Letošní kniha číslo tři jakoby trochu souzněla s dobou, úzkosti jsou nyní na denním pořádku. Nicméně knihu jsem si pořídila spíš kvůli autorovi, jehož Muž jménem Owe mě moc bavil. Čekala jsem totéž od této knihy, zejména poté, co v anotaci píší, že jde o nejvtipnější autorovu knihu.
No, nejde.
Alespoň podle mého. Na Oweho to nemá. Ale zase ta Backmanova další kniha, Babička pozdravuje a omlouvá se, ta mě tedy nebavila. Takže toto je někde mezi. Je tam humor, zajímavé postřehy, psychologické linky, nechá se to číst. Je to zajímavé. Ale Owe byl lepší:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat