Světlo versus tma

 Všude ve městě se setkáváme s veřejným osvětlením. I v rámci úspor se většinou na ulicích svítí. Ještě jsem se nesetkala s městem utopeným ve tmě. Navzdory boji proti světelnému smogu či drahým energiím.

Je to už tři sta let stará záležitost, tedy opravdu pevná tradice. V červnu v roce 1723 bylo totiž v Praze zavedeno první osvětlení ulic v centru Prahy. Od Hradčan až ku Prašné bráně fungovaly olejové lampy. Ty s sebou logicky nesly profesi lampáře, kterou si dneska romantizujeme, ale musela to být pěkná dřina.

S postupujícím pokrokem se v ulicích objevily obloukové lampy, které ty původní pozvolna vytlačily. Dnes elektřina vládne světem. Vidí se na každý krok, do všech zákoutí. Místa, co nejsou osvětlena, jsou vnímána jak nebezpečná. Tmavá část dne ztrácí svůj původní význam, světlo je i v noci.

 Možná by si krátké červnové noci zasloužily zůstat neprosvícené. Přineslo by to mnohé nové zážitky, kupříkladu možnost vidět hvězdy na obloze.

Jsem si ale jistá, že by podobný návrh neprošel. Přesněji řečeno, vyvolal by hádku. Přívrženců a odpůrců. Znamenalo by to nové příležitosti, ale také ztrátu dosavadního pohodlí.

Doopravdy bych to asi ani neměla odvahu navrhnout. Nemohu ovšem nepoznamenat, že světelný smog je stejně škodlivý jako každý jiný smog. Musím ale jedním dechem přiznat, že moderní vymoženosti mám ráda a nechci proti nim brojit. Nechci svítit lucernou ani jezdit v kočáře. Jen mě nadcházející krátké červnové noci inspirovaly k bláznivému nápadu, zkusit i ve městě zažít opravdovou noc bez osvětlení, které tu máme již dlouhých tři sta let.

Je zřejmé, že otázka veřejného osvětlení není na pořadu dne. Možná už bychom bez veřejného osvětlení ani neuměli pořádně fungovat. Přitom by muselo být osvěžující, zůstat v červnovém období chvíli v klidném přítmí.

Osobně mám dokonce pocit, že v tomto období je určité příšeří docela vítané. Pro zklidnění a načerpání energie do letní extáze.

 Z toho by ovšem plynulo, že světelný smog našich ulic nám v něčem brání. Není tomu tak, jen je příjemné to na někoho svádět.

Možná jsme všichni nakonec rádi, že se všude svítí, protože často je pod svícnem největší tma. Aspoň se nemusíme snažit sami.

Zvážit by se samozřejmě mohla i otázka úspor, ale ani to není důvod zhasnout veřejné osvětlení.  Je tady už celých tři sta let a osvědčilo se. Jestli by tedy nakonec nebylo lepší ho ještě rozšířit, i do těch zapadlých vesnic a samot..

 Jasně, že je to z extrému do extrému. Někde to příjemné temno být musí, stejně jako jinde je prostě nutné na všechno vidět. A ani červen, se svými dlouhými dny, na tom nic nezmění. Bílé noci se prostě u nás nenosí.