Dnešní čtení je takové divadelní. Miluji Ungelt. Jak ten prostor, tak divadlo. Loni měl tento kouzelný prostor kulaté výročí: 25 let existence.
Kvůli čínské chřipce byl svět uvržen do chaosu, veřejný život uhasl, divadla byla uzavřená. Výročí se slavilo online, ale divadlo online je absolutní protimluv.
Milan Hein jako principál divadla, které se nachází ve sklepních prostorách z 11. století, vydal k jubileu vzpomínkovou knihu. Krásnou.
Listuji a vzpomínám. Mnoho představení jsem viděla. Vzpomínky naskakují stránka po stránce. Divadlo otvíral Milan Hein spolu s panem Milošem Kopeckým. Už dávno mezi námi není.
Spoustu dalších mistrů, hereckých bardů, geniálních umělců i talentovaných mladých herců poté vystoupilo v 8000 představeních, která na jevišti Ungeltu proběhla.
O přestávce se dalo posedět v kavárně na židlích, které věnovaly osobnosti kulturního života.
Vždycky nás bavilo koukat, na čí židli zrovna sedím. Herci zde také často splývali s publikem, prohodili pár slov se svými diváky. Vypili kávu a vstřebávali atmosféru před i po představení.
To vše na stránkách knihy ožívá. Je to pro mě trochu nostalgické čtení. Krom nedělního pomalého plynutí času ještě právě dnes vnímám smutné výročí osmi let od odchodu mého tatínka. Na stránkách knihy vidím mnoho umělců, kteří již nás opustili.
Život je tak pomíjivý, vnímám dnes víc než jindy.
Kniha je ale krásná, nostalgická, čtivá, plná té dávné energie, inspirativní.
A jako bonus nabízí i CD s rozhlasovými pořady, takže i audiozážitek.
Poslouchám pravidelné pořady z Ungeltu, moderované panem Hainem👍
OdpovědětVymazat