pondělí 12. dubna 2021

Gagarin

 Dobrý den, majore Gagarine.... to byla svého času glorifikace. Gagarin, kam se podíváš. Dnes je to jinak, ba dokonce Gagarin patří k těm méně známým historickým postavám. Ne snad k zapomenutým, na tento post kandiduje spíš Vladimír Remek. Bohužel. Testovala jsem mezi studenty, a takřka nikdo ho nezná..? 

Asi chyba ve výuce:-)

Gagarin je na tom lépe. A navíc, dneska je to kulaté výročí, šedesát let od jeho letu do vesmíru. Symbolicky to oslavíme tím, že můžeme překročit hranice okresů. 

Je zde tedy vidět zřetelný akcelerující pokrok:-)

    Na streamu je zajímavé video k jeho slavnému letu, jen tak pro připomenutí, když je to jubileum.  

A možná  i ona slavná píseň, složená právě ten den. 

Vždyť  kdo dnes už zná autora Jaromíra Hniličku, který ji složil? Asi možná jen hudební znalci, byť šlo o skvělého hudebníka. A navíc, on se vlastně té písně zřekl, na protest proti okupaci. 

Ale ta byla až o sedm let později. V dubnu jednašedesátého se ruský astronaut bezprostředně oslavoval. Všichni spolu s Gustavem Bromem připíjeli rudým vínem... Myslím ale, že i dneska můžeme klidně připít a připomenout Gagarina, kterého ten režim stejně také nakonec semlel.... 

I když píšu o Gagarinovi, to hlavně proto, že jde o kulaté jubileum, dnešní datum je bytostně spjaté s Karlem Krylem, je to 77 let, co se narodil. 

A když tedy už písně, tak i nějakou Krylovu. Nejen proto, že ho mám ráda. Ale i proto, že je tak třeskutě aktuální:-(. 

Koho by to napadlo, tehdy, když byl pro většinu nadšenců sametového převratu až trochu otravným, jak zase kritizoval. Už tehdy to viděl. Zatímco my ostatní si nasadili růžové brýle, že jako teď už bude všechno dobré...No, při pohledu na současnou vládu vidíme, jak je to dobré... A tak tedy Karel Kryl 77 let. 


neděle 11. dubna 2021

Chceme opravdu poslat děti do školy?

Patřím k velkým kritikům zavřených škol. Vnímám to jako zločin na dětech, že je tak dlouho vláda zavřela, sebrala jim tak velký kus života, aniž by o tom přemýšlela. Aniž by to mělo nějaký efekt, prostě jako nejjednodušší variantu. 

Za rok nevznikl žádný plán, systém, ba ani návrh. 

Prostě zákaz je nejjednodušší. 

Nechali to na rodičích, stylem čtvrté cenové skupiny. Jako, když máte děti, tak se starejete….

:-)

   Ale když už teď konečně mají do té školy někteří z nich jít, tak je to šílenství. Zvrácenost.

Své vlastní dítě bych nedala. 

Testování těmi nejhoršími čínskými shity, ještě dvakrát týdně. Ve škole, přede všemi. 

GDPR, kvůli kterému si nesměly ještě před dvěma roky děti ani před třídou popřát k narozeninám, aby náhodou nesdělily nějaká svá tajná data, tak GDPR najednou nikdo neřeší. Proč také, že, jsou jiné věci za evropské peníze k řešení. GDPR už dávno vyčpělo…

Rotování, které je ještě větší zvěrstvo než distanční výuka samotná. Než si dítě zvykne na nějaký rytmus, je tu středa, pak konec týdne a zase se nikam nejde. A to nezohledňuji situaci, kdy je někdo pozitivní, to se nejde už od čtvrtka….

Rodiče asi také budou rotovat v práci, to budou zaměstnavatelé jásat.

A když se zjistí, že jsou všichni v pohodě, negativní, nasadí jim čínské náhubky a celou výuku se mají dusit v šíleném čínském respirátoru.

A veřejnost mlčí, nechá si to líbit. 

Některé školy, které dostaly ty nekvalitní sady ještě neúplné, si dokonce aktivně na kolenou vyrábí zkumavky?

