Hezké Velikonoce

                                     Přeji hezké nadcházející Velikonoce všem svým čtenářům:-). 

Den učitelů

 Slavil se včera. V neděli. A jistě online. Připomínám ho dnes, v pondělí. V modré pondělí. Čekají nás online Velikonoce. Asi i Komenský je slavil. Tedy ten Komenský, kterého portrétoval Rembrandt, jehož výstavu v Praze zabil čínský virus, protože už skončila, aniž by se stihla stát událostí sezóny. Bylo prostě zavřeno.

    Komenského nyní ve veřejném prostoru supluje soudruh Babiš, který vehementně prosazuje úřednickou maturitu. Prý jde o duševní zdraví celé generace. 

Což o to, to my víme. 

Jestlipak on také ví, že se na tom podepsal významnou měrou právě on sám? 

Asi ne, když nyní loví prvovoliče na koblihu úřednické maturity.

    Nevím, jak by to vnímal Komenský, jako učitel národů. Ale tím, že prosazoval názornost, by třeba mohl na jeho příkladu názorně ukázal, kam až může dojít bezpáteřnost a okouzlení mocí. 

   On by si Komenský mohl těch názorných pomůcek v dnešní realitě najít mnoho, třeba jak funguje lež ve veřejném prostoru, nebo pořekadlo, že slibem nezarmoutíš. Krásné by se mu vysvětlovalo, že ryba smrdí od hlavy, stejně jako klasické, že komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí... Prostě názornost by našel na každém kroku. Schola ludus stejně jako Orbis pictus už své naplnění hledají hůře, ale našly by se ....

Ale mým cílem je vlastně dnes jen jedno jediné. Názorně připomenout den učitelů. Popřát všem kantorům, co bojují, navzdory všemu, co se na ně za poslední rok valí...Co učí a bojují za svoje studenty, kteří jsou vězni nějakých megalomanských nedomyšlených plošných zákazů. Všem kantorům, co nerezignovali. A s nimi i všem dětem, co pořád ještě mají motivaci se učit. I rodičům, co neztrácejí energii v jejich podpoře. 

Prostě všem, pro které den učitelů něco znamená.

O hodinu méně

 Zase jsem jim skočila na lep:-). ˇ

Médiím napříč Evropou. 

Prý změna času skončí, je neefektivní.

 A ejhle, dneska se čas mění zase. Prý se nedokázali dohodnout. A  pod rouškou čínského viru jednání usnula a čas se tedy bude měnit i nadále. 

Nu, když nedokážeme najít shodu i v takové - řekněme nekonfliktní - věci, jako je ukončení nesmyslného střídání času, pak se těžko dokážeme shodnout na věcech zásadních a od podstaty víc konfliktních. Tudíž budeme zjevně v neustálých lockdownech, protože plošné a nesmyslné zákazy je asi to jediné, co současná Evropa umí. A vlastně nejen Evropa, celý svět se rozhodl všechno řešit totalitními metodami. A nějaká změna času už nikoho nezajímá. 

A tak si i letos klasicky zkrátíme víkend, abychom najeli na letní čas, který byl zaveden kdysi za první války z ekonomických důvodů. Ani tehdy si asi nikdo nemyslel, že je to na věčné časy a nikdy jinak. 

Stejně tak si to po sto letech možná budou říkat naši potomci, zvyklí na trvalý locdown 

 a vnímající respirátory jako běžnou součást oblékání. 

Vždyť letní čas je tady také pořád, kdo by to měnil. 

Takže zítra o hodinu rychleji, večer delší dobu světlo, ráno horší vstávání, však si zase zvykneme. 

I na šibenici prý si člověk zvykne:-(

                                   Na změnu času se připravujeme na všech frontách:-)

Sčítání lidu

 O víkendu se kromě změny času budeme i sčítat. Bude sčítání lidu. Vždycky byla, už od od doby Marie Terezie. Několik jsem jich i absolvovala a moc si je nepamatuji, takže nijak zásadní vliv na můj život jistě neměla. Pamatuji si dohadování o národnosti, jestli před deseti lety, možná už dvaceti:-), kdy se řešilo, že si řada lidí napsala národnost (nebo víru) rytiřů Jedai:-)... 

Prostě sčítání bylo a nyní i je ( a asi i bude). K zamyšlení mě přiměla zpráva, že je to povinné, následovaná hrozbou pokuty! V poslední době je to pro mě jako rudý hadr na býka.  Všude jen hrozby, musíte, když nebudete, bude trest!

Nějak ztrácím pocit vlastní svobody, rozhodování o sobě. 

Někteří lidé z mého okolí navíc dosud o sčítání vůbec nevěděli? Navzdory tomu, že vláda či kdo hlásá, že byla mega kampaň za mega peníze. 

Kde ty peníze tedy jsou? 

Sama jsem také žádnou kampaň nezachytila. O sčítání jsem věděla, asi nějakou náhodou, tyhle věci sleduji. Ale není to povinnost, to sledovat. Tak kde je ta kampaň, která měla informovat všechny? 

Není, nebo ji nevidím, ale trest už tady je!!Běda, jak se nesečtete!

No, možná to mám jen já, ale komunikace za strany státu směrem k nám, občanům, je v poslední době šílená.. A není to jen o covidu, prostě se přestává mluvit, vysvětlovat a začíná se jen přikazovat. 

Nebo to tak opravdu vidím jen já? Jak to máte Vy? A budete se sčítat online nebo papírově? 

Zajímavé je, že papírová forma možná je, komisaři budou chodit. Vy chodit nemůžete nikam, Také zajímavý kontrast. 

Stejně jako ten, že se "empaticky" sčítáme, když se v reálu spíš odčítáme! To už je ale spíš černý humor. A nebo, to spíš, nepřemýšlení o věcech v souvislostech, ale to je zase jiná kapitola. 

Potměšilý host

 Každý song paní  Hany Hegerové by mohl sám o sobě tvořit dnešní titulek. Smutné odcházení legendy. 

Jaro tedy nezačalo vůbec hezky. Letošní Čerešně už budou jen vzpomínkové. Stejně jako Vana plná fialek. 

Celé by to mohl být Banální příběh,  nebo i Hra, ale ve skutečnosti to byla skvělá Cesta.  

A bohužel, Dnes naposled.  Asi ani nemá cenu ptát se, Co je toho příčinou? Je  prostě Jinde, a nikdo 

neví, Proč je to tak. 

Ona mohla s klidem říci, že Žila som správně. 

Nám ostatním nezbývá než věřit, že stále platí její Já se vrátím. A vyjádřit docela obyčejný Můj dík.

Protože ona byla nejen Levandulová či Láska prokletá. 

Ona byla opravdová star. Legenda.

Ono to sice Tak na tom světě chodí, a i když si říkáme, že Teď ještě ne,  je to smutná píseň dnešního dne.

                      Prostě dnes přišel ten smutný Potměšilý host. 

Děkujeme, paní Hano.   

