neděle 30. dubna 2017

Filipojakubská noc

Tentokrát ta opravdová, tradiční. Nebo Valpružina:-). Slaví se příchod jara, byť letos v teplých kabátech. Na venkově se někde i staví májky, které si pak vzájemně kradou. Noční pálení ohně bývalo očistným rituálem, dnes je to spíš taková veselá pijatyka. V Praze navíc spojena s děsivým hlukem všudypřítomné reprodukované hudby. Pokud tu má být nějaká magie, tím hlukem je úplně paralyzovaná. Ale klidné kouzelné místo se určitě dá někde najít i tuto noc. A užít si tradiční magické rituály:-)

sobota 29. dubna 2017

Dítě Bridget Jonesové

aneb návrat ke klasice, která nezklamala. Alespoň mě ne, film mě bavil, pobavil, osvěžil. Příjemné setkání po letech, i když:Přestože je film zamýšlen jako komedie, za mě bych si přidala přízvisko smutná komedie. Stárnutí nezastavíš, což je vidět i na hlavních hvězdách filmu. Pravda, nesou to s noblesou a hrdě, Bridget je tam dokonce ještě k poznání, což se o její představitelce v současnosti bohužel říci nedáL.  Bridget se ve finále stane matkou, ba i svatebních zvonů se dočká, takže klasický americký happy end. Asi hlavně proto lze nakonec konstatovat, že jde o avizovanou úsměvnou komedii. Ale když se nad některými okamžiky více zamyslíte,je to vlastně příběh velmi smutný. Ale i tak jsem to ráda viděla. A stárnu spolu s nimiJ

pátek 28. dubna 2017

Poslední zvonění

Tak další oktávě dnes odzvonilo. Tradičně, nic nového pod sluncem. Ranní divočina u školní branky, kdy Vás zadarmo do budovy nepustí. Dopolední rekapitulace škod, které s sebou tato letitá aktivita přináší. Poté zvonění a cinkán klíči a další skupina vypuštěna vstříc vlastní dospělosti. Dnes sice pod mrakem a v děsné zimě, ale jistě s velkou radostí, kterou každý nový začátek přináší. Teď ještě odmaturovat:-)


středa 26. dubna 2017

Černobyl

Vždycky mi tento den ta havárie vytane na mysli. Asi dějepisářovo prokletí, že si pamatuje a propojuje ta data:-) Nebo prostě nějaká datová úchylka. Každopádně, Černobyl je synonymem dnešního dne. Už přes třicet let.

úterý 25. dubna 2017

Instalatér

Velmi často tady dštím síru na řemeslníky. Na jejich nespolehlivost, předraženost, nedochvilnost…Jistě bych našla plno dalších záporů, se kterými se při styku s řemeslníky setkávám. Ale jsou výjimky (doufám, že nepotvrzující pravidloJ) Tak také mohu být jednou nadšená z řemeslných služeb. Nebo jsem prostě narazila na poklad (na Velký pátek se dle pověstí skály s poklady otvírají, tak třeba jedna ta skála vypustila do terénu můj poklad). Jde o instalatéra. Dlouho odkládané opravy již odkládat nešlo, bylo nutno překonat strach z toho, že řemeslník zase jako obvykle vysaje celou moji peněženku, zablokuje několik týdnů svou neschopností přijít v normální hodinu či v domluveném čase a ve finále stejně nic neopraví. Již je to takřka fobie, protože vycházím z letitých zkušeností. Ale jak jsem již řekla, tentokrát bylo všechno jinak. Přišel milý, vstřícný šikovný pán. Řekl, co udělá a co to bude stát (normální cena), přišel včas!!!! A vskutku to bylo tak, jak řekl. Toaleta i kuchyň mají vodu zase opravenou, vše šlape, jak má. Pán si neúčtoval ani cestovné (tím myslím částku 600 až 1000,-, kterou si většinou v našich modrých zónách chtějí řemeslníci účtovat. Včetně těch, co bydlí na sedmičce, protože jiné raději kvůli parkování neobjednávám.  Pětikilo chtěl chlápek i z vedlejší ulice, prý je to standard, paninko. Tak jsem se s ním standardně nedohodla. Tento pán počítal v běžných kalkulacích. Těší mě to. Pěji na něj ódy. A potvrzuje to staré ověřené pravidlo, že všechno je o lidech…..

