Lanovka na Petřín zase jezdí. Po pauze na rekonstrukci, kdy se na Petřín kráčelo pouze pěšky, můžeme znovu využívat lanovku.
A hned jsme si ji vyzkoušeli, navzdory velkým frontám turistů.
On asi ten prvotní přetlak pozvolna opadne, ale o minulém prodlouženém víkendu, kdy bylo navíc hezké počasí, byl o jízdu vskutku obří zájem.
I tak jsme vyjeli, bez řidiče, do prostoru k rozhledně. Fronty byly o víkendu všude, ta u lanovky byla sice dlouhá, ale pěkně to odsýpalo. Kabina pojme každých pět minut sto cestujících, takže se ten had lidí opravdu hýbal.
Nedávno jsem o rekonstrukci lanovky poslouchala rozhovor v rádiu.
Designové studio, které ji mělo připravit, má opravdu rozmanité portfolio. Designuje kupříkladu erotické pomůcky. A nyní lanovky. Tu petřínskou a patrně i tu novou v Liberci.
V zadání petřínské lanovky měla být připomínka toho, že Petřín je nyní vnímám jako symbol lásky. Jde se randit na Petřín.
Šikovní designeři to vyřešili mrknutím. Když se lanovky potkávají, zablikají na sebe, respektive zamrkají. A jedna se začervená.
To je fakt hezká a milá vychytávka. Lépe vyzní ve večerním provozu, ale i my jsme si všimli červeného světla, které v kabině naskočilo po zamrkaní protější kabiny.
Myslím, že se to hodně povedlo. Lanovka je hezká, pohodlná, rychlá. Báječné výhledy.
A Petřín sám je krásný vždycky. Hvězdárna, zahrady, rozhledna, bludiště....
Cesta dolů raději po svých, je hezký, jak v centru města jdeme lesem, bez lidí, v klidu. A pak se vynoříte u Strahovského kláštera.





























