Není Havlíček jako Havlíček

 Ba dokonce není Karel Havlíček jako Karel Havlíček. Díky bohu. Dnes si připomínáme toho skvělého novináře, který by neměl na růžích ustláno ani dnes. Ba možná by to v zaprodaném tisku měl zcela jistě výrazně těžší, než tehdy. Navíc, do Brixenu do vyhnanství by ho nikdo neposlal, tam se dnes jezdí na hezkou dovolenou. Dneska by ho znemožnili na stránkách bulváru, zničili ekonomicky. A v devadesátkách navíc zastřelili, to snad dneska neprobíhá, i když jeden nikdy neví. Každopádně, byl to první skutečný moderní novinář. A dnes je to dvě stě let od okamžiku, kdy se narodil. Umřel ve 34 letech, takže velmi mlád. Přesto zanechal zajímavé dílo. Jeho pohřeb se změnil v národní manifestaci a z něho se stal mučedník. V tehdejším tisku ale jeho nekrolog nebyl, neměl nikdo odvahu. Zdá se, že některé věci se ani po stovkách let nemění. A co nám z Havlíčkova odkazu zůstalo? Hodně věci, připomenu třeba spoustu epigramů, pro které by dnes bylo hodně výživné prostředí. Třeba ten o tom, že kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit....No, není to přímo aktuální? 

Stejně jako podvod s jeho čamarou, který po jeho smrti vedl k obohacení se na jeho slávě. Prodávaly se ústřížky z jeho čamary, jenže brzy se zjistilo, že by to musela být čamara mega obrovská, nikoli jeho velikosti a ještě sváteční. Takže si někdo na jeho slávě namastil kapsu.  A zase mám pocit, že píši o dnešku...

Nu, je to symbolické, Havlíčku, Havle...

Ale dneska by měl narozeniny, tak si ho připomeňme třeba jeho slavným Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme...

To si jistě ještě pamatujeme za školy.. Či si pamatujete jiné?

Proč a jak učit dějepis?

 …a má cenu ho vůbec učit?

Co si třeba pamatujete ze školního dějepisu?

  Řekla bych, že patrně tak zlatou bulu sicilskou a upálení Jana Husa? Vlastně ani nevím, proč zrovna tyto dva letopočty lidem uvíznou v hlavě.

Pak na základě tohoto poznatku zarytě tvrdí, že dějiny jsou jen o letopočtech, a že je škola z historie nic nenaučila.

 To je obvyklá floskule žijící už léta svým vlastním životem, o kterou se opírají všichni ti,

co mají potřebu školní dějepis kritizovat.

  Proč tomu tak je lze jen těžko vystopovat. Každý to má jinak, ale stěžejní roli v tom hraje věk.

V době školní docházky vás logicky akutně zajímá přítomnost, dost konkrétně chcete vědět, co bude teď, případně minulý týden na večírku, kde jste zrovna nemohl být. Delší historie je vám ukradená Rozhodně vás nezajímá, co se dělo před sametovou revolucí, natož někdy v patnáctém století. To je naprosto irelevantní fakt, který v určitém věku prostě nikoho nezajímá, byť bude podán sebevíc zábavnou formou.

   Lze ale – i v tomto věku- zasít semínko zájmu, jako že to tam někde zarezonuje, usadí se,

a  až bude čas, tak se k tomu někdy vrátíme.

Většinou s věkem logicky dojde k nějakému osvícení, člověk trochu dozraje a začne vnímat vzdělání a poznávání jinak. Pak  náhodně zjistí nějaký zajímavý historický fakt, a najednou zuřivě tluče na poplach, jak je možné, že tohle mu ve škole neřekli a že ho to ten školní děják nenaučil?

Většinou si sám sobě vzápětí odpoví, že to bylo tou šílenou učitelkou dějepisu, kterou měli,

že ho kvůli ní děják nebavil, a stejně, že to jsou jen letopočty a nuda...

On sám na to teď půjde úplně jinak!!

  Fakt, že mu to překvapivě kdysi dávno v těch hodinách dějepisu i řekli, tak ten se vůbec nezohledňuje. Prostě to kdysi slyšel a zapomněl. Měl tehdy totiž diametrálně odlišné zájmy. To ovšem zapomněl také.