         

Jiří z Poděbrad

 Dnešek je datem, kdy se připomíná nečekaná smrt českého krále Jiřího z Poděbrad. Bylo mu 51 let. Umřel asi na infarkt. Na cukrovku či na obezitu. Těžko říci. Každopádně umřel nečekaně, uprostřed mnoha rozjednaných aktivit, relativně mladý. Snažil se o mnoho věcí, dnes si nejvíc připomínáme jeho snahu o vytvoření středověké EU. Nevyšla. Stejně jako mu nevyšlo být králem dvojího lidu ani člověkem, který ukočíruje tehdejší složitou dobu. Nedbal o kulturu, čímž také vlastně připomíná dnešek. Byl obézní, což je také symptomatické pro dnešek, byť on za to tak úplně nemohl, byl nemocný. Ale dějiny o něm nelítostně mluví jako o nejtlustším českém králi. Ani na koně prý nevylezl bez jakési formy vytahovací kladky. To je spíš asi pomluva, ale faktem je, že neholdoval rytířským turnajům. Nač lézt na koně ještě ve volném čase, stačí, když musí do války. A hodně válčil s Matyášem Korvínem, což byl jeho bývalý zeť. Tedy vztahy v rodině také analogicky napasované na dnešek, krize vztahů:-). 

Nu, na  Jiřím se dá nalézt mnohé....

Já osobně mám ráda dům pánů z Kunštátu v Praze, jako krásnou románskou památku. 

Připomíná mi Slovenský institut, ve kterém jsme si před mnoha lety jeho aktivity aktualizovali v souvislostech se vstupem do EU. 

Baví mě jeho snaha o evropskou integraci, které i přes veškeré problémy pořád fandím. 

Fascinuje mě, že jako obézní a veskrze nepřitažlivý muž, dokázal okouzlit dvě manželky, které ho podle všeho obě měly rády. A měl s nimi deset dětí?'

Vzpomínám, jak jsem v dětství ráda četla Jiráskovo Z Čech až na konec světa, což je také Jiří z Poděbrad.

Asociuje mi krásný obraz Václava Brožíka.

Ráda jezdím do Poděbrad.

V Praze mám ráda schůzky " na Jiřáku:-)

To vše se aktivizuje jedním datem, dnešním, kdy si připomínáme 650 let od jeho nečekaného skonu. 

 ¨

Jaro

 Jaro kdysi začínalo až zítra:-). Nyní ale začíná už dnes:-) Pohled z okna tomu sice nenasvědčuje, i v Praze leží sníh, ale je dnes první jarní den a začíná astronomické jaro. Nové výpočty, nová data. 

Sice se dneska strašně tlačí do povědomí klasická stará píseň, že my čekali jaro, a zatím přišel mráz...

  tak dle kalendáře opravdu dneska začíná jaro. 

V lunárním kalendáři Krásné paní ještě píší, že jde o den ústního zdraví?! 

A den vrabců, štěstí a divadla pro děti a mládež. Takže dnešek přináší hodně impulsů k připomenutí či oslavě. I když slavit by se asi dalo jen to štěstí. A i to je dneska dost vachrlaté?!

Den ústního zdraví úplně neumím definovat, asi se tím myslí nezapomínat na preventivní zubní prohlídky, na péči o jazyk, zuby a tak nějak? 

Divadlo pro děti a mládež v dnešní době určitě důvod k oslavě nemá, divadla nefungují už rok. Naposledy jsem byla loni v divadle Kouzel. Od té doby nic. Hrajeme si doma loutkové divadlo, je to hezké, ale stejně se těšíme třeba na Hurvínka:-)

Že mají vrabci svůj den, je dost překvapivé. Určitě by ho ocenili zejména vrabci v Číně, kde byli někdy v padesátých letech úplně vyhubeni. Velký čínský vůdce si usmyslel, že jde o škodnou, vyzval své poddané, nechť vrabce likvidují  a ti, poslušni svého guru, bezmyšlenkovitě vraždili vrabce ve velkém. Až v celé velké Číně nezbyl jediný vrabec. 

A pak přišel hladomor, protože nebyli vrabci, co by sezobali škůdce obilí.....

Tak tito vrabci by jistě den, který by je nějak ochránil, ocenili. 

My si z toho můžeme vzít poučení, že poslouchat slepě své vůdce, bez vlastního rozumu, vede přinejmenším k hladomoru. A vrabec může být dobrý nositel této myšlenky. ..

U nás také v poslední době vrabců ubývá, jak jsem se někde dočetla. Jednou se proto i vrabec stal ptákem roku, kterého pravidelně čeští ornitologové vyhlašuji. Jestli mu to pomohlo, to už jsem nikde nevyčetla:-)

A také je  velmi inspirativní pro česká přísloví, vždyť mnozí z nás raději vrabce v hrsti než holuba na střeše. 

A to, že se mnozí rozprchnou, jako když do vrabců střelí, je aktuální už po celá staletí. Zejména, když jde z tlustých do tenkých. :-)

Tak si užijte dnešní první jarní den:-). A nasypte do krmítka i vrabcům:-), ať si ten svůj den náležitě užijí. 

Tento půvabný vrabčák je z wikipedie:-)

Josef

 Dnešní příspěvek bude jen krátký, gratulační. Všem milým Josefům. Je to klasické české jméno, svého času i nejpopulárnější. Žebříček top jmen už dnes asi nevede, ale přesto jde 

o oblíbené jméno, které je zapsané i v podvědomí těch, co se Josef nejmenují. Ale většina z nás prostě ví, že když se řekne na Josefa, myslí se tím 19. březen. 

V roce 1896 jste se na Josefa mohli projet i první elektrickou tramvajovou linkou z Karlína do Vysočan. Tehdy to byl pokrok. A začátek rozvoje naší tramvajové dopravy, která je, údajně, jednou z nejlepších na světě:-)).

Josef má také plno variant svého jména. Takže nejen "pražští Pepici", ale i třeba moravští Jožkové či středočeští Pepové, stejně jako klasičtí seriózní Josefové. 

Každá rodina, která má svého Josefa, má i jeho specifické oslovení. A dnešek jako důvod 

k velké oslavě. 

Může za to hodně císař Josef II., který navzdory své složité povaze nějakým záhadným způsobem zůstal v myslí lidí zapsaný jako oblíbený panovník a způsobil boom jména Josef. 

Jistě by se nabízela provokativní otázka, zda některý boom přinese i oblibu jména Miloš či zda se někdy bude rodit mnoho malých Andrejů, ale to už je asi moc impulsivní paralela.

Zůstaňme u Josefa, který v normální době vedl i k přeplněným hospodám. Slavilo se všude a mohutně.

 To dnešek nenabízí, ale oslavit Josefa v kruhu rodinném určitě lze a je to na místě. Protože jde o jedno z našich nejslavnějších jmen. 

