Někdy k vám kniha doputuje netradiční a zajímavou cestou.
O tomto drsném příběhu jsem se třeba náhodně dočetla na Twitteru Nory Friedrichové, která se o ní zmínila jako o skvělé knize.
A protože nejlepší reklama je ta tzv. šeptanda, i toto bylo pro mě impulsem knihu vyhledat, zakoupit a přečíst. Navzdory tomu, že jsem z nějakých anotací nabyla dojmu, že jde o literaturu pro děti. No, nejde. Nebo možná i jde, děti také mají vědět, co se všechno může stát, že někdo má život mnohem víc drsný, než by snad bylo uvěřitelné.. A navíc, hrdina románu sám je dítě. I když, je to dvojí linie vyprávění. Matky i syna. Nechci prozrazovat obsah a už vůbec ne konec, ale je to skvělé čtení. Drsné, pravdivé, bolestivé. Už dlouho jsem žádnou knihu takhle pocitově nevnímala. Jsou to naprosto jiné úhly pohledu. Podívat se na svět kupříkladu očima prodavačky v Bille je tedy dost deprimující. Nebo toho malého kluka, jeho dědy... Prostě, kniha i autorka jsou pro mě docela objev, navzdory tomu, že si myslím, že čtu docela dost. Ale si nečtu, když objevuji tuto knižní Ameriku. Takové knihy dokážou člověku uvíznout v paměti. I v duši...
Žádné komentáře:
Okomentovat