 Ale, ruku na srdce, co si vlastně pamatujeme ze základního vzdělávání? Z fyziky? Matematiky? Chemie?

Pokud se tedy zrovna danými obory neživíme, tak toho patrně moc nevíme. Stejně, jako z toho základkového školného dějepisu.

Ovšem jeden rozdíl tady přeci jenom je.

Když se v rozpuku své dospívající zralosti ocitneme v nějaké intelektuální skupině, tak nám neznalost, dejme tomu Ohmova zákona, vlastně nijak nevadí. Ale když nevíme, kdy byla druhá světová válka, nebo netušíme, že tady byl nějaký komunismus, nemáme zásadní názor na Havla či osvícenství, pak překvapivě hrozí už trochu nebezpečí, že se společensky nebo intelektuálně kapku ztrapníme.

Někomu je to jedno, jiní ale začnou bít na poplach. Jak to, že to nevím?

Takže začínají sami znovuobjevovat, a strašně se při tom diví, proč jim to tehdy v tý škole zatajili?

Nezatajili, jen je to nezajímalo. Je to logické.

V určitém věku mě zajímá, s kým budu randit já, ne s kým dováděl Ludvík bůhvíkolikátý. Představa, že bych měla mít šestnáct dětí, jako Marie Terezie, mi ve čtrnácti přijde spíš odpuzující než zajímavá, a vývoj husitství je mi už naprosto ukradený. Snad vyjma adamitů….

  Jistě, jsou výjimky, někoho to prostě zajímá  už tak samo o sobě.  Má  v sobě nadání pro dějiny.

Takoví jedinci pak často mají ale výrazně hlubší vědomosti než samotný učitel, mnohdy ho přivádějí k zoufalství svými zvídavými dotazy typu: „ jaké typy brnění se využívaly v bitvě

u Bosworthu?“… přičemž kantor sám je někdy rád, že si vybaví století, ve kterém ona bitva proběhla.

Někdy ani to ne.

  To není žádná dehonestace učitelů dějepisu, byť to tak někomu asi i zní. Ale mít v hlavě dějiny od pravěku do vstupu do EU prostě není v lidských, ani v učitelských silách.

Ovšem někteří dějepisně talentovaní žáci si to myslí, a chtějí detaily. Oni mají dobu svého zájmu detailně nastudovanou, tak si chtějí rozšířit obzory.

To sice vypadá jako ideální výuka dějepisu, ale co s těmi ostatními? S těmi, kteří tvoří většinu, a kouzlo dějin objeví až v pozdějším věku (anebo vůbec, i tací lidé jsou mezi  námi).

Jak učit je? Utlouct je letopočty nebo diskusí o anglické zbroji v bitvách tzv. Války růží? Obé je spolehlivě odradí.

   Tím se vracím k původní otázce, jak učit dějepis a zda vůbec?

Řekla bych, že stěžejním cílem by mělo být probudit zájem. Aby děti po základní docházce věděly, že tady jsou nějaké dějiny. To doopravdy stačí, byť se mnoha zarytým historikům z toho zoufale kroutí pečlivě připravené pramenné listinné materiály pro hodiny v sedmičceJ.

  Asi to zní zvláštně, ale pokud odejdou ze základní školy zhnuseni, že je to o datech, že musí bádat, komparovat, zpochybňovat, revidovat a bůh ví co ještě, neb to vše  je současným módním trendem, pak asi budou mít dost odpor k minulosti.

Pokud žáci budou hledat příběhy, zajímat se o osudy lidí, pak se rýsuje naděje, že by v budoucnu mohli propadnout vášni pro dějiny, nebo alespoň snaze to nějak uchopit, pochopit a najít si vlastní úhel pohledu.

Zcela jistě pak přijde čas i na kritické vnímání minulosti.

  Ale v šesté třídě můžete bádat či komparovat sebevíc, pokud v tom nevidíte smysl, je to jen módní trend akademiků, kteří se zrovna vidí v badatelské a osvětové činnosti, a mají tendenci dětem dopřát to, co je samotné baví teď. Asi i oni dost pozapomněli, co je samotné zajímalo v šesté třídě…

Patrně ale asi měli kliku na učitele, kteří v nich vzbudili zájem, neznechutili jim dějiny. Jen oni sami si to ve své nové roli odborníků teď asi nemyslí, když tak vehementně školní dějepis dehonestují. Někteří z nich, samozřejmě.

