Slavný lesník se narodil v Chrudimi před 230 lety, 29.6. 1793. Při křtu získal několik jmen, Josef, Ludvík, František. Známe ho ale podle jeho prvního, jako Josefa. A jako vynálezce lodního šroubu. Pokud ho tedy vůbec známe, protože mnohá slavná jména naší minulosti nenávratně končí ve společenském zapomnění. Nikdo je už nezná, nejsou zajímaví pro současné vzdělávání. Třeba i proto, že mít nějaký všeobecný přehled se nějak nenosí, není to in. Ale ti, co o všestranném vynálezci z Chrudimi něco ví, dobře tuší, že to se svou odhodlaností a obrovským záběrem neměl ve své době jednoduché. Ony se ty dějiny v podstatě opakují, ani dnes to nemají výjimeční jedinci úplně snadné. Ale určitě je to pro ně lehčí než tehdy pro Ressela. Narodil se do komplikované doby, o svobodě jako takové se tehdy moc nemluvilo, zatímco cenzura byla vnímána jako něco běžného.
Jazykově byl půl Němec a půl Čech, doma se ale mluvilo víc
česky. Už ve škole projevoval nadání, proto ho vnímaví kantoři doporučili na
studia.
Studoval proto
prestižní střední školu v Linci.. O další studia se pokoušel střídavě v Českých
Budějovicích a ve Vídni. Ale nestal se z něho ani důstojník ani lékař. Ve
finále totiž, hlavně z existenčních důvodů, zakotvil na lesnické škole ve
městě Mariannbrun nedaleko Vídně.
Stipendium na této škole mu slíbil při osobním slyšení samotný
císař František I. Ten mu prý audienci poskytl na základě Josefovy vydařené
kresby bitvy u Lipska, kde byl nakreslen i rakouský monarcha. Toho to asi
potěšilo, protože mladého chlapce nejen přijal, ale i mu přislíbil vypomoci v jeho
složit situaci.
Josef samozřejmě nabízenou pomocnou ruku přijal a školu
vystudoval. S výborným prospěchem, dokonce ve zrychleném modu. Během
jednoho roku byl schopen složit závěrečné zkoušky.
Pracovat jako lesník
poté odešel do Korutan. Jeho tamější popularitu ilustruje tradovaná historka
o přepadení a krádeži, která skončila tím, že mu lupiči
přišli věci s omluvou vrátit. Zjistili prý, že okradli oblíbeného lesníka
a to se nenosí ani mezi lupiči. Nu, pěkná pověst, nicméně lze z ní vyčíst,
že minimálně v mládí byl melancholický lesník společenský a oblíbený.
Z Korutan se pracovně přesunul do Chorvatska a do
Slovinska, léta pracoval v Terstu.
Dvakrát se oženil, jedna jeho žena byla Chorvatka a druhá
Slovinka. S oběma zplodil celkem
deset dětí.
V Terstu také vyzkoušel
i svůj slavný vynález, lodní šroub, ale on v podstatě vynalézal celý svůj
život. Mnohé jeho objevy předběhly dobu, některé se nepovedly, některé byly i
zakázány, mnohé nebyly za jeho života přijaty. Pokud bychom se spokojili s prostým
výpisem některých jeho objevů, pak je na místě uvést provazový lis na víno,
kuličkové nemazací ložisko, parní mlýn, hydraulický parní stroj, potrubní poštu,
optický polní telegraf či přenosný mandl na prádlo.
Jeho aktivity a vynálezy nebyly z nějakého
důvodu po chuti jeho nadřízeným, patrně měli dojem, že ho tyto věci odvádějí od
pracovních povinností. Ressel byl proto často překládán, až se na svoje objevy
rezignoval.
„Nemá to smysl“, mohl si říkat, protože ocenění se mu
opravdu nedostávalo.
Ani uznání lodního šroubu se nedožil, zemřel během své
služební cesty po Lublani, ve věku šedesáti čtyř let.
Dnes tedy máme
Resslovu ulici, Rakušané si ho ale cení
trochu víc. Jestli ale zůstal ve veřejném povědomí, lze jen těžko říci. Měl
osud mnoha zneuznaných géniů, že umřel v bídě a zapomnění.
Kdysi vznikl zajímavý film s Viktorem Preissem v hlavní
roli, Bronzová spirála. I ten je ale asi dneska už zapomenutý, nebo
polozapomenutý. I když u příležitosti sedmdesátin televize by se mohl nějaký archivní
kousek na obrazovkách objevit. Třeba ten o velkém a nadaném vynálezci Josefu
Resselovi
Žádné komentáře:
Okomentovat