Slunovrat

 

   Letní slunovrat býval v některých fázích naší minulosti velkou lidovou slavností. 

Víc se sice logicky slavil ten zimní, symbolicky totiž ukončoval temnou část roku a dny se začínají prodlužovat. A to je důvod k velké oslavě.

 Ten letní slunovrat je spíš důvodem k zastavení a zamyšlení. Délka dne vrcholí, delší už nebude. Pomalu se vše vrací a dny se začínají zkracovat.

 Přesto se i tady slavilo. Vzdával se hold slunci, užívaly se ty nejdelší dny a nejkratší noci. Keltové pálili ohně, které my dnes máme už na konci dubna. Jako bychom se toho slunovratu nemohli dočkat. Těšíme se na léto.

A pokud se o slunovratu vykoupeme někde v přírodě, v rybníce či potoku, dodá nám to nejen energii, ale i sexuální sílu pro nadcházející letní období. Naši předkové to údajně měli vypozorované. Voda má velkou sílu, zejména ta studená.

Sílu slunovratu v sobě mají i byliny.

 A mě vždycky fascinovalo tvrzení, že když „Otec vlasti“ Karel IV., blahé paměti, zakládal katedrálu a další pamětihodnosti, tak dbal na to, aby v den slunovratu sluneční paprsek spojoval Mosteckou věž s věží katedrály.

Ověřit se mi to zatím nepovedlo, většinou kvůli davům turistů, tak mi nezbývá, než staré pověsti věřit. Karel dávným zvykům důvěřoval, slunovrat měl v úctě, takže se zdá být tato úvaha celkem logická. Slunovrat totiž vybízí k víře v přírodu a její síly. K radosti ze slunce

a vody.

 Ostatně, jako červen sám. Už z podstaty svého českého jména patří tento měsíc k nejhezčím v roce. Červenají se jahody i třešně. Jsou dlouhé dny a krátké noci. Kdysi se prý sbírali brouci červci, ze kterých se získávala červená barva na látky, a proto červen.

 No, to raději akceptuji to červenající se ovoce.

 Červen má prostě svoji magii a kouzlo. Navíc se láme rok. Šest měsíců je pryč, jsme v polovině. Školáci na konci, protože ve škole je vždycky všechno jinak. Jim rok končí. Začínají prázdniny.

Prostě červen přináší změnu každému. Drobná potíž je zřejmě jenom v tempu. To naše bývá dost zběsilé, proto si mnohdy ani slunovrat nestačíme uvědomit.

Změnami příroda nikdy nešetřila, přesto byl červen na atmosféru změn vždycky bohatší. Dnes už ho tak nevnímáme, je to spíš takový startovní blok pro blížící se  dovolenkový maraton.

V dávných časech byla otázka vnímání volna vyřešena aktuální potřebou. Cítíte únavu, odpočíváte.

 Dneska je takový přístup sice doporučován, leč málokdo ho plně akceptuje, protože není jednoduché vypadnout z pracovního tempa.

A i  peněz je ve zvyšující drahotě docela potřeba. Jenže příroda ví, co dělá, a tak se projevuje nutnost respektovat její zákonitosti.

   Odpočívat, kdy mě napadne, asi úplně nepůjde, ale ctít některé zvyky a tradice by se mohlo stát užitečným. Přitom nemusí jít o nic velikého, o žádnou revoluci. Stačí se v rámci slunovratu zastavit a nadechnout. Rozhlédnout kolem i zpět, vydechnout.

A zvolna vyrazit dál. Do druhé půle roku.