Protože kdyby to bylo tak šílené, nebudou se tomu věnovat profesně, myslím si tedy já.

   Za sebe bych tedy chtěla říci jen tolik, že to už dávno není o datech. Také není pravda, že se moderní dějiny neučí.

Přesto tato tvrzení žijí svým vlastním, nesmrtelným životem.

  Navzdory tomu, že dějiny vnímáme o příbězích, rodinné historii či zajímavostech. Budíme zájem.

Ale moc nebádáme. Nekomparujeme. To si necháváme na později.

Čteme, povídáme si. Hledáme v rodinných albech. Objevujeme příběhy našich prababiček

a dědečků. Zkoušíme historické filmy. Dokumenty.

I počítačové hry.

Ladíme lásku k dějinám.

Snad se to vrátí v podobě nějaké historické gramotnosti. I toho, že až je jednou v dospělosti začnou dějiny zajímat hlouběji a kritičtěji, budou k nim mít pozitivní vztah.

 A to je myslím stěžejní úloha školního dějepisuJ, to je to, proč je důležité ho v osnovách mít a učit ho. Učit s láskou a empatií. A nezatracovat ho na úkor jiných předmětů, ať už je to informatika nebo finanční gramotnost. Všechno má totiž svůj čas.

I dějinnou roliJ

 

Žena v polární noci

 Ladíme se na zimu, proto i přizpůsobuji četbu. Asi jako abych viděla, že někde je fakt zima:-). 

Ale i bez toho je tento román zajímavým a vzrušujícím zážitkem. Krásně se to čte. 

Jsem ale samozřejmě ráda, že to čtu doma, hezky u topení a s relativním dostatkem světla. Taková polární noc by mě fakt uvrhla do deprese. Nebo alkoholismu. Nebo do obojího. Ovšem terapie knihou je skvělá. Stejně jako kniha. 

A knihkupectví Dvě veverky, kde jsem ji zakoupila:-)

Belveder

 Letohrádek královny Anny nebo-li Belveder  hostí krásnou výstavu Ivana Exnera. Když už se může za kulturou, tak hurá na to. V Belvederu připravili krásný výtvarný zážitek. 

Doba kamenná - pomsta Šedého lva

 Dnes čteme dětskou literaturu. Respektive knihu pro zájemce o pravěk, protože bych řekla, že s chutí si ji mohou přečíst všechny věkové kategorie, byť je řazena do kategorie pro děti a mládež. Patří do tzv. série bárovek, takže se s hlavní hrdinkou , logicky Bárou:-), můžete podívat i jinam než jen do pravěku. 

Já jsem pravěkou tematikou volila i proto, že pravěk se mi špatně učí. Vlastně mě moc nebaví:-), ale něco o něm vědět musíme, tak hledám cestu, jak ho nějak zpříjemnit. Pro ty děti, co rády čtou, bude tato kniha určitě inspirativní. Jen tak mimochodem, Eduard Štorch už tolik netáhne, ač i on pořád nějaké příznivce má. 

Ale co s těmi, co nečtou? Vyslat je na Cestu do pravěku? Ta je, po pravdě, nebaví už vůbec. Tak asi nějaký archeopark, že si ten pravěk vyzkouší v reálu. 

Ale dnes to bude formou knihy, příběh je čtivý a knihu tím pádem můžeme upřímně doporučit :-)

Po volbách

 Za mě po volbách spokojenost. Na první dobrou veliká. Fakt jsem ráda, že komunistická strana mizí z politické scény. Mělo se tak stát hned po revoluci. Děje se tak třicet dva let poté, teprve dnes lze de facto mít revoluci za završenou. Ale to jen do okamžiku, než si uvědomím, jak moc bývalých soudruhů je v ostatních stranách, takže je to vlastně takové Pyrrhovo vítězství. Nebo spíš Potěmkinova vesnice, jako že na oko to vypadá dobře. Ale vypadá, to je zase fakt. A docela mě to těší. 

Těší mě i vítězství Spolu, snad by naše politika opět být (asi zase na oko:-)) alespoň trochu kultivovaná? Uvidíme. 

