Některým to zůstane celý život. Ten červnový pocit. Jako že se blíží prázdniny. Už dávno opustili školní lavice, disponuji dovolenou či jsou pány svého času, přesto v červnu pocítí nepatrné vnitřní rozechvění. Bude vysvědčení. A po něm sladký čas prázdnin.
Pro pololetní vysvědčení si ale svým způsobem jdeme všichni.
Rok se láme do druhé poloviny, novoroční předsevzetí dávno odvál čas a nás honí
uzávěrky, data či termíny.
Prostě, červen s sebou
nese zvláštní atmosféru a specifika. I jako pracující se těšíte na prázdniny.
Vychutnáváte nejdelší dny a krátké noci. Vysedáváte na zahrádkách. Sledujete
klasické Primátorky či navštívíte Noc kostelů. Vyrazíte na Smetanovu Litomyšl.
Už léta si říkám, že
si dovolenou vyberu právě v červnu. Tuším ale, že ve školství nepůjde o
snadný proces, přeci jenom pedagogové mají svou dovolenou trochu víc sešněrovanou.
Od dětství totiž vnímám červen jako nejkrásnější a zároveň nejpromarněnější
měsíc v roce. Tempo se výrazně zrychlí a všechno míří k letnímu finále.
Na červnové krásy nezbývá moc času. Pořádně si ho nedokážeme vychutnat. Vždycky
je něco důležitého, co musíme stihnout před létem.
Tak zbrzďuji. Není to
jednoduché, samozřejmě. Zvyk je prostě železná košile. Podle předsevzetí by
ideální červnové tempo mělo být maximálně vycházkové, ne-li pomalejší.
Nabízí se proto vyrazit na Pražské Quadriennale do
Holešovic, kde můžete esteticky zpomalit mezi designem a výtvarnými výzvami.
Něco takového samozřejmě není pro každého, takové nevyžádané
rady nebudí nejlepší dojem. Nemělo by jít o konkrétní aktivitu, spíš o pocit,
který červen přináší.
Možná chce všechno mnohem větší empatii. Každý půlroční
červnový zlom vnímá po svém. Někdo je ve stresu, jiného letní slunovrat
zanechává v bohorovném klidu.
Určitou šanci samozřejmě skýtá aktuální rozpoložení. Jako student vnímáte červen jinak než
prodavač zájezdů v cestovní kanceláři či herec na volné noze.
S podobným porovnáváním není na červnu nic zvláštního,
vždycky lze najít něco dobrého stejně jako negativního.
Přesto červen většinou vnímáme trochu jinak. Jenom nevím,
jak přesně to pojmenovat. Je to hodně o pocitu, jako že něco končí a něco
nového se začíná.
Ačkoliv…Něco specifického a konkrétního červen opravdu má.
Minimálně ten letošní. Připomíná sedmdesát let od měnové reformy. Řízená krádež
úspor drobných střadatelů. Lidé tehdy vyšli do ulic.
Vždy se mi zdálo poměrně bizarní, že měnová reforma, jakkoliv
byla zlodějská, vyvolala větší nepokoje než monstrprocesy s nevinnými lidmi.
Při pohledu na toto kulaté výročí mi naskakuje husí kůže a tisíce otázek. Těžko
na závěr definovat jednu obecnou. Tak snad stručně a věcně, máme jiné vnímání
červnové reality než ti před sedmdesáti lety, nebo je to neměnné? Jdeme si
prostě pro vysvědčení, s tím v červnu holt nic nenaděláme.
Psáno pro Listy Prahy 1
Žádné komentáře:
Okomentovat