Před bouřkou

 

Defenestrace

Oblíbená politická metoda vyhození z okna u nás započala v roce 1419. Jde tedy o defenestraci v pořadí první. Byla na Dobytčím trhu, tedy dnes Karlově náměstí. A započala se tím doba husitská

Jsou nutné dva měsíce prázdnin?

    Možná se mýlím, ale zdá se mi, že zatímco mezi první a druhou třídou jsou prázdniny pocitově nekonečné, tak kupříkladu mezi sedmičkou a osmičkou utečou jako voda. A to nemluvím o pocitech kantorů, kteří letní volno často přirovnávají k mrknutí oka.

„Ani se nenadechnu a jdu znovu do školy.“

Čas prostě patří k veličinám proměnným a jinak ho vnímáte ve školce, jinak před maturitou

a úplně jinak po deseti letech aktivní práce kantora na základní škole.

  Během vrcholícího prázdninového léta se ale také opakovaně objevují různé návrhy, jak zkusit reformovat školní docházku. Zajímavé je, že se nikterak hlasitě nemluví o reformě prázdnin. Ne snad, že bych proti letnímu volnu něco zásadního měla. Ani rušit ho nechci.

Ale zkrátit by se mohlo.

Dva měsíce jsou strašně dlouhá pauza v mnoha ohledech, navzdory pocitu, že léto ulítne ani nevíte jak.

  A nejde jen o to, že v září usedají děti do lavic jako tabula rasa, co dělaly v loňském roce už většinou neumí, a každé září se začíná znovu od píky.

  Kratšími prázdninami by se ulevilo rodičům, kteří veskrze nemají dva měsíce volna, aby se aktivně mohli věnovat svým potomkům.

  V reformní úvahu by se mohly vzít i klimatické změny, často bývá větší vedro v červnu, kdy děti do školy ještě musí a v neklimatizovaných třídách pak předstírají nějaké učení, což je tedy dost kontraproduktivní. Posun prázdninového volna by tak vracel studenty do lavic v srpnu, kdy (většinou) tak šílené vedro nebývá.

   Ale úplně nejlepší by bylo dlouhé volno rozdrobit do menších celků. Inspirací by mohly být dva týdny německého velikonočního volna. Nebo cokoliv jiného. Týdny školní výluky by se daly samozřejmě umístit i jinam. Myslím, že by dětem pomohlo si častěji krátkodobě odpočinout. Asi by to mělo větší efekt než celé dlouhé dva měsíce naráz.

  Někteří se už nad délkou našich letních prázdnin veřejně zamýšleli, ale k ničemu to nikdy nevedlo. Občas se stane, že v tomto směru zmíní školský zákon, který ale nikdo ve finále měnit nechce, není k tomu politická vůle. Proto se i prázdniny asi hned tak nezmění. Hlavně proto, že jsou zažité, všichni jsou na ně zvyklí, je na ně navázáno plno dalších věcí. A pokud by se někdo odhodlal sáhnout do školského zákona, jistě najde plno důležitějších

a zásadnějších věcí, než reformovat prázdniny.

Může za to tradice. Ne, že bych proti ní něco zásadního měla. Ve skutečnosti jsem ctitelka mnoha tradičních rituálů. Přesněji řečeno, věřím, že tradice mají svůj význam. Ale na druhé straně ctím zásadu, že nic se nemá přehánět. Někdy kupodivu mohou být změny i k lepšímu,

 i když zrovna školství většinou nabízí onu druhou skeptickou variantu, a totiž, že každá změna je k horšímu.

Potíž je zřejmě jen v neochotě nést svoji kůži na trh. Prázdniny jsou u nás takřka posvátné

 a představa, že by se třeba v srpnu usedalo do školních lavic, mnohým způsobuje mžitky před očima. Přitom pocitově by se zas tak moc nezměnilo, pořád by šlo o dobu, která uteče jako voda. Jen by takových etap bylo během roku více a staly by se více osvěžujícími. Pořád by bylo se nač  těšit a to je dost motivační… Minimálně ve společnosti, kde jsou dvouměsíční prázdniny vnímány takřka jako posvátná kráva.

Já ti zazpívám...

 

Na procházce

 

V muzeu

Jdeme se do muzea krom jiného i trochu ochladit. Ohřívadlo do postele opravdu nepotřebujeme, je takové vedro, že jen slovo ohřívadlo se těžko vyslovuje:-) Ale na druhou stranu, je zajímavé, co všechno fungovalo:-)

 

Jedeme

 Tobiáš jezdí rád. V autě je většinou první těší se na cestu. Dneska tomu nebylo jinak. Je připraven vyrazit.

V bazénu

 

Řeku vystřídal bazén. Plavu si a nevím jak:-) 

Na Sázavě

Nedá se tedy úplně dobře splouvat, vody je dost málo. Ale pořád má své kouzlo a tajemnost. A jsme u ní rádi. 

 

Oslava

Narození miminka se musí oslavit i v horkých dnech. Hezky pěkně ve stínu, ale důkladně. Aby děťátko dobře rostlo:-)

 

V lese

Hledání stínu ( vlastně i stínů) pokračuje. Chladno to tedy není, ale dýchat se dá.  