Jako už bohužel pamětník si vybavuji dobu tzv. Čtyřkoalice, ve kterou se tehdy vkládaly velké naděje na změnu. A oni se pak nedokázali dohodnout mezi sebou, rozpadlo se to a nic dobrého to nepřineslo. 

Tak uvidíme, jak se tyto koalice domluví nyní. Je to trochu takový systém pro voliče nefér, musí společně s koalicí volit i ty, které by asi jinak nevolil. 

Neumím si také třeba představit Starosty a Piráty, jak za současného rozložení sil vydrží hrát na stejnou notu, zůstat rovnocennými partnery? 

Jak se bude ODS s Topkou domlouvat, když TOP ( pokud si dobře pamatuji) vznikla hlavně proto, že se chtěla od ODS distancovat a jít jinou cestou? A jak s tím ruku v ruce půjde křesťanské cítění politiků KDU? 

Úplně nejvíc mě ale zajímá, kdo a jak se postaví ke školství, kdo bude ministr pro Plagovi a zda se vůbec někdy naplní už letitá předvolební - zatím tedy floskule- že školství je prioritou? 

A do toho ještě prezident a jeho role nemocného člověka? 

Nu, dnes se mnohde bouchá šampaňské, uvidíme, jak tomu bude po nějaké době. Nejsem rozhodně optimista. 

Ale když to vidím dnes, jen výsledky, jak to dopadlo, tak mě to docela obyčejně těší. 

Sokol

 Sokol má dnes památný den. Připomíná si tím zatčení členů Sokola za války, v noci ze sedmého na osmého října. Probíhá celá řada akcí, které si připomínají tento den. A celkem symbolicky se to letos sešlo s prvním dnem voleb. Takže s hlavou vztyčenou, jako Sokolové, je třeba jít volit. Jsem fakt zvědavá, jak to dopadne. Z předvolebních besed jsem byla většinou spí rozpačitá, nejvíc mě rozladila ta poslední, s umělou inteligencí? To jsem vůbec nepochopila, proč s tím veřejnoprávní instituce pracovala? Nebo spíš jak s tím pracovala. Vypadalo to jako Majka z Gurunu, otázky na úrovní páté třídy ..takže celé to vystihoval nějaký novinový titulek, který hlásal, že umělá inteligence je pitomá:-) To by bylo humorné, kdyby se nejednalo o veřejnoprávní instituci a o volby, ale s tím už člověk nic nenadělá. Uvidíme, zda s tím něco naděláme po volbách:-). Volbám také patří velký dík i za to, že po dlouhé době nezačíná každé zpravodajství ( v tomto případě je jedno, zda veřejnoprávné či komerční, to je všude stejné) tak že nezačíná covidem. Dosud je to neustále, počty, prognózy, očkování, pořád dokola a pořád stejné. V rádiu poslouchám informaci, že v nemocnici leží padesát tři tisíc nemocných....pak se hlasatel opraví, že jen padesát tři!!! Napadá mě, zda šlo opravdu o přeřek, či zda jsou už tak naučení strašit, hlásat nesmysly či vytvářet paniku? Nevím, stalo se mi to jen dvakrát, že jsem to slyšela, ale zaujalo mě to. Ale ty zprávy mě obtěžují a tak díky bohu za volby, konečně se zase mluví o něčem jiném. 

