Poslední srpen je zvláštní mezník. Pro někoho běžný konec měsíce, jiný ho vnímá skoro jako Silvestr. Každopádně pro rodiny s dětmi a kantory to určitý mezník je. Mnohdy celkem podstatnější, než skutečný zimní závěr roku. Opět něco končí a něco začíná. Co bylo lepší a co horší je otázka velmi individuální, a jelikož poslední srpen nestojí v obecném povědomí za chlebíčky a šampaňské, zjevně nelze zobecnit. Možná se pletu, ale zdá se mi, že zatímco v dětství byly dva letní měsíce takřka nekonečné, později mizí spolu s mrknutím oka. Ostatně i čas je pojem relativní a tak se, bez ohledu na skutečnou či imaginární délku volna, všichni chystáme zítra do školy. Jako děti, učitelé, rodiče prarodiče, okradení školníci a kuchařky, záškoláci, šprti, propadlíci, abiturienti či jen přátelé školy (jsou-li ještě tacíJ?). Shodou okolností prvního září začala i druhá světová válka, občas mi vrtá hlavou, jestli se tady nemá hledat nějaká souvislostL?
Školu každý zažil na vlastní kůži. Minimálně tu základní.A každý si proto nárokuje právo o školství zasvěceně hovořit. Je to stejné, jako s fotbalem a politikou. Všichni tomu rozumí a jsou přesvědčeni, že oni by to všechno dělali zaručeně lépe. Je v daný okamžik myslím jedno, zda jako premianti, či jako postrach sborovny. S odstupem času stejně všechno splývá v jeden idealizovaný balíček vzpomínek na blahoslavené mládí. Je to hezká bezstarostná doba do okamžiku, kdy školu začínají navštěvovat naše vlastní ratolesti.
Pokud zdařile kráčí ve vašich stopách mladistvého rebela, vaše vzpurné mládí je rázem zapomenuto, vy najednou vůbec nedokážete myšlenkové pochody nezdárného potomka vstřebat a pochopit. Rázem proklínáte partnerovy geny, svoje rodiče, sami sebe, reformovaný školský systém, ministerstvo, synovu třídní učitelku, v neposlední řadě i jeho nezdárné kamarády. A hledáte chybu všude kolem. Nejdřív tiše, pak v kruhu rodinném, a následně se v návalu spravedlivé rozhořčenosti vypravíte do školy. Nemůžete přeci připustit, aby váš miláček úpěl pod knutou zatuchlého školství, když doba je tak progresivní a benevolentní.
Ztropíte skandál a přendáte drobečka na jinou školu.
A za pár týdnů se vše opakuje. Protože historie se vždy opakuje.
Proto nejen Vám, ale i sobě, s posledním srpnem a zítřejším začátkem školy, přeji, aby se opakovala jen v těch příjemných sekvencíchJ