Oblíbené květinářství

 

Květin není nikdy dost. Občas je nutné udělat si radost. A naše oblíbené květinářství na Miladě, kde jsou vlídní nejen k lidem, ale i pejskům. Tak jsme i dneska zaběhli. Podívat se, nakoupit, pohovořit. A také se trochu ochladit, protože venkovní teploty potvrzují klimatickou změnu a vypadá to, že na rozpálené ulici můžete opravdu až uhořet. Nebo vás slunce spálí. Když chybí stromy a stín, není to už dávno verze sci fi, ale realita. Ještě že tu máme to květinářství:-)

Rudolf II

           Včera bylo výročí narození Rudolfa II. 18. 7. 1552 se narodil. A tak si ho připomeneme:-)

Dnes vyšla

 Dnešní den je příjemný. Vyšla nová kniha. Statečnost je ženského rodu:-)

Dorazily autorské výtisky

něco info i na webu:-)

Co číst...

 V létě trochu hledám....co asi tak číst?  Času je víc, knih odložených , které čekají, také dost. Jen pořád nemám ten správný drajv:-) 

Co si tak vybrat?

A to ještě navíc čekám na tu svou. Již brzy:-)

Tak dneska se vracím k cestopisu, když už v tom vedru nikam nejedeme. Alespoň touto formou se zase  vracíme do krásného města.  

A dál se uvidí:-)

Přehlídka?

Tohle teď máme na Letné. ??

 

Na houbách

Dnes trochu houbaříme. Není to úplně jednoduché, přeci jen je dost sucho. Ale kdo hledá, najde. A až Tobiáše naučíme hledat třeba lanýže nebo poklady, čeká nás veselá budoucnost. Zatím je to hledač hub. I když úplně nejvíc umí hledat tenisové míčky, v tom je přeborník. Ale i ty houby jsou fajn:-)

 

Ve vzduchu

 Z dovolené jsem se nejvíce obávala cesty. Že uvízneme na letišti, zpoždění v řádu hodin, let zruší či něco podobného, Ostatně, zprávy byly podobných událostí plné. A sama jsem něco podobného už i několikrát zažila,  kdy jsme tvrdli na letišti a doba odletu se posouvala o dlouhé hodiny....

A to byla doba předcovidová. Nyní jsem - asi ještě před letní sezónou- předpokládala zlepšení služeb. Jako že se všichni budou tak nějak víc snažit. Pak se objevila mediální masírka a najednou jsem měla obavy, zda vůbec odletíme:-).

No, zjevně jsme měli štěstí. Odletěli jsme i přiletěli v podstatě v termínu a v plánovaném čase. Uf, klika. 

Nicméně, nemohla jsem se ubránit srovnání. Nebo myšlence, že na cestě vpřed jaksi automaticky předpokládám progres nikoliv regres. 

Ale zjevně už to neplatí:-)

Pamatuji doby, kdy jsme nejen létali na čas, ale během letu se o nás starali, dostali jsme jídlo, jedli opravdovými nerez příbory.  Osobní prostor poměrně pohodlný, před přistáním bonbonek na vyrovnání tlaku, noviny k dispozici...

Pak se to pozvolna snižovalo, nerez příbory nahrazoval plast, bonbonky před přistáním jen pro děti, noviny jev v jednom vydání, místo na nohy pozvolna ubývalo..

Nyní je to trochu podobné jakési formě hromadné dopravy, tedy nacpat na co nejmenší prostor co nejvíce lidí, žádné občerstvení (vyjma tedy možnosti cosi předraženého si koupit), žádné bonbony, noviny, nic...

Jediný "luxus" je ten, když náhodou odletíte a přiletíte včas...

Tak mě tak napadá, co bude dál?

Přestaneme létat na dovolenou? Budeme víc plánovat? Nevím...určitě je to věc k hlubšímu zamyšlení, já jsem dnes hlavně ráda, že jsme se bezpečně vrátili a dumat nad nesmrtelností chrousta budeme později:-)

A přece se točí...

 Od včerejšího dne je znovu v provozu. O víkendu a o svátcích. Letenský historický kolotoč...

Při otvírání byla docela slavnostní atmosféra, na opravených koních jezdili i dospělí, zjevně s nostalgickou vzpomínkou na dětství...

Hrála hudba, prarodiče se rozplývali nad minulostí, děti se točily svých pět minut do kola, 

U moře

 Cestování se pomalu obnovuje, zase po dvou letech u moře. Pocity krásné, prostředí dost podobné jako kdysi, služby takové chudší, pomalejší, ale po dlouhém půstu to na první dobrou úplně nevadí. Ale na druhou už to nutí k zamyšlení? Co bude dál? Bude se ještě nějak cestovat? Nebo se to stane výlučnou záležitostí...

Těžko říci, jediné, co je teď docela zřetelné, že všechno je jinak. Je to tedy bohužel změna k horšímu, ale  s tím asi nic nenaděláme. 

Takže jen vzpomínka na Korfu. 

Krásně tam bylo. Moře.....