                                     Tak na zdraví a na Josefa:-) 

Noviny a média

 Sociální sítě, o kterých byla včera řeč, mnohdy suplují roli zpravodajství. Protože z oficiálních médií se moc informací nedozvíme. Jestli je to tím, že jsou u nás převážně v rukou vládnoucích oligarchů nebo tím, že novináři se začali bát, nevím. Ale sleduji, že pořekadlo o tom, že média jsou hlídacím psem demokracie, již dávno vlastně neplatí. Aby bylo jasno, mluvím o veřejnoprávních médiích, neřeším bulvární tisk. I když dneska se ten rozdíl tak stírá, že není úplně snadné rozlišit, co je veřejnoprávní a co bulvár, co je objektivní a co ryze tendenční...Ale zcel jistě s námi média nehrají čistou hru. Na veřejnoprávní televizi se už dávno raději moc nedívám, protože to je neustále jen strašení o covidu, covid stokrát jinak ( spíš milionkrát jinak). Jako by se nic jiného ani nedělo. 

A pokud se děje, je to vždy nějak spojené s covidem, nebo se to k němu vztáhne.

A nebo se mlčí. Třeba o mrtvém muži před ministerstvem zdravotnictví. kdyby se v době před covidem zastřelil někdo na pražském náměstí, bude to zpráva dne. Dneska je ticho po pěšině. A to ticho vyvolává hodně otázek. Stejně jako smrt chlapce v Brně, který se tam sebeupálil. Vím jenom ze sociálních sítí, oficiální zpravodajství mlčí. Nebo vydává zprávy, že byl nějak nemocný či co. I o Palachovi se tak psalo. 

Takže zase se to opakuje? 

Média v poslední době jen straší, vyhrožují nebo plkají. Ale nevidím, že by nějak ostře hlídali veřejnou situaci. Musela by se přeci ptát, kdo je zodpovědný za zrušenou polní nemocnici, kam zmizely peníze, jak to, že nefunguje očkování, proč nemohou děti do škol, kde se berou peníze na odměny ministrů a proč nejsou peníze pro zdravotní sestry? Mohlo by je i zajímat, proč někoho bez roušky na ulici zaklekne horlivý policista, ale poslancům bez roušky se postaví plexisklo za třicet tisíc a mohou chodit do práce bez roušky klidně dál? 

Takových otázek by byly stovky. Někde se i sem tam objeví, ale nikde už nečtu řešení, že by po tom někdo šel, nějak to dotáhl do konce. 

Ale covidové statistiky, čísla nakažených a vize o tom, že jsme covidové peklo, ty čtu všude. O smrti lidí, kteří rezignovali, zničil je systém, ne covid, o nesmyslných uzávěrách okresů, které hlídá policie a armáda, která by jistě byla potřebnější ve zdravotnictví, o tom se moc nepíše. Minimálně v těch snadno dosažitelných novinách. Ale ty asi patří všechny premiérovi, takže co se vlastně divím. Tak asi poučení z krizového vývoje:-) hledejte nezávislé novináře. Asi jich už není moc, ale pořád někde ještě jsou.. 

Sociální sítě

Sociální sítě jsou jistě zajímavou komunikační platformou. Mohou být i výborným materiálem pro psychology. 

Určitě jsou ale i dost nebezpečné, zejména pro děti. 

Ovšem děti jsme teď nelítostně vrhli do virtuálního světa, a k němu sociální sítě bezesporu patří. Snažíme se s tímto fenoménem pracovat (vždycky jsme se snažili, i v době offlinové), vysvětlujeme nebezpečí, čeho je třeba se vyvarovat a jak se v tomto terénu pohybovat.  Jedním ze zásadních pokynů je i ten, že je dobré mít své sítě pod kontrolou, nesdílet věci, za kterými si nestojíme, nevystavovat fotografie, malých dětí, intimního charakteru a tak podobně.  

Může se stát, děti, že něco zveřejníte a pak to kupříkladu objeví váš budoucí potencionální zaměstnavatel, a budete mít problém. 

Prostě, jak jednou něco pustíte do éteru, žije si to svým vlastním životem, ale vy jste za to zodpovědní. 

Děti to většinou chápou. Učí se, poznávají, hledají příklady a vzory. 

A tím se dostávám k zásadnímu problému, který do takové výuky a snahy dost razantně hází vidle. A totiž, že dnešek ty příklady prostě nenabízí. Ba naopak, jde proti tomu proudu. 

Mluví se o síti tik tok, že není pro děti úplně bezpečná, že je třeba být hodně obezřetný. Ministerstvo zdravotnictví či vláda nebo kdo to vymyslel, to celé shodí svojí kampaní na tik toku. Za veřejné peníze a s trapným argumentem, že děti poučí svoje prarodiče o bezpečném chování!

Říkáme dětem, že mají být obezřetní při sídlení věcí na FB, potažmo při zveřejňování svých fotek. 

Nová paní hygienička sdílí rasistické vtipy a intimní fotografie a nic se neděje. Pracovní pozici bez problémů získala, žádný signál v tomto duchu se nevysílá. 

Proč by pak děti něco podobného nedělaly také, vždyť se stejně nic neděje. 

Říkáme dětem, že by měly vědět, co podepisují, protože za svůj podpis nesou zodpovědnost. Pan ministr podepíše petici proti premiérovi a pak se k tomu nezná. Prostě 

o tom neví? 

A zase, nic se neděje. Získá významný post a všechno se zamete pod stůl. 

A tak bych mohla pokračovat. Těžko o něčem děti přesvědčovat, když vidí, že v našem reálném světě ta pravidla stejně neplatí. To je velký problém do budoucna, možná i větší, než stále zavřené školy....

Argument

 Vzpomínám na dávnou dobu dětství, fázi otázek, kdy jsem, nejvíc asi na babičce, vyžadovala vysvětlení některých věcí, kterým jsem nerozuměla či se mi nelíbily. Většinou šlo o kombinaci obého, nějaký zákaz, příkaz, něco, co jsem nesměla a nechápala proč. 

A oblíbeným babičky argumentem bylo: "Protože jsem to řekla.":-)

Tak s tím si dětský rozoumek moc neporadil, ale zcela jistě jsem si to zapamatovala, protože tento argument bolestivě vyplouvá na povrch, když sleduji argumentaci vlády, potažmo ministra zdravotnictví, k některým jejich "logickým" zákazům.

Budete nosit roušku, i když široko daleko není ani noha. 

Proč? 

Proto!

Nesmíte si koupit velikonoční dekorace (navzdory tomu, že vládou povolená květinářství je vždy měla v nabídce) . 

Proč? 

Proto!

Respektive: Proč? Protože jsem to řekl!

Jiný, nějaký kapku smysluplný, argument nemají. 

  A pak se diví, že se lidé bouří. V záplavě těchto demagogických nesmyslů totiž snadno zaniknou i ta rozumná opatření, která se svezou na vlně těch blbostí a blábolů, kterými nás vláda vytrvale zásobuje. 

Protože i řada lidí, dle vzoru, že ryba smrdí od hlavy, k tomu přistoupí stejně. 

