Hrdina

 Nevím, zda v této době lze nějak pominout atentát na Heydricha. Ať už jde o samotnou událost, tedy atentát v Holešovicích na sklonku května, nebo o zběsilé nacistické řádění, které v červnu vlastně kulminovalo. Jsou tu Lidice, Ležáky, dopadení parašutistů v kryptě kostela, denní popravy v Kobylisích či na Pankráci.

Těžko hledat nějaké související optimistické datum či událost.

Nicméně, jsou i takové. Třeba narození Jana Kubiše. Dokonce kulaté. Narodil se před  110 lety, 

24. 6. 1913 v Dolních Vilémovicích.

   Psát jeho životopis by jistě bylo nošení dříví do lesa. Nebo sov do Athén. Je to jeden z našich národních hrdinů. Všichni o něm něco vědí.

   Když se před 110 lety narodil, nikdo nemohl tušit, co mu sudičky u kolébky předpověděly. Jemu

 i jeho blízkým. Ti nejbližší byli popraveni, aniž by třeba reálně tušili, co jejich Jenda vykonal.

 Některé jeho zavražděné sestry ani nebyly plnoleté.

Dalších, asi dvě stě příbuzných, bylo zatčeno. Někteří přežili, jiní ne.

Doba byla opravdu vymknutá z kloubů.

Na Jendu ale všichni vzpomínají s láskou a hrdostí.. Bez hořkosti.

Vnímají ho jako hrdinu.

   Byl to hrdina, byť si myslím, že doplatil (on i jeho stejně stateční kamarádi) nejen na hnusnou dobu, ale i na určitou naivitu, nepřipravenost celé akce ze strany londýnského vedení, které je poslalo do sebevražedné akce bez dostatečného vybavení.

Předpokládám, že to jinak nešlo, že jde o pohled z obýváku jednadvacátého století, kde nic nehrozí

 a lze tak  lehce kriticky konstatovat, že vybavení a informace vojáků, kteří byli vysláni do pekla protektorátu, bylo dost tristní.

Přesto do toho ti kluci šli.

I Jan Kubiš.

Nepřežil.

Ani on, ani jeho kamarádi.

Ani příbuzní.

   Vypukla heydrichiáda. Vypálili Lidice a Ležáky. Zavraždili tisíce lidí. Odvlekli pryč tisíce dětí.

   Jana Kubiše si přesto všichni váží. Alespoň to tak vnímám. Také si ho vážím. Nesklonil hlavu. Proti zlu je totiž třeba bojovat. Na to se asi dneska trochu zapomíná, v rámci nějaké falešné korektnosti.

   Před 110 lety se narodil. Hrdina. Co by s ním bylo, kdyby přežil? Zabili by ho komunisté? Nedal by normalizaci? Emigroval by?

Těžko říci. Byť to, že by šel s hlavou vztyčenou, si troufám tvrdit i jako předpoklad. Prostě protože takový byl.

Jan Kubiš, narozen 24. 6. roku 1913.