Jezevčíci

 Onehdá jsme při náhodném průjezdu Konopištěm zaznamenali soutěž jezevčíků. Museli jsme se zastavit a nahlédnout, byť Tobiáš není soutěžní pes, nebyli jsme aktivní účastníci 

a o soutěži jsme nevěděli. 

Náhoda, že jsme zrovna jeli kolem. 

To množství malých jezevčích krasavců bylo prostě tak impozantní, že nešlo odolat. 

Zastavili jsme na čumendu:-)

Obdivuji všechny, co dokáží s pejsky chodit dokola, pózovat, naučit je reagovat na publikum i na pokyny. Uměli to tady všichni.

My jsme jen obdivně zírali. Tedy já, Tobiáš spíš pokukoval po psích kámoších a kámoškách:-).

  Účastníky to evidentně bavilo a těšilo, asi jen já měla pocit, že to musí být velmi náročné. 

Tehdy bylo navíc horko a pejsci byli vyčerpaní jen ze sluníčka. 

Tobiáš také dlouho nevydržel, jen pokoukal a hurá někam do stínu. 

Ale zážitek to byl, zejména pro to psí souznění. 

Jinak si tady, pod jezevčíky, odkládám připomínku na dnešní den, na jeden takový konec, o kterém ještě budu psát. Ti jezevčíci to totiž zjemňují, abych věděla, že jsou i hezké věci, nejen to, co se děje