Proč nedodržujete opatření? 

Protože!! 

Protože nechci. 

Protože jsem to řekl... 

Nač by hledali jiné argumenty, když hlavy pomazané k nim přistupují takto, přezíravě. Protože jsem to řekl.

Prostě taková neřešitelná přesmyčka: Proč? Protože jsem to řekl.

Z toho prostě není cesty ven...

Protektorát

 Patnáctý březen mám pevně vrytý v paměti. Možná je to tím, že učím dějepis, možná mojí úchylkou na data, možná i tím, že mi prarodiče často vyprávěli, jaké to tehdy bylo. Temná popeleční středa, sníh, zima a zmar. Přijíždějící okupanti na motorkách. Někdo je zdraví radostně, jiný bezmocně zatíná pěst. A to nikdo netušil, že je čeká šest let opravdového pekla. Je to opravdu jeden z nejhorších dní v našich novodobých dějinách. Pokud bych ho chtěla vyvážit nějakou pozitivní zprávou, tak je to dnes přesně sto let, co začal vycházet Švejk. Na pokračování... Hašek byl ale tehdy v dost hluboké depresi, tak nevím, jak moc je to pozitivní zpráva, vyvažující karmu dnešního temného dne. Ostatně, zda je švejkování naším národním sportem, to je téma k diskusi i dnes. Ale já osobně si myslím, že dnešek má být hlavně pietním dnem. Připomínkou okupace. Uvědoměním si, že lidé to v dějinách měli mnohdy výrazně horší, než to máme my dnes. I když dneska to také stojí za starou bačkoru, ale to je zas na jinou úvahu. Dnes si připomínáme protektorát. Víte, že protektor je ochránce a protektorát měl vlastně chránit Němce, co byli v republice utiskováni? To asi není úplně všeobecně známý fakt, byť to, že v roce 1939 vznikl tzv. protektorát Čechy a Morava, česká republika zmizela z mapy Evropy a byla začleněna do říše, to asi víme všichni. Tak na to hlavně nezapomínejme-

Gustáv Husák

 Dnešní nedělní čtení je o Husákovi. Je to trochu znovučtení, už jsem se o tu knihu pokoušela. Trochu mi s ní pomáhá audiokniha, takže kus čtu a kus poslouchám. Nevím, jestli to není svého druhu flagelantství, vracet se dobrovolně do normalizace:-), ale Husákův příběh je zajímavý, a v mnohém i překvapivý. 

Ti, co ho pamatují, ho vnímají jako symbol nehybnosti, útlaku, normalizace. Jak mu mávali na Letné v prvomájových průvodech. Jak seděl před hodinami a četli každoroční novoroční projev.....

Ti, co ho nepamatují, ho vnímají jako historickou postavu a bádají o něm. A zajímavě, nutno konstatovat. Mladý autor této knihy jistě odvedl kus dobré práce. Dá se to číst, je to odborné i zajímavé. To se nepovede vždycky:-)

Navíc, doba lockdownová vyžaduje tlusté knihy, nebo alespoň já je v té době nuceného domácího vězení potřebuji.  A tak si dávám znovu Husáka. Pak přijde na řadu Havel. Sedí mi v knihově hezky vedle sebe, tak si je oba znovu s chutí přečtu. 

Jan Patočka

 Dnešní datum třináctého s sebou nese připomenutí úmrtí Jana Patočky, který zemřel před 44 lety. Jeho smrt bezesporu uspíšil brutální komunistický výslech Stb, Jan Patočka byl totiž z zrodu Charty 77. Stal se jejím mluvčím. A soudruzi si ho podali. A protože jim to bylo málo, ještě jeho pozůstalým znepříjemnili pohřeb, kdy nad hřbitovem létaly helikoptéry a kolem hřbitova túrovali policisté své motorky. Nu, jak vidno, báli se ho i po smrti. Připomeňme si dnes jeho Kacířské eseje, jeho pohled na český národ. Místy je to až děsivě současné.

Hoax

 Když někdo loni touhle dobou řekl, že to vypadá, že budeme muset všichni být povinně testováni a bez očkovacího pasu neopustíš zemi ( o okresu se tehdy ani nespekulovalo:-)), byl osočen z toho, že šíří dezinformace a hoaxy. 

Dnes to žijeme jako realitu. 

Copak z dnešního hoaxu se stane realitou zítřka? Nechci si ani domýšlet:-(

Co musíme a co ne...

 Občas přemýšlím o bezmyšlenkovitém plnění příkazů, nových nařízení, aktualizací těch stávajících. Prostě přišlo to shora, tak to musíme dělat.  Vnímám, jak jsou dnes ostrakizováni- kupříkladu - příslušníci Československé lidové armády, kteří na hranicích stříleli ty, kdo chtěli přejít za dráty. Prostě bylo to přikázáno...

S trochou nadsázky lze užít ono pelíškovské: 

Rozkaz zněl jasně, muž s brašnou nesmí projet!

  Dnes jim to máme za zlé, vrtíme hlavou, jak mohli...? Mnohdy jsou za to souzeni, ale oni přeci plnili rozkaz? 

Jenže, mohli také dělat, že nevidí? 

Nebo nějak projevit vlastní názor, vzepřít se, alespoň symbolicky. Nu, doba byla zlá. Nešlo to. Prý....

Je mi jasné, že rozkazům či zákonům se špatně vzpíná. Tehdy i nyní. To bychom asi nikam nedošli

 a všude by vládla anarchie. Každý by si dělal, co uzná za vhodné. Proto máme vyvolené jedince, 

o kterých se předpokládá, že jejich nařízení budou mít hlavu a patu. A že my ostatní ta jejich opatření, dle společenské smlouvy, budeme dodržovat. 

Jenže, co když se ta nařízení vzpínají veškeré logice. Pořád platí ono, že rozkaz zněl jasně?! I dneska? 

Někdy to tak hodně vypadá. 

V době, která není krizová, je to jedno. Ale co ta dnešní? Doba je přeci zlá....

   Je ale opravdu nutné kupříkladu policejně zaklekávat lidi, co nemají roušku? Když navíc na bezrouškové poslance či prezidenty nezaklekává vůbec nikdo? Zakazovat pohyb v přírodě a pokutovat pokus o přechod okresních hranic? 

Nešlo by dělat, že nevidím? Nebo projevit vlastní názor a nějak těm "delikventům" jen domluvit? Je třeba tahle bezmyšlenkovitě plnit rozkazy? Nesmyslné rozkazy? 

Nebo nešlo by alespoň měřit všem stejně a zakleknout i ty výše postavené?

Myslím, že mnoho problémů je způsobeno právě tím,  že nařízení jsou nesmyslná, nesystémová, platí jen pro někoho. Někteří aktivní vymahači jsou ochotni nutit vás nosit roušku i v homeofficu a testovat vás chtějí donutit i při pohybu v prázdných prostorách pracoviště, protože prostě, rozkaz zněl jasně....

