pondělí 8. srpna 2022

Dovolená nebo prázdniny

 „Vy se máte, máte pořád prázdniny,“ z

zaznívá často v rozhovorech s učiteli, kteří zejména v létě svým dlouhým soustavným volnem mnoho lidí dráždí.

„Já mám ale dovolenou, stejně jako vy. Žádné prázdniny,“ zkouším oponovat, většinou ovšem marně.

Není to, pravda, již tak časté jako kdysi, přesto se s podobným názorem pořád setkávám.

„Učitelé jsou pořád doma. Mají stále prázdniny.“

Jednou jsem to chtěla vyargumentovat. Když jsem vykreslila všechny nevýhody pevně a neměnně stanoveného volna, setkala jsem se s apatickým pokrčením ramen a vytažením prapůvodní premisy.

„Vždyť školy mají pořád nějaké volno.“

Zřejmě jsem neměla dostatečně silné přesvědčovací schopnosti. Přitom je to tak jednoduché. Prázdniny jsou pro děti.

Učitelé chodí do práce a jejich volno je tedy úplně stejné jako u ostatních pracujících. Tedy dovolená, náhradní či neplacené volno…

Prázdniny do tohoto slovníku nepatří.

Mě osobně někdy tato rétorika trochu dráždí. Nechce se mi totiž věřit, že by se dovolená vyčítala jiným profesím.

Stejně jako pracovní doba. V té zase hrají roli nepochopených přestávky. Panuje všeobecná představa, že o přestávce učitel popíjí kávu a klábosí s kolegy. Je to přeci přestávka v práci.

 A je snad jiná profese, kde mají tolik přestávek? Vy se prostě máte…

A jsme zase na začátku.

Ne, že bych si stěžovala. Je to spíš humorný postřeh, takový dozvuk okurkové sezony. Popravdě řečeno, v reálu už jsem proti podobným invektivám docela obrněná. Ale vždycky, když někde zazní, že se mám dobře, když mám pořád prázdniny, musím se ohradit, že já mám dovolenou.  



 

neděle 7. srpna 2022

Námořník

 Již tradičně, v srpnu, plujeme po návštěvnickém rybníku. V klidu, takové lehounké veslování mezi rybářskými splávky:-)










sobota 6. srpna 2022

Těšíš se do školy....?

 Otázka, kterou jsou děti školou povinné bombardovány během ubíhajících prázdnin takřka pravidelně. V srpnu pak už většinou nemají úniku.

Těšíš se do školy“ je pronásleduje na každém kroku. Očekává se ale také klasická reakce v podobě protočení očí a radikálního zavrtění hlavou. Takový zavedený typ českého rodinného small talk. Jednak nikoho většinou nezajímá, jak se dítě do školy těší. Stejně tam musí, tak co nějaké těšení. A jednak, o čem se máme bavit?

Většina dospělých si totiž s dětmi neumí moc povídat a tak jediné téma, které je napadne, je škola. Však i oni také kdysi do školy chodili, tak o tom něco ví.

A pak se očekává ona klasická odpověď.

Když dítě odpoví, že se do školy těší, protějšek je většinou zjevně zaskočen. Často následuje bouřlivá reakce.

„Ty se těšíš do školy? To snad nemyslíš vážně? Nezbláznil ses náhodou?“.. či něco v podobném duchu.

Dítě se stáhne a příště už raději neodpoví. Nebo se také začne povinně netěšit.

  Pak se všichni diví špatné pověsti škol a doby školní docházky. Jistě, je to jen marginálie,

o škole jako takové zásadně vypovídají úplně jiné věci, ale celek tvoří detaily. A toto je jeden docela zajímavý detail. Mapuje společenské naladění, takový všeobecně přijímaný úzus, prostě do školy se nikdo netěší. Vedeme k tomu děti svou rétorikou, připomínkami, reakcemi.

  Je to podobné, jak zaužívaná „výhrůžka“ pro budoucí prvňáčky, kteří se většinou těší jaksi přirozeně. Ale zejména ti živější často slyší větu:

„Počkej ve škole, tam tě srovnají.“

Nebo:

„Tam ti ukážou…“

..a jelikož v tomto případě určitě nelze přeslechnut výhružný podtón v hlase, je rázem po těšení se už do první třídy.

  Lze na to jít ovšem i jinak a ptát se, zda se do školy těší učitelé. Protože pak je reálné očekávat, že do tohoto prostředí se budou těšit i děti. A otázka tohoto typu, jako zda se tam někdo těší, nebudou vnímány jako řečnické, s jedinou očekávanou negativní odpovědí. Ale po pravdě, neznám moc učitelů, co se aktivně prezentují výrokem, že se těší na září a do školy. Jen předpokládám, že jejich množina narůstá..

   Podrobné statistiky o těšení se asi neexistují, protože v tomto případě nevíte, co si od očekávaného výsledku slibovat. Zda lepší náladu ve škole, lepší pověst školy jako takové, lepší vztah ke vzdělávání, lepší psychickou vyrovnanost dětí a kantorů….?

  Jediné, co z toho vyplývá, že by zjevně šlo o posun k lepšímu. A stačilo by k tomu tak málo. Aby se (skoro) všichni účastníci vzdělávacího procesu do školy těšili. A zároveň, aby jim nikdo jejich potencionální těšení se neznechucoval. Aby se za to nestyděli, že se těší do školy, protože v rámci stávajícího small talk to tak většinou je.

 

                                                         Tobiáš se ale do školy těší

 

 

pátek 5. srpna 2022

Zničen

 Zničen vedrem. Tlapky pálí, prochajda snad jen v noci.... Přivolávám dešťovou vílu...


čtvrtek 4. srpna 2022

Přemyslovci

 Dnes je výročí, kdy byl zavražděn Václav III. v Olomouci. Jde o tzv. pomníček, jak praví kriminalisté. Tedy pachatel dodnes neznámý. Takové tajemno. 

Často mě napadá, zda se někdy nějak dá dozvědět, kdo to tehdy zosnoval a kdo za tím stál? Asi ne, ale moji zvědavost to dráždí. Taková detektivka bez rozzuzlení...

Přemyslovci vymřeli po meči. Je to už 716 let... Tedy výročí nikoli kulaté ani nikterak zapamatovatelné. 

Přesto mi vždycky čtvrtého srpna naskakuje. Stejně jako dnes:-)



úterý 2. srpna 2022

Wartburg

Docela překvapivé setkání. Divil se i Tobiáš. Co to jako je? A ono kdysi běžné auto. Dnes naprosto neznámý pojem. Kdysi se děti smály, když se dozvěděly, že Martin Luther se ukrýval na hradě Wartburg. Dnes se nesměje nikdo, tento pojem je jim naprosto neznámý. Stejně jako auto. Překvapené děti vypadaly podobně jako Tobiáš? To jezdilo?
No, zjevně i jezdí, když jsme ho potkali normálně na prázdninových cestách. Je to kvalitně udržovaný veterán. A pro nás překvapivé, leč milé, setkání s minulosti:-)