 Co to jako je? Podílejí se dobrovolně na tom zločinu na dětech…? Nepřemýšlejí? Nemají vlastní názor? Nechají si sr…na hlavu?

Učitelé  jako budou děti testovat? A co se bude dít s tím materiálem, který je přeci infekční odpad? Ten hodí do kontejneru?

No, klasicky, víc otázek než odpovědí. A do toho ministr školství, který toto podepíše? Stojí si za tím?

Jak se tomu bránit?

Jenže, chceme se vůbec bránit?

Jedno vím jistě, svoje dítě bych za těchto podmínek do školy neposlala. A jako pedagog neotestuji jediné dítě, prostě ne. Nejsem zdravotník. A suplovat práci státu, který si to vymyslel, to už vůbec nehodlám.

A to je asi tak všechno, co s tím mohu dělatL

Chudáci malé děti!

sobota 10. dubna 2021

Jistě, pane ministře

 Máme nového pana ministra. Zdravotnictví. Měl být i nový ministr školství, což se nestalo. Zatím. 

Když se o změnách psalo, ti (dnes už )bývalí ministři tvrdili, že o ničem neví. Nikdo se s nimi prý nebavil. Média ale už dopředu halasně oznamovala, že k tomu prostě dojde. 

Chvílemi jsem se cítila jak v dávném seriálu Návštěvníci, kde děda Drchlík ve skvělém podání pana Brodského dostal noviny z budoucnosti a najednou věděl, co vyjde ve Sportce. Vždycky jsem si takové noviny přála:-).

  A u nás už to funguje. Sice napůl, ale ano. Všichni věděli dopředu, že budou noví ministři. Byl tedy jen jeden, ale stejně mě napadá, kdo asi ty zprávy z jednání vynáší? A je to standardní nebo jen něco ve stylu naší banánové republiky?  A fakt to jde, takhle lusknutím prstu? Neděláš to, co chci já, tak šup a letíš? 

  To je běžná demokratická praktika? Pravda, když vidím Slovensko, kde si kluci jen mezi sebou prohodili funkce, jako že já teď budu premiér a ty třeba ministr financí... 

A nic, jede se dál? Tak se vlastně ani nedivím. 

Ale pořád to nemohu vnitřně přijmout. Jako že žiju v zemi, kde korupční skandály politikům vaz nezlomí, prostě proč taky, jede se dál!  Svázanost s minulým režimem také ne, ta už asi nikoho nezajímá. Prostě je jedno, v jaké organizaci jste sloužil před převratem, teď je jiná doba!!!

Všichni vědí o prapodivných zakázkách, o odklonění veřejných peněz  a další potencionální skandály, které ale u nás skandálem nejsou.  U nás je skandálem znelíbit se. Neskákat, jak někdo píská.   Nebo prostě vlastně ani žádný argument nepředložili, prostě já jsem rozhodnul? 

A ten další adept na funkci to v klidu přijme, protože si jako nemyslí, že jemu se to stane také? Nebo v tom jede s nimi? 

  Těžko říci, je to víc otázek než odpovědí. Navíc na takové otázky se u nás neodpovídá. 

Přesto je to divné, tolik let po revoluci a my jsme pořád jako v seriálu Návštěvníci. I když na druhou stranu, Návštěvníci byla skvělá sci-fi. 

To, co žijeme nyní, je dost bídný béčkový horror. 

pátek 9. dubna 2021

Učíme naruby.

   Aby škola nebyla místem ponurým a strašidelným, je třeba si neustále hrát, nebrat všechno smrtelně vážně, umět si udělat legraci sám ze sebe.

Máte-li naladěný sbor a vstřícné žactvo, je to pohoda. Nápady pak zrají jako víno. V reálném světě to jde samozřejmě všechno mnohem líp. Otázka je, zda se podobné aktivity, ať už rozveselující nebo rituální, dají zařadit do online světa?

Pokud k tomu přistupujeme tak, že se snažíme, aby děti za monitorem nezakrněly, pak zcela jistě ano. Rok u počítače je pro ně naprosto fatálně vysilující.