  Těžké to je, když nemáte obrany proti nesmyslům přicházejícím z tohoto chaosu. 

Třeba mnoha nesmyslům, aktivně atakujícím školství, se prostě bránit nelze. Děti nemohou vůbec nic, musí (ne) maturovat či (ne)studovat, případně (ne)dělat přijímačky dle toho, jak vládní chaotiky napadne. A obrany nemají. Učitelé, kteří by se jich chtěli třeba zastat, také ne, byť jim se údajně dvě možnosti nabízejí. Buď odejít ze školství nebo vstoupit do politiky a bojovat za změny touto cestou...Jiné obrany není. Je třeba bezmyšlenkovitě plnit příkazy.

Je také nutno nějak vstřebat fakt, že když nastane historická fáze těžké doby, pak je dost obtížné být třeba obyčejným pošťákem, protože rozkaz zní přeci jasně, muž s brašnou nesmí projet!!!

A těžká doba je tady už rok.....

Není zkouška jako zkouška.

Náš pan premiér vyjádřil obavu, že maturanti nezvládnou přípravu na svoji zkoušku dospělosti. "Doba je zlá, buďte lidští," apeloval na lid obecný, který rázem začal o jeho dobrotivosti plamenně diskutovat. 

Takové slušivé vrtěti psem. 

A elegantní, on jako jediný chápe ty chudáky studenty, chce jim usnadnit těžkou dobu a zbavit je stresu. 

A mnozí se radují, to je přeci vždycky super, dostat něco zadarmo. A nic jiného, než předvolební  kobliha, to podle mého není. Protože…

Doba je zlá, o tom diskuse není. 

Do trvalé distanční výuky ale studenty uvrhl právě vládní chaos, nikde jinde v Evropě navzdory covidu tak dlouho školy zavěřené neměli. 

Dále, distanční výuku postavil takřka na piedestal, hlavně, když se jednalo o návratu dětí do škol, tak to byl silný argument, mají přeci distanční výuku. A najednou ji zpochybnil v přímém přenosu. Je tak špatná, že kvůli tomu nelze skládat maturitní zkoušku v její klasické podobě. 

Bez toho, že bych chtěla maturanty nějak shazovat, se ptám, zda si opravdu všichni jeho fandové myslí, že plnoletí studenti, kteří mají okruhy a otázky a vědí, na co se učit, nemohu udělat zkoušku? 

A pokud si to opravdu myslí, proč si totéž nemyslí o deváťácích, kteří také do školy nechodí, a zkouška je čeká také? Přijímací. 

Tu jim jen odložili, nikoli zrušili. A navíc, otázky ke zkoušce ti deváťáci fakt nedostávají. Ale dělat ji budou!

Není to možné vysvětlovat i tím, že deváťáci nemají volební právo, proto nikoho nezajímají? Nejsou mezi nimi prvovoliči jako mezi maturanty, o které se najednou tak empaticky pan premiér zajímá…

Možná je to všechno úplně jinak, ale lze se na to dívat i z tohoto úhlu pohledu. …Třeba...

Protože můj dojem, respektive přesvědčení, že mladá generace byla bez mrknutí oka obětována, napasována do role pokusného králíka, toto mediálně výbušné, a pro některé i vítané, rozhodnutí premiéra a jeho dream teamu, nikterak nerozptýlilo. 

Spíš naopak!

Proč to tak je?

 Často v poslední době přemýšlím, proč jsme v takovém svrabu, proč je tu tisíce nemocných a mrtvých?

 Včera jsem na sociálních sítích zachytila zdravici Jena Rena, francouzského herce, který vyslal povzbudivý vzkaz tuším směrem k Nemocnici Na Homolce. Mám toho herce ráda, proto jsem to asi zaregistrovala, vnímala jsem to jako milé gesto. Zároveň mě ale napadlo, že to lze vnímat i tak, že jsme fakt klesli na úroveň rozvojového světa, kterému ti vyspělí musí ukazovat směr a dodávat sil a energie. 

  On to tak asi nemyslel, doufám, ale stejně víc než kdy jindy přemýšlím, proč to tak je?

Já tedy zcela jasně viním vládu, v její nekompetentnosti, netransparentnosti, chaotických příkazech, nevysvětlování, v tom, že svá pravidla oni sami nedodržují. Přičemž už od dob Karla IV. se ví, že největší úctu k zákonům má mít zákonodárce sám.....

Jako stará kantorka vím, že jediná cesta k tomu, aby všichni pochopili a přijali za své, je vysvětlovat, opakovat, vlídně vysvětlovat, stále vysvětlovat, opakovat, mluvit. Řevem a represí se nikdy nic nedosáhne. 

  Leč, jsou i jiné názory. Mnozí tvrdí, že za to můžou lidé ( vždycky samozřejmě s podtextem, že ti jiní, protože já to přeci dodržuji). 

Tvrdí se, že jsme nedisciplinovaní, že nařízení (bez ohledu na jejich smysl) prostě ignorujeme, že se lidé shromažďují, chodí do hospod, na mejdany, nenosí roušku.... 

Tato skupina zcela jasně viní nás všechny...?

 Pak vidím ty narvané nemocnice, těžce nemocné a umírající... 

Říkám si, že kdyby to bylo tak jasné, tak by asi zafungovala alespoň šeptanda, když už nefungují plošné zákazy. Něco v tom duchu, že po našem ilegálním mejdanu je pět lidí v nemocnici a dva mrtví? Po našem výletu skončilo deset lidí v nemocnici, už bychom se asi neměli scházet.... 

To přeci funguje, ne? Nebo mělo by fungovat....

Jsou tito nemocní opravdu nemocní po něčem ilegálním? Nakazil je někdo nezodpovědný? Nebo se té nákaze prostě ubránit nejde? 

To jsou všechno asi otázky spíš řečnické, nevím, zda je na ně odpověď. Vidím víc lidí zodpovědných než těch, co dělají všechno zákazům navzdory. 

Ale také vidím, že se třeba pořád neočkuje, že děti do škol nemohou, ale do továren se vesele chodí. Že se - minimálně podle německých textů- virus víc šíří v uzavřených prostorách a venku ne. Nás ale pořád víc a víc zavírají doma, už vlastně legálně nemůžete ani do lesa...

Vidím, že se udělá zpráva dne z toho, že zdravotníci dostanou mimořádnou odměnu. Ale dostanou ji s půlročním zpožděním, zdaněnou, a v podstatě - třeba proti poslaneckému, dosud nijak nekrácenému platu, směšně malou. Nebo v porovnání s odměnami, které byly rozdány na ministerstvech a o kterých se včera sociální sítě také zmiňovaly. V hlavním zpravodajství jsem o nich ale neslyšela, tam se řešilo pár desítek tisíc pro vyčerpané sestřičky a doktory....