Tenhle pán se povedl. Hned mám o řemeslnících lepší mínění. (tedy jen o některých J)

                              Výsledek obrázku pro hasák

pondělí 24. dubna 2017

Venčíme

Znovu, po čase, poprvé na procházce s pejskem. Hezké to je, ale něco tomu chybí. Někdo....:-(





neděle 23. dubna 2017

sobota 22. dubna 2017

Čarodějnice

S předstihem. Ve škole. Nejde ovšem o nějaký sofistikovaný hon na učitelky, ale o jeden z dávných pohanských zvyků a zároveň školních tradic. 
Příští pátek si uzmuli oktaváni pro své poslední zvonění, proto primáni  pálili již nyní. A se vší parádou, hranice, buřty, hudba a zpěv. Příjemné, byť i u ohně chladné, zakončení dalšího dubnového týdne.To jaro si ale dává na čas.



pátek 21. dubna 2017

Padesát na padesát

Padesát na padesát bývalo jedno ze záchytných řešení vědomostní soutěže. Takové klasické, buď anebo. Vždycky mi přišlo hodně riskantní a nespolehlivé, nikdy jsem se ale nedostala do situace, kdybych ho chtěla využít. A asi bych do něj nechtěla jít. Nicméně, v realitě nyní zažíváme ono padesát na padesát víc, než bychom si asi přáli. A praxe potvrzuje, jak nejednoznačné a kontroverzní to je. Riskantní a nespolehlivé.  U nás třeba volba prezidenta. Padesát na padesát. Padesát procent lidí spokojených, padesát procent naštvaných.  Celková situace napjatá a vyhrocená. Brexit. Padesát procent Britů spokojeně jásá, padesát je v hluboké depresi. Celková situace napjatá a vyhrocená. Stejné je to i ve Státech, po víkendu zřejmě i v Turecku, podobně to asi dopadne i ve Francii. V situaci padesát na padesát je to prostě vždycky velký risk. A nikdy nemůže zavládnout celková spokojenost. Nebo i nespokojenost, prostě jasná vize. Je to jen o napětí, stresu a nedořešenosti. Alespoň já to tak vidím. V televizní soutěži je to hra. Vselý záchytý bod.V reálu je to dost drsné. Rozhodně nic záchytného ani vypovídajícího. A vede to k dalším problémům, protože zásadní otázky by měly mít i zásadní odpovědi. 
Alespoň osmdesát na dvacet.  J

čtvrtek 20. dubna 2017

Magdalena Jetelová

Ve Veletržním paláci. Instalace nese výstižný název Dotek doby a lze ji navštívit až do září letošního roku. Je to zajímavá a netradiční výstava. Nutí k zamyšlení. A patrně bude stát i za vícero návštěv:-)

středa 19. dubna 2017

Další besedy

Zdá se, že moje jarní tour po knihovnách a školách nabírá na obrátkách. Moc mě to těší. Mám za sebou další dvě školy, čeká mě jedna knihovna a škola na Vinohradech, takže lze říci, že v tomto duchu si Doskočiště vede velmi dobře. Docela mě potěšilo, že si mě někteří našli i přes moje stránky, kde se v poslední době objevilo několik zajímavých nabídek a několik neméně zajímavých vzkazů. Jestli je to tím, že se blíží Svět knihy, kde vystupujeme, nebo květnové 75.výročí od atentátu, nevím. Ale těší mě, že besedy mají úspěch, knihy se tam i prodávají, takže jarní tour po knihovnách a školách si dovoluji označit za úspěšně probíhající. Moc mě to těší:-).
A zdravím do Lysé nad Labem, v jejichž skvělé knihovně jsem byla již dvakrát a je tam jak krásné prostředí, tak skvělé publikum. 





úterý 18. dubna 2017

Příjímačky

Obloukem zpátky, k tomu, co jsme kdysi s velkou slávou opustili. Opět, jako za mého mládí, státní, centrální, přijímací zkoušky. 
Za nás bylo znění vysíláno rozhlasem. Dnes rozvoz nějakou kurýrní službou, krabice uzavřené a otevírají se jen pod přísným dohledem. Jo, jo, jednou jsi nahoře, jednou dole. Dějiny jsou jedna velká spirála a všechno se v nějaké podobě opakuje. Jen nevím,jak moc jsou některá opakování přínosná.....

  

   P.S. U těchto monstrózních akcí mě vždycky napadá kacířská myšlenka o tom, proč se vlastně žehrá, že ve školství nejsou peníze, když na takovéto experimenty evidentně jsou? 
Co peněz asi stojí jen obyčejná distribuce těch záludných testů? Následné opravování, (které ale trvá, to není jako před nedávnem, kdy výsledky byly ještě týž den), také něco stojí?.....