Jenže detaily tomu úplně vždycky nepřejí. Třeba online maturitní ples nejde. I když dneska jde asi všechno, o nějakém online plese jsem i četla, ale určitě nemá tu správnou atmosféru a plno dalších nezbytných plesových ingrediencí.

   Už loni jsme zkoušeli udělat maturantům online poslední zvonění. Technicky to šlo,  akce se povedla i s celou školou na meetu, ale to bylo loni. Byl to entuziasmus. Víra, že je to poprvé a naposledy.

A navíc, tehdejší maturanti ještě o tolik nepřicházeli, byť si to loni určitě nikdo nemyslel.

   Současným maturantům se od začátku školního roku kupříkladu x krát změnily podmínky maturitní zkoušky. A dodnes vlastně neví, zda ji nakonec budou dělat nebo ne.

Přišli o veškeré rituály spojené s koncem studia, od maturitního plesu přes poslední zvonění až k maturitnímu večírku. Prostě nic.

Online z toho moc nejde.

  Učit naruby se ale povedlo. Jeden den v roce tak ve škole obracíme role. Učí děti. Tedy v reálu.

Letos ale poprvé studenti učili online. 

Den naruby v éteru.

 Povedlo se, bavilo to obě strany.

   Vyučující studenti jako jeden z nejhorších momentů uvedli vypnuté kamery. Potvrdili tak zlaté pravidlo, že není nad vlastní zkušenost.

Je super schovat se za nehybnou ikonku, povalovat se při výuce v posteli či tam ani nebýt. Ale mluvit a vykládat do mlčících kreslených postaviček je dost bizarní.

Ale musíte to zažít na vlastní kůži.

Stejně jako napovídání či opisování.

 „Ona mu tam maminka napovídala…“, divil se jeden mladinký učitel naruby, který vedl hodinu u malých dětí. Celkem snadno odhalil maminku, rádoby nenápadně se skrývající mimo záběr kamery. Ale je tam i mikrofonJ

Nezbývá než rezignovaně přikývnout.

Ano, to jsou celkem běžné artefakty v online výuce.

Starší děti pak odpovědi kopírují z netu, tam už je maminka jen na vaření oběda.

Ale zase, když je oběd na stole, tak přes to nejede vlak, natož nějaká výuka. Pak se kolem dvanácté marně domáháte živého kontaktu s nehybnými portréty komiksových hrdinů. Prostě vytrvale a zarytě mlčí.

 Až poté, co se zbývajícím hladovým spolužákům vás zželí, dozvíte se, že tyto děti šly na oběd, protože prostě maminka zavelelaJ.

  Takže letos se po výuce naruby jednodenní učitelé svým novým zážitkům dost divili, ale i tak šlo o den povedený a příjemný.

Protože online výuka je  zjevně na věčné časy, nezbývá, než hledat tyto kapky živé vody do online světa.

 I když ten ples si pořád moc představit neumím.

Ale online poslední zvonění určitě zopakujeme, však už máme zkušenost. A je to vlastně naše nová tradice. Online tradice. 

Máte už také nějaké?


Psáno pro web: velka-prestavka.cz

 

čtvrtek 8. dubna 2021

Den vzdělanosti

 Den vzdělanosti si u nás připomínáme 7. dubna, tedy včera. Jde o připomenutí založení univerzity. Zajímavé je, že to skoro nikdo neví. Ani mezi studenty nejde o nikterak rozšířenou vědomost. Navzdory tomu, že mnozí touží se právě na tuto školu dostat. Ale den vzdělanosti neregistrují. Ostatně, ani absolventi se moc nechytají, jako že den vzdělanosti? A proč jako?