Vždycky, když se objeví náznak úlevy, vystoupí nějaký další oborník s vizí o další mutací, která bude zabíjet ještě víc a určitě bude ještě hůř. Jako by hlavním cílem bylo ty lidi zdeptat, ne je povzbudit. 

Děti do škol nechodí, nejstarší generace je totálně izolována v domovech důchodců a LDNkách, kultura nefunguje, amatérský sport také ne, nikam nesmíme, a stejně se nákaza šíří- alespoň podle dostupných statistik víc a víc? 

Tak kde je chyba? Jak se s tím dá bojovat? Co děláme špatně? 

Hledám odpovědi ve španělské chřipce, která pak nečekaně odezněla, aniž by se vlastně vědělo proč, Bude to i nyní? Nebo naopak, přichází nyní apokalypsa? 

Můžeme si za to sami? 

No, z části si za to můžeme hlavně podle hesla, že každý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Jen neumím pojmenovat tu naši kolektivní vinu, za kterou máme trest v podobě současné vlády.

Nebo jak to vidíte vy? 

Jen taková malá propagace:-)

 K pondělním dopoledni, po jarních prázdninách,  si dovolím ještě jednou připomenout web Velká přestávka.

 A není to jen proto, že mám možnost tam publikovat, což mě samozřejmě velmi těší. 

Ale hlavně proto, že tam hledají různé úhly pohledu na to, jak pomoci dětem v těžké době distančního vzdělávání 

Jak pomoci rodičům. 

Jak komunikovat se školou, kde vyhledat odbornou pomoc, když už nevíme, kudy kam. 

Jak řešit nejistotu maturantů, kteří již druhým rokem nevědí, co bude. To je vizitka vlády a MŠMT. Za rok nic nevymysleli a znovu ty maturanty stresují do poslední chvíle. Bude maturita nebo ne? Mám se učit na zkoušku, která pak nebude, nebo se nemám učit a pak najednou, ze dne na den, zkouška bude?

A co si do život počnu s úřednickou maturitou? Bude mi k něčemu? Nebo mě diskvalifikuje?

To jsou otázky, které si na nejvyšších místech zjevně nekladou, protože jinak by s těmi dětmi takhle neexperimentovali. 

Ono je to totéž, v bledě modrém, s přijímačkami. Budou, nebudou? Vezmou mě někam nebo ne? Mám se učit nebo mi to pak hlavní velkovezír daruje místo koblihy? 

Je to šílená doba pro všechny, ale děti jsou odsouzeny do role pokusných myší. To totiž není fabrika, kterou dosud nikdo nezavřel, protože se bojí. Se školami se mnohem lépe experimentuje, tam není ten výdělek. A vzdělání, to přece nikoho nezajímá...

A pokud Vás ano, pak si skočte "pokecat" o Velké přestávce:-)

                                           Obrázek je vypůjčený právě z webu velka-prestavka.

Hovory s TGM

 Ne snad, že bych je znovu četla. Spíš jen tak listuji knihou, když je dnes to výročí TGM. Sem tam něco přečtu, místy se začtu, místy si něco vypíšu. Je to asi víc příprava na výuku, než klasické nedělní čtení. Je to stará kniha, kdysi jsem ji četla s velkým zájmem. Dnes se k ní sem tam ráda vracím. S postupujícím věkem na spoustu věcí hledím jinak, jinak je vnímám, jinak mě oslovují. V této Čapkově knize je takových  míst několik. A když k tomu ještě poslouchám tyto přednášky od profesora Stehlíka, vystupuje z toho všeho zase úplně jiný Masaryk, než jsem si ho vytvářela dříve. Zajímavé úhly pohledu, v den jeho narozenin a i jeho jmenin. Měl to dva v jednom:-) A jak to máte vy? Je to pro vás tatíček Masaryk či likvidátor monarchie? Nebo je vám lhostejný? A mimochodem, Hovory s TGM jsou i ve filmové podobě:-)

Václav Brožík

 Text k dnešnímu výročí je zkopírovaný z FB NG. Brožíka mám moc ráda, byť je dneska už takový trochu zapomenutý. Ukazuje to, jak jsou dějiny nespravedlivé. Ale v jeho případě? On měl vlastně kliku, za svého života byl superstar, hodně slavný. V zapomenutí upadl až po smrti, a hodně to způsobila následující výtvarná generace, která ho naprosto zavrhla a dokázala vygumovat z dějin. Je to ale, podle mě, lepší varianta, protože většina výtvarníků v reálném životě živoří, nikdo je nezná a proslaví se až po smrti. Tak to měl Brožík opačně. A dle mého je to, minimálně pro něj, určitě příjemnější:-).

 A navíc, mám dojem, že se dnes do povědomí vrací, alespoň trochu. A dneska, 6.3.,  je to 170 let od jeho narození, tak přetiskuji avizovaný text z FB NG a slavný obraz Hus na koncilu kostnickém. 

         Je to takové moje historické blogookénko:-)

V letošním roce si připomínáme 170 let od narození a 120 let od úmrtí malíře Václava Brožíka. Narodil se 6/3 1851 v Třemošné u Plzně jako nejmladší z pěti dětí v rodině kováře, později dělníka v Ringhofferově továrně na Smíchově. Díky svému talentu a podpoře mecenášů mohl studovat na pražské Akademii a později pobývat v Mnichově a Drážďanech. V roce 1876 se usadil v Paříži, kde se seznámil s obchodníkem s obrazy Charlesem Sedelmeyerem. Sňatek s jeho dcerou Hermínou v roce 1879 přivedl malíře mezi nejvyšší společenské vrstvy a jeho obrazy byly prodávány nejen po celé Evropě, ale také do Spojených států amerických. Brožík je dnes známý především monumentálními historickými plátny, jeho početné dílo však tvoří i krajinomalby, žánrové obrazy a portréty. Během své kariéry obdržel řadu oficiálních ocenění, v roce 1893 byl jmenován profesorem na pražské Akademii a v letech 1893–1894 a 1895–1897 byl i jejím rektorem. Zemřel 15/4 1901 v Paříži, jeho hrob se nachází na hřbitově Montmartre.

Dobytí severního pólu

 Máme to v Praze v době karantény přeci jen kapku jednodušší, chodit po obci je znatelně větší rozsah než třeba po nějaké malebné jihočeské vesničce. Vláda si zjevně nevšimla, že máme u nás obce různě velké, a zatímco cesta od cedule k ceduli je někde jen desítky metrů, v Praze jsou to kilometry. 

I tak se teď samozřejmě nemá nikam chodit, tudíž jsme ani na severní bod Prahy nešli nějakou vycházkou, ale stavili se tam cestou z práce. V autě, bez lidí, nikoho jsme nepotkali. Kdo také dneska má chuť vystrčiit nos ven.

 Vyfotila jsem Tobíka a jeli jsme domů. 

Smutná doba. 

