Další setkání s Petrou Soukupovou. Dlouho nic a nyní dvě její knihy brzy za sebou. Nikdo není sám se navíc pyšní přívlastkem : bestseller.
Uvidíme.
Zpočátku mě trochu nevyhovovala ta hovorová řeč. Pak se to trochu rozeběhlo, příběh mě pozvolna chytnul....
Pravda, že předchozí Věci, které přichází včas, byly rychlejší. Ty asi vážně přišly včas:-). Hned od začátku mě držely.
Tady to trvalo. Hlavní postavy mě něčím dráždily, jako by mi vadily. Což je v podstatě skvělé, jsou napsané tak, že je vnímáte jako skutečné osoby.
Mě knížka neskutečně rozčilovala. Přesně jak píšete, všechny postavy mě něčím dráždily. Petru Soukupovou mám moc ráda, ale tady jsme se moc nepotkaly. Možná to bylo i tím, že jsem příběh četla v době, kdy se syn také připravoval na přijímačky, nervy tekly, měla jsem pocit, že si o tom nepotřebuju ještě číst....
OdpovědětVymazat