Děti na Spartě

 Už několik dní se řeší chování dětí na zápase Sparty. Bylo tam prý deset tisíc dětí. Řeší se jejich údajný rasismus, který nemohu posoudit, neb jsem na zápase nebyla. Moji studenti, kteří tam byli, se ale vrátili nadšení, o rasismu nemluvili, naopak, líbila se jim atmosféra a všechno kolem. Nechci řešit to, co se tam dělo, vnímám to jako dobrý počin klubu, že toto dětem umožnil. A chování dětí je většinou odrazem chování dospělých, takže asi tak. Mě spíš zaujalo, jako obyvatele Letné, že deset tisíc dětí na Letné znamenalo klid. Nic se nedělo. Zatímco nedělní derby se Slávií přineslo bordel ( to nelze jinak napsat) helikoptéru na celé odpoledne, davy dost šílených fandů už před zápasem, plné hospody a dost hluk, stejně jako oslavné chorály opilých sparťanů ještě někdy kolem půlnoci, kdy jsme se opatrně vydali na venčení. Takže děti v pohodě, zatímco dospělí dost ( z mého pohledu) v nepohodě. A ono staré osvědčené, že příklady táhnou, to prostě platí, ať si mnozí myslí, že tomu tak není. Ale média řeší děti. Nevím, zda byly rasistické. Osobně si myslím, že spíš ne, žijí ve světě, kde barvu pleti fakt neřeší. Ale chování nemuselo být úplně v souladu s Guthem Jarkovským. A to je to, co je psáno výše, příklady táhnou. Zajímavé je, že nepořádek ( abych pořád neužívala to slovo bordel) v ulicích, chování pod vlivem alkoholu, a bůh ví co ještě, to média neřeší. Údajné bučení dětí na stadionu už několik dní?! Ale bučí se i na opeře, když se nelíbí, ne? Ale do opery nikoho opilého a s "IQ tykve" většinou nepustí. 

Svědectví o životě v KLDR

 Zajímavá a poutavá kniha. Nejsem nijak zaměřená na Koreu, po knize jsem sáhla spíš jako z nouze ctnost. Ale dostala mě. Je zajímavá, velmi čtivě napsaná a vtahuje vás do temné severokorejské atmosféry. Navíc , což je sice kouzlo nechtěného, ale o to zajímavější, navazuje na dost intenzivní diskusi se studenty o totalitních režimech. Mnozí jsou skálopevně přesvědčeni, že totalita se vrátit nemůže, navíc si myslí, že oni žijí v naprosté svobodě. O Korei sice ví, ale tak nějak si myslí ( někteří, samozřejmě), že je to daleko, nás se to netýká, tak trochu si za to mohou sami, prostě jak jsem říkala, diskuse intenzivní, ba i vášnivá. Už se těším, až jim tuto knihu představím a doporučím. Trochu mě láka ji přikázat, aby si tu totalitu navodili, ale to by asi nefungovalo. A abych to shrnula, kniha se fakt dobře čte a je zážitkem nejen čtenářským, ale i historickým, politologickým, zeměpisným, prostě v kostce:-)

Předvolební povídání

 Zúčastnili jsme se besedy o volebních programech. Žádná agitace, jen důkladný rozbor programů. Většiny zainteresovaných stran. Je fajn podívat se na detaily, vidět, co kdo slibuje- slibují mnozí, málokdo ale vysvětluje, kde na to vezme peníze. 

Zaujalo mě, jak moderně mají zpracovaný program Zelení, o kterých jsem třeba dosud vůbec neuvažovala. 

Pobavilo, že koalice Spolu chce volit národního ptáka!!! Nejdřív jsem to považovala za žert, ale fakt to tam mají. 

Piráti se Stanem také vystupují docela pragmaticky a reálně. 

A když se mluvilo o SPD, tak Tobiáš začal nekontrolovatelně kňučet. Musel až dostat pamlsek, aby ztichnul. Normálně to nedělá, umí se chovat mezi lidmi, tak vlastně nevím, co ho vybudilo. Patrně bude uvědomělý volič:-).

 Přísaha mi i po setkání zůstala nejasná, jako co to je, zda nějaká odnož Ano, takové béčkové, nebo něco jiného? Nevím, ale bylo zajímavé se na ni podívat podrobněji. Jako ostatně na všechny. I zde zaznělo, že většina lidí nejde po programech, ale po osobnostech. 

    A mnozí ( včetně mě) projevují údiv, jak někdo může pořád usilovat o vystoupení z EU? Zejména, když vidí, co se děje v silné Británii. Jak bychom bez EU asi dopadli my? 

Ale to jen tak na okraj, v podstatě jsem se nejvíc divila národnímu ptákovi:-). 

A líbila se mi citace, že dnes se politika dělí na levicovou, pravicovou a populistickou. To tak odpovídá stavu společnosti. Dělíme se. Čím dál víc. Třeba i na mladé a staré, očkované a neočkované, s rouškou či bez....všechno to asi bude ve volbách hrát roli. 

A nebo taky ne, protože pradávné dělení je také na ty, co k volbám chodí a co ne. Takže těžko říci, co nás čeká příští týden. Ale změnu by to chtělo, nejen kosmetickou.