Ale po pravdě, severní bod je sice lákavý cíl, ale nic zásadního kolem nevidíte. Pole, zástavbu, nepořádek. Ale je to hezký cíl. Ostatní body, které jsou tedy dál a patrně i za hranicí Prahy, tedy i okresu, si musíme ponechat na dobu vlídnější k cestování. Toto bylo jen takové osvěžení cestou z práce, za humny. Na opravdové výlety ( a na další póly) se pořád jenom těšíme. 

Dole, pod mými obrázky, cituji oficiální text, který jsem o místě našla. Třeba to bude do budoucna pro někoho stejnou inspirací, jako pro nás. A i my se chceme někdy v budoucnu znovu vypravit na výpravu, klasicky, turisticky, ve skupině. Vždyť kdy se vám podaří dobýt severní pól:-)

Severní pól Prahy (nejsevernější bod), mapa ZDE

Na jihovýchodním okraji obce Hovorčovice leží severní pól Prahy. Lidé jej najdou na konci Veleňské ulice u železničního přejezdu. Přesná lokace bodu se nachází před přejezdovým světlem na straně blíže k Hovorčovicím. Sloupek se nachází patnáct metrů od tohoto místa na druhé straně přejezdu.

Na místo se dá dostat nejlépe vlakem, železniční zastávka Hovorčovice je od pólu vzdálená 350 metrů, autobusem PID linkou 351 z metra Letňany, dále autem nebo pro cyklistické nadšence i na kole, a to po trasách 8100, A27.

Za návštěvu stojí v okolí třeba obec Líbeznice, kde byl nedávno dokončen nový areál hasičské zbrojnice, či archeologické naleziště Zlatý kopec, kde bylo doloženo nejstarší osídlení na našem území.

Očkování

 V očkování je tady chaos jako ve všem. Nicméně nějak se očkuje. 

Někdo v očkování vidí cestu do normálního života, jiný se proti němu ostře vymezuje. 

A to se na nás ještě řítí Sputnik, aby toho jako nebylo málo. (k tomu jsem si také na Fb vypůjčila ilustrační foto)

Nicméně, otázka ohledně očkování taky je. A je aktuální. Pravda, loni touto dobou byly zprávy o takřka povinném či vynucovaném očkování označovány jako hoaxy, spiklenecké teorie. Lidé, kteří o očkování v tomto duchu mluvili, byli často téměř lynčováni. 

A ejhle, rok uplynul, a očkování je na pořadu dne. A místo původních spikleneckých teorií o povinném očkování se řeší, jakou vakcínou se dát očkovat.! Ti, co to říkali, jsou stále v nemilosti. Ale nikdo se jim neomluvil za to, že byli dehonestováni za tvrzení, které je nyní faktem. Ale to je na jinou debatu. 

Dnes se v souvislosti s vakcínami řeší jiná témata. Proč někteří osmdesátníci stále ještě očkováni nejsou? Proč neočkují praktici? Jak bude vypadat covidový pas? Bude možné bez očkování cestovat? Ochrání mě očkování vůbec? Mohu poté nenosit roušku, když už budu očkovaný? 

Přicházejí  desítky dalších otázek, přičemž logicky převládá ta o bezpečnosti a účinnosti vakcíny. 

Není to pokus na lidech? 

No, asi je. Ale zdá se, že nám nic jiného nezbyde. 

No, dovolím si otázku na Vás? Pokud tedy chcete odpovídat a vést diskusi, která může být 

i dost emotivní. Jak to máte Vy? Dáte se očkovat? Věříte na to? Proč ano a či proč ne? 

  Já už pomalu spěji k odpovědi ano. Osobně jsem nikdy nebyla odpůrce očkování, jsme doma proočkovaní až na půdu. 

Tady mě zviklala rychlost a plno nejasných věcí kolem. Také mi, jako u všeho, vadí vrchní koordinátor očkování. Stejně jako fakt, že jsem stavěna do pozice, kde pomalu není volby. 

Ale jsem kantorka a asi do toho půjdu. Jak to jen bude možné. Chci učit normálně, ne přes počítač. 

A také, abych pak nebyla donucena ke sputniku, nebo k čemusi z Číny. Odtud mi stačí virus a už další jejich  export fakt nemusím. 

A také se chci nějak vrátit do normálnějšího světa, byť nevstoupíš dvakrát do téže řeky, to je jasné. Ale tohle provizorium už nechci. A tak si jiná cesta než očkování není.... to říkám, abych také přispěla svou troškou do mlýna, když už vás žádám o váš názor:-)

Byť pochybnosti zůstávají, neřku-li rostou. ..

vypůjčeno z FB

Malé versus velké

 Mám ráda dějiny, těší mě přemýšlet si o tom, jak asi žili lidé kdysi, jaké měli starosti, čemu se smáli, co považovali za důležité, jak se na jejich životech propsali ty velké dějiny, které nám zůstávají v odborných historických publikacích. Říká se, že každá generace má svůj milník, svoji katastrofu, historický okamžik, se kterým se identifikuje. V tomto ohledu je asi současnost dost výrazná, minimálně v kontextu evropských posledních třiceti let. I o dnešku se jednou bude psát v učebnicích, vzniknou studie a historické dokumenty. My dneska určitě neumíme odhadnout, jak se na to bude v budoucnu hledět. Zda se budou zachycovat mikroosudy lidí, kteří přežili válku, komunismus a pak na ně nezbylo místo v nemocnici, tak zemřeli? Příběhy rodin, které přišly o blízké kvůli tomu, že v Čechách se chystaly volby? A nebo někdo dokáže zachytit pocity dětí, nelítostně zavřených ve svých pokojíčcích, do kterých se scvrkl jejich mikrosvět? Nebo někdo zmapuje načerno pořádané párty a večírky jako formu covidového undergroundu? Přeplněné parky a prázdná centra měst? Izolované domovy důchodců či kšefty s rouškami a respirátory? Pohledů se bude nabízet mnoho....

Ostatně jako dnes hledíme třeba na normalizaci. Někdo ji vidí jako dobu zla, Jiráskovo Temno II, jiný jako šedou nudnou mezietapu, jiný jako super dobu, kdy se rodily děti a chodilo se na akce Z. Jiné třeba vůbec nezajímá, co je mu do nějaké historie. 

Někdo byl mladý, zdravý, neproblémový, žil si svůj život. Jiný bručel ve vězení za svoje názory. 

A dnes to nějak analyzujeme. Ptáme se, jak se velké dějiny odrazily do běžných životů.  A že do nich zasáhly hodně. Stejně jako zasahují dnes. Vnímám tam velké historické paralely a deptá mě bezmoc. Zatím mi ale pohled zpět hodně pomáhá. Pořád si říkám, že to měli těžší. Třeba za války, jedno jaké, zda první či druhé. Nebo v padesátých letech. Černá smrt ve středověku byla asi taky horší než covid, stejně jako epidemie neštovic. 

Sice si nejsem jistá, zda to vždycky řešili tak chaoticky, jak se s tím bojuje u nás, ale to dnes nechci řešit. Spíš hledám ten úhel pohledu, jak ti hybatelé ději ovlivňují svým rozhodováním osudy nás všech. 

