zoo asi ani nejde. 

Je to první zoologická u nás, pověstná svými bílými tygry.

 A to tam, blahé paměti, před mnoha desetiletími, prý býval i kouřící šimpanz. Prostě si prý vysomroval od návštěvníků cigáro a pak vesele v rohu své klece dýmal. 

Dnes, v době, kdy moderní je nekouřit, podobná anomálie není ani pravděpodobná, natož možná. 

Jsou ale anomálie jiné, moderní. 

Tak pro nás tedy bylo takovou nečekanou anomálií zjištění, že do zdejší zologajdy nesmí psi. To jsme tedy nečekali. Co teď s Tobiášem? 

Naštěstí byl docela chladný, neřku-li studený, den, tudíž bylo možné nechat pejska v autě, aby na nás počkal. Netěšilo mě to, ale nebylo jiné cesty. Na pokladně se zlomit nedali, ani když jsem nabídla, že psa nepustím z náručí. 

Nu, naše chyba. Z Prahy zvyklí, že do zoo pes bez problémů chodí, jsme to ani nezjišťovali.

A tak byla zahrada bez psa. 

Vstupné takřka "nulové," navíc mě zde prvně "ocenili" za dárcovství krve, mohla jsem zadarmo. To se mi ještě nikdy nikde nestalo. 

A tak jsme šli do miniaturní zoologické zahrady. Na bílé tygry. A ejhle, ten je tu už jen jeden, poslední. Chov prý končí. Bílí tygři budu už jen hokejisté. 

Viděli jsme ptactvo, koně, žabky...

Proběhli jsme to celkem rychle. 

   Potrápil mě slon. Byl tam sám, přešlapující na místě, škubající hlavou. Vysvětlila jsem si to tak, že se totálně nudí. Trápí. Trpí.  Z toho miniaturního prostoru mu hrabe.

Když jsme se za hodinu vraceli, bylo to nemlich to samé. Srdce mi nad ním usedalo.

   Utvrdilo mě to v mém ambivalentním názoru vůči zoologickým zahradám. Nějak je respektuji, vnímám jejich práci, ale zároveň je nemám ráda, mám pocit, že vězněná zvířata trpí, nudí se, jsou vlastně "týrána" tou nudou a nedostatkem životního prostoru.

Jiná zvířata naštěstí nevypadala, že by měla nějaké viditelné trápení, tygr spal, stejně jako lev s lvicí. 

Určitou aktivitu provozovala panda červená, docela roztomilá. 

Hezké byly žirafy a zebry, ale i ty se podle mě musí nudit. 

A tak jsme raději pelášili za Tobíkem, který se v autě pěkně prospal. Nevypadal, že by se mu po nás moc stýskalo, asi si potřeboval odpočinout. 

Před výstupem na Ještěd:-)