pondělí 17. dubna 2017

Konečně svátek

Dle logiky zákonného zavírání obchodů ve svátek je opravdový svátek tedy až dnes, nikoli třeba už v pátek:-). Dnešní pohanské pondělí se svými zvyky tedy nese charakter státem posvěceného svátku, zatímco církevní Velký pátek je prostě jen nějaké volno pro někoho. Slaví se totiž až dneska. Koleduje se. Dost často o průšvih, protože koleda bývá velmi často tekutá. A jelikož večer všichni míří do svých domácích lokalit, je na D1 ještě mnohem víc nebezpečněji než obvykle. Pravda, ti co tam strávili podstatou část Velkého pátku, kdy dálnice (tradičně) stála, si asi rozmyslí, zda chtějí další hodiny velikonočního volna trávit v koloně, a tak budou preventivně ucpané i cesty vedlejší. Protože tudy se často vydávají i koledníci, co si nejsou jisti, zda dopolední alkohol z jejich krve již vyprchal. Prostě, klasický obraz české sváteční koledy. 
Často se před tím snažíme utéct někam do zahraničí, letos se nepovedlo, tak hezky česky, klasicky. Ale něco za to stálo, byť to bylo na můj vkus všechno příliš chladné, ba až mrazivé. 













neděle 16. dubna 2017

Narozeniny

by dneska oslavil Zachariáš. Ty patnácté. Už se nedožil, slaví je za duhovým mostem. Ale s námi je vlastně pořád, nejen dnes, i když fyzicky už mi tři měsíce hodně moc chybí.




sobota 15. dubna 2017

Již za měsíc

Pozvánek není nikdy dost. A navíc se často v té záplavě ztrácejí, tak je třeba připomínat a připomínat. A k tomu samozřejmě srdečně pozvat, což velmi ráda činím...
A budu jistě činit do 13.5. mnohokrát:-)




......třeba přijde i Jiří Strach:-)

pátek 14. dubna 2017

Velký pátek

Jako státní svátek. V naší ateistické zemi takřka protimluv, leč schválený a tak máme volný sváteční den. Lze jít do kostela, protože chrámy konzumu by měly být dle našich zákonodárců zavřeny.  Nebo na výlet, byť počasí moc vstřícné není. Nebo prostě jen tak velikonočně. Mám takové Velikonoce ráda.

čtvrtek 13. dubna 2017

Spáčův hrad

 Konečně nová Erskinová. Nemohu se vynatěšit na další cestování napříč staletími. Již leží na nočním stolku a nadcházející Velikonoce jsou jako stvořené pro takové čtenářské dobrodružství.
Ale ani přes takový zážitek nelze zapomenout na sváteční tradice. Tak tedy dnes, klasicky něco zeleného do žaludku. A ráno, studená sprcha nebo koupel v řece, další klasika zeleného čtvrtku.

A pak hurá na Spáčův hradJ
                                               

středa 12. dubna 2017

Restaurační ráj

 O Letné se nese pověst, že je to ráj restauračních zařízení. Na bar či restauraci zde narazíte na každém kroku.

Jo, bejvávalo. Nebo už odzvonilo naší věkové kategoriiJ. Protože najít něco pro nás se nedávno ukázalo jako nečekaný problém. Pravda, máme tady creperii U slepé kočičky, která je jistotou. Ale zdá se, že jedinou. A když nemáte rezervaci, můžete být namydlení a následné hledání vás jistě docela překvapí. Najít klasickou čistou českou restauraci je věc zhola nemožná. Stará ověřená místa se změnila a ta nová, zatím neověřená, se mění rychlostí blesku. Jinými slovy, pořád je tam něco jiného. Nejčastěji nějaké jídelny, většinou asijské, často na první pohled velmi nevlídné. Jinde vás do očí uhodí všudypřítomná špína, někde zase viditelná neochota nebo evidentní předraženost. Koštovna, kam jsme svého času také s radostí chodili, je po šesté večerní doslova a do písmene rovna putyce, kde není slyšet vlastního slova, takže vychutnat si zdejší dobré víno fakt nelze. A tak člověk najednou zjistí, že ani v ráji restaurací není kde spočinout v čistém klidném prostředí, nad dobrým jídlem a kvalitním vínem.  Ještě že existuje ta Slepá kočička. Ale faktem je, že jedna vlaštovička jaro nedělá a tak pokud nejste hipster, pivař čtvrté cenové skupiny či podobný týpek, příjemnou kvalitní restauraci prostě nenajdete.  Anebo někdo o nějaké ví?

úterý 11. dubna 2017

Minulý týden

Celý minulý týden byl ve škole ve znamení projektového týdne, který byl zaštítěn mantrou Zdravý životní styl. Celý týden jsme se tedy nořili do tajů zdravé stravy, přiměřeného sportování či zdravé duše. Měli jsme samozřejmě několik vrcholů, ke kterým lze řadit exkurzi do léčebny v Bohnicích (a nikoho si tam nenechali), setkání s koučem Pavlem Moricem, který nám připravil motivační interaktivní přednášku o psychohygieně. A pak výstava těl, kterou já tedy vnímám jako kontroverzní a zcela určitě bych na ni nešla, leč biologové to zjevně vidí jinak a do Holešovic se vypravili. Krom toho já měla dva odskoky na dějepisné soutěže, jednu pod záštitou města Cheb, druhou pod patronací karlínského gymnázia. V  té první jsme naplnili olympijské heslo, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit seJ.  Ve druhé jsme skončili "na bedně!, tedy velký úspěch. I tak to byl v určitém směru  ozdravný zážitek. Stejně, jako celý týden. Tento je zkrácený, konečně máme Velikonoce. Pak univerzální přijímačky, takže v dubnu už té pravidelnosti moc nezažijeme. Prostě apríl každým coulem.