Mě osobně tedy deptá bezmoc, že nemám možnost o sobě rozhodovat sama, že moje vlastní zodpovědnost byla zpochybněna a já musím dodržovat něco, co nařídí ti, kterých si ani trochu nevážím. Napadá mě, zda by to bylo jiné, kdyby podobné věci nařizovala Havlova doba? Zda bych přestala přemýšlet a bezmyšlenkovitě plnila všechna nařízení, navzdory tomu, že zjevně nefungují? 

To je ale hodně ve stylu kdyby... A dějiny kdyby nemají rády.  Ale přeci jenom, kdyby tady stát řídil někdo jiný? 

Nu, někdy mají ty velké dějiny dost nečestné metody. Nebo smysl pro paradox? 

Každopádně, do těch malých dějin, do našich osudů, se propisují hodně čitelně!

Dětská hřiště

 Tak nám zavřeli i hřiště pro děti. Všechno je samozřejmě řádně odůvodněné, vysvětlení vyšší mocí, bojujeme proti viru!

 O děti se postaráme doma, však také ani my, dospělí, nikam nesmíme, tak se můžeme plně věnovat dětem, vytvářet jim inspirativní prostředí a rozvíjet jejich osobnost. A pohyb už dávno patří k zapovězeným činnostem, tak se vlastně ani není čemu divit.

 Jen mi stejně pořád pár věcí neštymuje. Třeba ty nezavřené továrny, kde se virus šíří stejně jako na tom dětském hřišti. Pravda, dětské hřiště nenese zisk, ale pokud bojujeme za zdraví národa, jak je odůvodněné zavřené hřiště, pak na všech frontách? 

Jasně, pláču na nesprávném hrobě. A navíc je to tu tak už profláknuté, že se není čemu divit. 

Ani nelpím na hřišti, ostatně, ani jsme tam moc nechodili, z vlastního rozhodnutí. A to je pro mě kámen úrazu, že nemám možnost vlastního rozhodnutí. To je pro mě nejvíc palčivé. A to, jak někteří plní, někdy opravdu nesmyslná nařízení státu, automaticky, bez vlastní invence. Často dokonce ani nejde o nařízení, ale o doporučení, stejně je splníme. 

Jako dětská hřiště. Někde je nechali fungovat, protože děti, ať si myslíme o boji s virem co chceme, prostě pohyb potřebují, nemohou sedět zavření v paneláku. Na vsi je to jiné, ale město dětem dneska moc prostoru k pohybu nenabízí. A když se nebudou hýbat, nebudou mít imunitu, snadněji onemocní, nakazí sebe i jiné, prostě začarovaný kruh. 

Tak tedy, někde je nechali, s doporučením, ať rodiče sami zváží, ať dodržují rozestupy a další příkazy, ale ať si tady děti mohou zadovádět. Jinde striktní zákaz. Prostě zavřeme ty děti, až zčernají! Nějaká osobní odpovědnost tady nikoho nezajímá, prostě plošný zákaz platí. 

A pak kouknu na čísla, která nám pouštějí do éteru a máme tedy předpokládat, že jsou pravdivá. A ta pořád rostou. Navzdory zavřeným dětem a nefungujícím hřištím. Tak jak to tedy je? Vím, je to řečnická otázka. 

Vyprovokovalo ji několik hřišť obkroužených policejní páskou, jako že tady je smrtelně nebezpečno...

Ti, co se o své děti umí postarat, to dají. Ale napadlo někdy někoho, že jsou i tací, co tomu rodičovství dvakrát nedají? Co tyhle děti? Už jsme je prostě odepsali, protože to je tak nejjednodušší? 

A i ty s dobrým zázemím. Nenapadlo někdy někoho, kdo tahle hromadně zakazuje a pořád jen straší, co to udělá s jejich psychikou? 

Nu, my v Praze zatím můžeme jít dál, proskočit se v parcích. Ale jednak to nejde všude a jednak, kdo ví, kdy se to den ze dne zruší? Třeba jak závodní stravování?:-)

Anežka a Jiří

Dnešní den akcentuje dvě historická výročí. Jednak je to úmrtí Anežky České. Svaté Anežky. Když byla prohlášená za svatou, začalo být v české zemi lépe a radostněji. Tak pravila dávná pověst a tak se také stalo, neb padla komunistická vláda. Myslím, že je na čase, aby se Anežka zase odhodlala k činu.

Blaničtí rytíři spí, nebo, dle vtipných virtuálních hříček, hledají cestu z okresu do okresu, tak by byl na čase zase nějaký přímluvný čin svaté Anežky České. Kdo byla Anežka asi všichni víme, tak jen krátce, pro zopakování:-). Česká princezna, dcera Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. Zasvětila svůj život církvi, byla abatyší kláštera Na Františku a pomáhala chudým a potřebným. Takže osobnost pro dnešek jako stvořená.

A druhá reminiscence dnešního data je z roku 1458, kdy byl na Staroměstské radnici zvolen českým králem Jiří z Poděbrad. První král zvolený bez ohledu na nějaké dynastické zázemí.

Takže se dá říci, že dnešek má docela zajímavou minulost. Uvidíme, co nám nabídne současnost:-)

Prvního

 Kdysi jsem si tady na blogu pohrávala s jedničkami na začátku měsíce. Skoro každého prvního je něčím zajímavé, ať už první leden, první září, první máj či třeba první duben. Někdy je to ozvláštněno výročím, narozeninami či jinou tradicí. První březen zůstával plonkový. 

Ale letos má své důležité místo mezi ročními jedničkami i první březen. Začíná další z mnoha zákazů, které se kupí, a ač vlastně nic neřeší, jsou pořád nové a nové. Prvního března tedy začíná zákaz pohybu odněkud někam. Ale v podstatě je to odnikud nikam, jako vždy. 

Jen tím pádem asi nelze přiřadit první březen k oblíbeným jedničkám, byť zajímavý bezesporu je. K čemu ale bude, to si netroufám popsat. 

Takže zůstat doma, stejně jako loni. Za rok se totiž u nás nic nezměnilo, a pořád je jediné, na co se oficiální místa zmohou, hromadění zákazů. 

A pokud chcete vyjet, pak připravte bumážku. 

Ti, kdo neví, oč jde, tak malý historický exkurz. V hluboké totalitě sovětského vzoru se nesmělo jezdit z okresu do okresu. Pokud jste chtěli jet, byl nutný papír, nebo-li bumážka. Aby vás hlídka propustila a měla o vás kontrolu. Šlo o tak absurdní nařízení a tak hluboký zásah do všeho, že ani naši soudruzi to nepoužívali, jen ti sovětští. 

Až nyní  i ti naši. 

Takže prvního března, další jednička letošního roku. Uvidíme, zda na konci termínu bude zázračné vymýcení viru či zda prvního dubna přijde další uzávěra. 

Skoro bych řekla, že vím, co bude. A apríl určitě nemyslím.