pátek 29. září 2017

Čtyři měsíce

Slaví dnes Tobiáš.Letí to. Je to už junák:-). Pořád štěňátko, ale zároveň už i trochu puberťák.Mazlíček největší. Umí si nás omotat kolem prstu. Zkoušíme výcvik. Ale víc asi cvičí on s námi:-) Se mnou tedy určitě. Ale je učenlivý a když chce, umí už plno věcí.A roste jako z vody.

čtvrtek 28. září 2017

Svatý Václav

A s ním příjemný den volna. Mám ráda tento svátek. A nejen proto, že adoruje Přemyslovce, které já oslavuji vždycky a s velkou radostí. Je to příjemný den zastavení. Některým dokonce zahajuje prodloužený víkend. My, co jdeme v pátek do práce, ho máme jako prostor k nadechnutí. A díky hezkému počasí i možností vyrazit na výlet. Třeba i do Staré Boleslavi, kde to všechno začalo. Nebo na Prosek, kde máme velmi půvabný kostelík svatého Václava. 





středa 27. září 2017

Normalizace

aneb naše první podzimní Hovory. Již tradičně nám semestr otevřel docent Jaroslav Šebek. A jako vždycky, nezklamal. Proti očekávání jsme nemluvili o Masarykovi, což by se díky výročí asi nabízelo. Ale normalizační povídání se zase nabízelo nejen díky Vyprávěj. Vyprávěli jsme i my. Přesněji řečeno, vyprávěl pan docent Šebek a vyprávěl nadmíru zajímavě. Dotkli jsme se nejen normalizace, ale logicky i toho, co jí předcházelo a následovalo. Objevila se tady proto nejen jména, jako Husák, což se dalo očekávat, ale i třeba Laco Novomeský, Antonín Novotný, Alexandr Dubček,Jan Fojtík, a celá řada dalších. I pro mě zde byla celá řada informací nových,netradičních a zcela jistě zajímavých. Škoda jen,že nám tolik očekávané "babí léto" odebralo část posluchačů, kteří si prodloužili víkend a spolu se svatým Václavem odjeli mimo Prahu. Jinak si totiž malý počet návštěvníků vysvětlit neumím. Ale na druhou stranu, zase přišli noví hosté, pro mě velice milí, přišli i někteří studenti, takže pan docent mohl přednášet pro zaujaté publikum. I Tobiáš se dostavil a poslouchal:-).
Normalizace, byť v současnosti asi hodně bagatelizovaná, je téma velmi živé a aktuální, a možná by nás samotné překvapily detaily ze života normalizační šedi, které se ( pod maskovacím svitem neonů) přenesly i do současného života, kde tropí dost velkou neplechu. Nu, ale to již jiná otázka, N(n)ormalizace je za námi a my upřímně děkujeme panu Šebkovi, který nám skvěle odemkl podzimní sérii našich přednášek ( a to jede zítra do Staré Boleslavi, o to více si jeho spolupráce považujeme). A je to i takový můstek k našemu říjnovému setkání, které bude na téma palladium a účast přislíbil pan profesor Royt.


úterý 26. září 2017

Krištof Kintera

V Rudolfinu. Již o tom bylo napsáno mnohé, nebudu se tedy opakovat. Vlastní zkušenost je samozřejmě neopakovatelná, tak k těm oficiálním zprávám a kritikám mohu dodat jen svůj krátký pocit. Bylo to neobvyklé, zajímavé a poučné. Není to úplně moje krevní skupina, ale vidět jsem to chtěla a jsem za to ráda. Nemohu říci, že bych všem autorovým nápadům rozuměla, ale některé mě i oslovily a zaujaly. Je to prostě počin, o kterém se nedá moc psát, který je třeba vidět a zažít:-)
Já osobně získala obdiv k těm, co výstavu hlídají. Poslouchat některé zvuky celý den by mě osobně asi dovedlo do blázince. Stejně tak někteří návštěvníci mi silně evokovali exponáty. Ptala jsem se na reakce lidí. Jsou prý převážně dvojí. Buď jsou lidé nadšení a vrací (těch prý je většina) nebo jsou rozčarovaní a spíš než že odcházejí, tak prchají. Já jsem něco mezi, ani ryba ani rak. Jen si tak trochu konzervativně říkám, proč zrovna Rudolfinum? Takový Veletržní palác by se asi pro podobný počin hodil víc. Myslím si tedy já.