Otec národa

 

Přezdívky osobností už tolik neletí, snad jen diváci Českého nebe netápou a umí rozlišit, kdo je otec národa a kdo otec vlasti, o kom se mluví jako o miláčkovi národa či naopak o zrádci národa. Jinak v tom většina lidí tápe. A Palacký, o kterém bude dneska řeč, se dokonce pyšní vícero přezdívkami. Jednak již zmiňovaný otec národa, pak se o něm mluví jako o aristokratu ducha či muži s mnoha nej: největší historik či největší osobnost devatenáctého století. Ba dokonce i mozek měl největší, proto také zůstal uchován a dnes je předmětem určitého sporu, zda je to vůbec vůči němu uctivé, když jeho mozek uchováváme jako výstavní exponát kdesi v muzeu. Zajímalo by mě, co by na to řekl sám František Palacký, jehož 225 narozeniny si 14. června připomeneme. Asi by o tom vedl diskusi nebo napsal zajímavý text, jak mu bylo vlastní. Narodil se na Moravě a dle dnešního bonmotu, že všichni slavní Moravané žijí v Praze, přišel na Staré Město ve svých pětadvaceti letech. Řekněme, že jako náplava to neměl moc jednoduché, u místních vlastenců si vybudoval víc autoritu než oblibu. Vnímali ho jako povýšence, který se „vnutil“ do aristokratických kruhů, navíc byl evangelík. Na oblibě mu nepřidal ani sňatek s Terezií Měchurovou, protože to byla dcera z bohaté německé rodiny. To se pro českého vlastence opravdu nehodilo, proto s ním někteří tehdejší autoři přestávali spolupracovat. A našli se i tací, co ho udávali úřadům. Přes všechna tato protivenství se Palacký stával nepřehlédnutelnou a hlavně postupem času nezpochybnitelnou pražskou osobností. Mnohé jeho kroky byly možná doceněny až zpětně, ve své době byly spíš kontroverzní. Jak třeba jeho psaní do Frankfurtu či prohlášení, že kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si ho vytvořit.Život ho oloukem dovedl k určitě skepsi, takže nakonec proslul i bonmotem, že byli jsme před Rakouskem, budeme i po po něm, ale to už se blížil k finále svého plodného aktivního života, který vyhasl v květnu roku 1876. Praha mu vystrojila asi největší pohřeb devatenáctého století, přibližně na padesát tisíc lidí se přišlo s tímto politickým a filozofickým guru své doby rozloučit.

Otec národa se odebral do „českého nebe“, aby tam ve vybrané společnosti pokračoval v diskusi o austrolavismu či české otázce. To jsou věci, které dnes už veřejnost moc nezajímají, proto si slavného velikána udržujeme v kolektivní paměti alespoň jeho portrétem na tisíci koruně. A sporem o jeho mozek.