Karlova univerzita, minimálně na webových stránkách, datum akcentuje. Zda jeho současní studenti, přesněji řečeno online studenti, ho berou za své, to už nevím. Spíš mě v souvislosti s tímto datem zaujal paradoxní vztah současnosti ke vzdělávání. Den vzdělanosti rozhodně není atraktivní, ani pro veřejnost, ani pro média. Však také není divu, mnohem větším lákadlem je úřednická maturita. Redukce osnov, nač se třeba učit nějaké Newtonovy zákony? O dějinách ani nemluvím, ty rovnou vyhodíme, dějepis přece k životu nikdo nepotřebuje.. A tak bych mohla pokračovat. Navíc, do školy se u nás už rok nechodí a zjevně v tom vláda hodlá pokračovat, takže den vzdělanosti je opravdu přežitek. Minimálně u nás.  Měli bychom začít oslavovat nevzdělanost, jen nevím, který den k tomu vybrat. A jakého patrona? 

středa 7. dubna 2021

Mona

 Mona je jeřáb z královský. Je krásná. Chodíme spolu na oběd:-). Kam taky jinam, když klasické hospody jsou pořád zavřené. A s Monou je to zajímavé. Něco se dozvím, pokochám se její krásou. Je to pro mě poučné a inspirativní.

I její partner je fešák, navzdory tomu, že se jmenuje Milouš:-). Tak to jsou teď naše obědy. Třeba to bude inspirace, také někoho pozvat na oběd:-)

https://spolecnostlaguna.cz/cs/bioparkstit


úterý 6. dubna 2021

Kdo za to může

 Často se veřejném prostoru zaznívá otázka, kde je hlavní viník toho, že jsme v covidovém  období na tom nejhůř z celé Evropy, neřku-li z celého světa? 

Někdo jasně viní vládu!! Jiní, co soudruha Babiše stále ještě adorují, vidí vinu v neposlušném lidu, nejčastěji v Pražácích, co nezodpovědně chodí po náplavce a ještě navíc nemají ani roušku....

Určitě se nabízí otázka, zda by někdo z "opozice" s tím čínským neřádem bojoval lépe a úspěšněji?

  Vzhledem k tomu, že za celou dobu epidemie nevystoupil žádný opoziční politik s něčím smysluplným, nejsem o tom vůbec přesvědčena. A docela mi to dělá vrásky před nadcházejícími volbami. 

Koho volit? 

Vím velmi dobře, koho nechci!!!

Ale najednou už vůbec nevím, koho chci? 

Ale to sem nyní nepatří, byť to jde ruku v ruce s premisou, že opozice se veze, maximálně hlasitě populisticky kritizuje, ale vlastní plán stejně nemá. Určitě žádný nepředstavila. Dělá to na mě dojem, že je to jedna velká parta...

  A pak mě také napadá, že vina je i dál v minulosti, nejen v neschopnosti těch současných mocných. Ale z historie se nikdo nepoučí, všichni zjevně myslí jen na svůj momentální zisk. Myslím ale, že jsme mívali skvělou hygienu, ba se to studovalo i jako obor na medicíně. Poté se usoudilo, že hygiena je přežitek, takže se jako studijní obor zrušila a ve ve veřejném prostoru se stala takovou Popelkou. 

  V živé paměti mám i veřejnou debatu o množství nemocnic. Pořád se hlásalo, že máme moc nemocnic, že není třeba tolik lůžek v nemocnici, k čemu je nemocnice někde v okresním městě? 

A tak se hromadně rušily. 

Nikdo nepřemýšlel, že mohlo být někdy něco jinak. Prostě se v daný okamžik nehodily do krámu. A co je nejjednodušší politické řešení:

 Zrušit!

 Stejně jako nyní plošně zavřít! 

  Takže ono najít viníka toho, kdo může za to, že jsme na tom tak mizerně, není úplně jednoduché. 

Je to v nás, v celém našem systému, v tom, jak uvažujeme, koho si volíme, co všechno si necháme líbit...

Naše mentalita za to hlavně může. Tedy za to, jak jsme dopadli. 

Jinak je na vině ten malý čínský prevít, který by ale měl, podle všech historických zákonitostí, snad také někdy odejít? Všechny mory nakonec skončily, odešly, vyšuměly....Snad tomu bude i v tomto případě. Vždyť i španělská chřipka časem odezněla 

a nastartovala zlatá dvacátá léta... 

Měla by tedy odejít ( doufejme) i ta čínská chřipka...

Jestli se ale dokážeme poučit, toť otázka. Cicero sice říkal, že historia magistra vitae, ale v jednadvacátém století už bohužel víme své....