úterý 5. ledna 2021

Zpravodajství

 Nesleduji televizi. V rámci zachování zbytku svého duševního zdraví. Už na jaře jsem měla problém s agresivitou zpravodajství, nyní to nedávám už vůbec. Kdykoliv otevřu televizi či jiné zpravodajské médium, vyskočí covid. Ve všech svých podobách, nejčastěji však v té nejhorší, výhrůžné. Často to vypadá, jako by funkce zpravodajská byla vystřídána úkolem strašit. Děsit, vylekat, co nejvíc udržet národ v obavách a strachu, neřku-li ho smrtelně vyděsit. Aby, pokud neumře na čínskou chřipku, zemřel strachy z toho, že by mohl. Kdykoliv se zdá, že bychom se mohli trochu uvolnit, vynoří se další zpráva v podobě očekávaných mrtvol v ulicích či mrazáků vedle krematorií. Bohužel, často s nádechem senzace. Nejde mi o nějaké populistické implantování radosti a naděje, jako že je všechno v pohodě.  Ale chtěla bych vyvážené zpravodajství ( také i o něčem jiném, než jen o covidu), a zpravodajství důvěryhodné. Už dlouho vnímám mediální rezignaci na nějaké vysvětlování, jen se zakazuje a straší.  Jako by šlo o jakýsi závod, vyhlašují se rekordy dne v počtu nakažených, zemřelých.... Kdo je první v úmrtnosti, kde se nejvíc kupí mrtvoly....   Podstatné informace jsou přitom dost k nedohledání, zkusme si třeba najít na webu ministerstva zdravotnictví informace o očkování? O vakcíně či o tom, kolik lidí už bylo naočkováno? Spíš lze očekávat, že se veřejnosti zakáže nahlížet na jejich web, než aby se člověk dobral nějaké relevantní a pravdivé informace. 

A tak je to se vším. 

  K snadnému dohledání jsou jen ty špatné a děsivé zprávy, někteří " vizionáři", které covid vytáhl na světlo boží, se nemohou svých šílených představ nabažit, a  vehementně a s viditelným nadšením je sdělují, kudy chodí, bez ohledu, co tím způsobí.  

Ani nesledováním televize se tedy nelze ubránit, snad jen kapku naředit. Uniknout ale moc nejde. 

Představuji si, že bych tento vládní mustr uplatnila ve škole, děsit, nevysvětlovat, zakazovat, trestat, týrat....Asi by se děti bránily... I když možná také dne, přišla totiž doba, kdy si necháváme všechno líbit. 

Žádné komentáře:

Okomentovat