A dnešní televizní vysílání. Větší stres než samotné natáčení. Mám to nějak obráceně položené:-)

pondělí 10. dubna 2017

Páteční restaurace

Vyrazili jsme s přáteli do restaurace. V pátek večer, klasicky. Odreagovat se, popovídat si. Restaurace mile poloprázdná, klidná, pohodička.
A do toho najednou dvě matky s dětmi.
Je po klidu, napadlo nás všechny.
Ó jak jsme se mýlili. Matky svých dohromady pět dětí usadily a samy zamířily vedle do kuřáckého oddělení. Děti zde měly čekat na jídlo. A čekaly. Každé vytáhlo svůj mobil, zabodlo oči do displaye a v naprostém klidu čekaly na večeři. Vlastně jsme měli být rádi, naše žádané ticho a klid pokračovaly. Ale ve finále nám jich bylo líto. Oni si už ani neumí spolu povídat? Sedí u jednoho stolu, fyzicky vedle sebe, ale každý ve své vlastní virtuální realitě. Máma dá radši přednost cigaretě než klábosení s dítětem?

Nu, to byl zážitek. A rozhodně nemohu říci, že pozitivní.

neděle 9. dubna 2017

Vraždou to nekončí

...aneb svatý Václav pro děti. Někdy je dobré strávit čas s dětskou literaturou. Jednak pro jiný úhel pohledu, nebo pro inspiraci či prostě jako předčítač, kdy zasvěcujete malé čtenáře do historické literatury.  Tento svatý Václav je od autorky Veroniky Válkové a pro ty, kdo ji ještě neznají, je to i pobídka k seznámení. Zejména tam, kde je dějepis brán jako školní nuda, kde k němu a priori přistupují (myslím tím i doma) s nedůvěrou, jako že je to zbytečné a bůh ví ještě jaké, tam by mohlo dojít k osvícení. A kniha může být můstkem pro děti, co si hledají k dějinám vztah. Je to nejen dějepis, ale i fantasy, scifi, současnost, všechno dohromady. Výborně namíchaný koktejl. A děti to baví, vím z vlastní zkušenosti. Ráda tím inspiruji pro české dějiny. A protože děti čtou, ne že ne, máme hned nějakou novinku, kterou jim lze doporučit.:-)Protože jestli si představujete svatého Václava jak nudného patrona dlícího věčně na modlitbách, nejspíš vás překvapí, že byl statný válečník, který se svou družinou dokázal držet krok i za stolem, byl ženatý a měl nemanželského syna. …. Tolik z upoutávky na obálce. Zbytek je čtenářské dobrodružství pro vásJ


sobota 8. dubna 2017

Heřman

při pohledu do kalendáře zjišťuji, že včera měl svátek Heřman. Žádného Heřmana (křestním jménem) bohužel neznám, ale oslím můstkem se tak dostávám k Heřmanovi svému, celým jménem Janu Heřmanovi, a když už je ten svátek, tak ho tady připomenu:-). Přeci jen, byl to klavírista světového významu. A že dnes jeho jméno upadá v zapomnění je naší vlastní osudovou chybou, protože takoví umělci na stromech nerostou:-)
                                       Osud spjatý s hudbou

pátek 7. dubna 2017

Na pivo

s Karlem Velikým. Či spíš s organizátory z  karlínského gymnázia.  kvarta, která hodlá představit život v době císaře Nerona, tedy dobu vskutku neveselou. Ovšem oni to pojali vesele, tak jsem zvědavá, jak dopadneme. 





A dopadli jsme na výbornou. V těžké konkurenci a jako nejmladší třetí místo. A dort! Takže sladký úspěch. Bližší detaily asi někdy v následujícím textu. 

čtvrtek 6. dubna 2017

Svět knihy

se blíží mílovými kroky. Pilujeme naše vystoupení, které bude 13.5. 2017 v patnáct hodin v sále, kde Rosteme s knihou. Již několikrát jsme tam rostli, tak snad už si tam naši hosté, příznivci a noví zájemci najdou cestu. Jsou to také naše sváteční Hovory, kde dostaneme i oficiální logo, takže Hovory se povýší na vskutku oficiální záležitost. Hlavní ale budou parašutisté, takže zveme všechny zájemce o českou vojenskou historii:-)