Baví mě takové virální video, kde se cizinci učí česká jména. Zkrácenina či zdrobělina jména třeba Tomáš jim přijde logická, je to Tom.
Nebo Daniel jako Dan.
Pak ale přijde Jakub jako Kuba, to se ještě dá.
Ale Jan jako Honzík či Josef jako Pepa už většinou nedávají. Stejně jako ten vtípek, že máme tři syny, všichni mají jméno od písmena J.
Kuba, Honza a Pepík.
A právě na Pepíka mi tyhle vtípky vyskakují. Josef dneska už nesedí na špičce nejoblíbenějších jmen, tam se usadil myslím právě Jakub. Ale Josef je notoricky známé jméno. I jeho svátek je tak nějak zažitý, že nemusíte říkat datum, stačí oznámit, že to bude na Josefa a většino všichni ví, že jde o devatenáctého března.
To tady recykluji už léta, jak jsem zjistila při zpětném pohledu do svého psaní. Asi je to pro mě natolik určující, že mi to vždycky na Josefa znovu naskočí. Asi je na čase zkusit na Josefa jinou úvahu. Třeba historickou?
Že to tak máme už od Josefa II. Nebo možná od Babičky.
Dřív u nás tolik Josefů nebývalo.
Ani dneska už zase tolik není, ale pořád je to slavné a oblíbené jméno. I v ženské podobě, která se v poslední době šíří možná rychleji než v té mužské.
Takže úvaha třeba o Josefách? Či Pepinách? Třeba Učitelka Josefína?:-)
Nebo spíš o pocitech, jaké z toho máte?
Když slyšíte jméno Josefina, tak vám velmi snadno naskočí třeba hřejivá vzpomínka na babičku nebo dávno zapomenutou kamarádku ze školy.
A co Pepina?
Pepina má v sobě cosi drzého, možná trochu rošťáckého, možná přímočarého, co nedává moc na konvence.... A nebo klidně to můžete mít i obráceně.
Každopádně je to jako u kluků Pepíků. Variant je bezpočet, pocitů také. A jedna jistota, že navzdory všem žebříčkům popularity je nejznámější české jméno právě dnešní Josef.
Přeji všem mým milým Josefům všechno nejlepší. A těm ostatním také:-)
