Slavní Jaroslavové

Nemyslím si, že jméno Jaroslav je výrazně frekventované v naší současné hitparádě mužských jmen. Je docela možné, že číselně jej předběhne nějaký Kevin či jiné cizokrajné jméno. Ale i přesto má Jaroslav pevné místo v naší novodobé historii. Oba českoslovenští držitelé Nobelovy ceny nesou jméno Jaroslav. Naivně jsem si léta myslela, že jde o dobrou mnemotechnickou pomůcku pro studenty, kteří by si tak oba pány mohli lépe pamatovat. Ale studentům je to většinou srdečně ukradené, a jelikož jim to pravidelně připomínám, každý rok je to pro ně nová zprávaJ. A tak mi to nedá, připomenout oba Jaroslavy i zde. A to hlavně proto, že v pátek uplynulo  60 let od dne, kdy Nobelovu cenu za chemii převzal Jaroslav Heyrovský. Polarograf, o který tady jde, sice objevil již v roce 1922, ale cena přišla na řadu až v roce 1959, 25 října.  Jde tedy o docela kulaté výročí, které stojí za připomenutí. Po panu profesorovi je pojmenována i nějaká planetka či kráter na Měsíci. Ale hlavně je to první český nositel Nobelovy ceny. 

Ten druhý Jaroslav je pak básník Seifert, který cenu získal v osmdesátých letech.

 Jiné laureáty nemáme, byť navrženi byli mnozí. Třeba Čapek, Vrchlický, Havel, letos Kundera. Ale zatím jsou takto poctěni jen dva slavní Jaroslavové. Což snad stojí za to, abychom si jejich jména zapamatovaliJ Zvlášť, když je letos tak kulaté výročí!

Slavík

Milovníci dlouhých románů si přijdou na své. Příběh z okupované Francie. 460 stran. Ale velmi hezky napsané, čtivý příběh. Dlouho jsem kolem něho chodila, pak jsem neodolala a knihu zakoupila. 
A jsem ráda. Moc hezké čtení. Zajímavé. Věci, o kterých se moc nemluví, jak to měly ženy za války. Co se dělo za frontou....
                                                           

Panství Downton

Závěrečný film celé seriálové ságy.  Někde v tisku jsem zachytila reklamní slogan, že Panství filmové plátno sluší. A mohu potvrdit. Je to kouzelná kostýmní podívaná, na velkém plátně výrazně efektivnější než v běžném televizním podání. Taková příjemná cesta proti proudu času, výlet do minulosti či pohádka pro milovníky historie. Nic kontroverzního se tam neřeší, žádná hrůza neukazuje, takže takové milé pohlazení po duši. Nakouknutí do starých dobrých časů, sice v růžových brýlích, ale to ve finále nikomu nevadí. 
Užili jsme si prostě krásný film.

O mrtvých jen dobře

To se říkávalo za našich babiček. Dnešní doba už zjevně takové ohledy nemá. Ba naopak, živí si na mrtvých nahánějí své politické či novinářské body, potažmo zásluhy. Staví se do role morálních veličin, které dobře vědí, jak se zachovat a jak by se byli zachovali oni. Střídají své morální soudy s adorující slepotou těch druhých, a nějak se vůbec neřeší pieta, smutek, úcta k pozůstalým. Prostě hon a kopání do mrtvoly. Zviditelňování se.  Snaha o maximální sledovanost na úkor všeho, hlavně etiky a míry. 
Je to celé taková smutná zpráva o naší době. Jak to máme nastavené, co uznáváme a ctíme, koho a čeho si vážíme. Jestli si vůbec něčeho vážíme?
Mám z toho takovou pachuť na duši. A lepší už to určitě nebude, tolik optimismu v sobě nevydoluji.

Velké prádlo

...Ve Stromovce. Vypadalo to tak.  Všichni jsme si mysleli, že zdejší bezdomovci vyprali a suší oblečení. 
Ale při bližším ohledání jsme zjistili,že jde o upoutávku na ochranu životního prostředí. 
Nu, jak vidno, nejen Greta bojuje:-)
    Vůbec, životní prostředí a klima je téma dne. Souzním s ním, byť s tou švédskou dívenkou nesympatizuji. Nevěřím jí to. Ale to je jiná otázka. Každopádně, problém pojmenovala, je zde a je třeba se mu věnovat. Však se také média a svět předhánějí v tom, kdo se 
k tomu nějak vyjádří. Ale dost si odporují. Třeba současné mistrovství světa v atletice je podle mě pro životní prostor dost škodlivé. Když vidím to vyklimatizované prostředí, které imituje venkovní závody? Když vidím tu megaspotřebu plastů při půlnočních bězích... ?  A vody vylité na rozpálený asfalt? To se moc neslučuje s celosvětovým bojem za ulehčení planetě...
Ale jak vidno, za peníze jde opravdu všechno. Atletika v zemi, kde o ní nejeví zájem a kde je takové vedro, že i dýchat je namáhavé... Nebylo by lepší tyto peníze věnovat na ochranu klimatu a závodit někde, kde se to dá normálně, přirozeně?  
Nu, jak vidno, každý to má s tou ochranou přírody jinak, dle svého vlastního PR. 

Umřel

Věděli jsme, že ten den jednou přijde. Často mě napadalo, co bude potom, jaký vůbec bude ten den?  A na druhou stranu jsem si myslela, že tady asi bude věčně... 
Ne, nebyla jsem jeho primární a vášnivou fanynkou, ale ráda jsem si ho poslechla. Že konec přijde zrovna dnes, mě ani ve snu nenapadlo. Vlastně jsem si myslela, že některé jistoty jsou tu navždy.
 A pak se to opravdu stalo. Z první zprávy, na kterou jsme ještě nevěřícně hleděli, se stala lavina dalších a dalších oznámení, zpráv a fotografií. 
Dnešek je ten  den, kdy umřel Karel Gott. 
Uf.
A proti všemu očekávání mě to vlastně rozesmutnilo. Překvapivě hodně. Odešel s ním další kus mého mládí. A nejen mládí, celého života. Co jsem živa, byl tady. 
Co bude dál? 
Nic, život jde dál. Jen je to takové jiné. Podzimně nostalgické.
Bylo by pěkné, být stále mlád, ale život to vidí jinak. 
A to, že nebyl nesmrtelný, to je pro mě ztracená další životní jistota.
                                  Je mi to líto. 

Voda

Výstava u Kramářovy vily. Zajímavý počin.

                                                  To je tedy spotřeba, v některých zemích.....