Podvečerní toulky starou Prahou jsou nyní takové poklidné, mnohdy je tam méně lidí než ve Stromovce. Ticho, klid, na chodníku místní obyvatelé. Jev léta nevídaný. S překvapením "zjišťujeme", že i na Malé Straně bydlí lidé. Najednou je vidět architektura, městu se vrací minulost. Vlastně ani nevím, zda je to dobře nebo ne. Davy turistů tady nechybí, ale opuštěné město není spokojené. Místy sice nabízí úchvatnou dávnou atmosféru, místy zase smutek. Stoupáme k Hradu prázdnou Nerudovkou. Hrad ovšem neprodyšně uzavřen, přes nádvoří se nikam nedostaneme. Bezpečnostní rámy nestačily. Je zavřeno úplně. Ani vojáci tu nejsou. Tedy viditelně, u brány.
A když pak dole u letohrádku pohlédnete k Hradu přes ostnatý drát, ani do zahrad se nesmí, pak se nutně vtírá myšlenka, že to už tady jedno bylo. A že tohle výjimečně není vina covidu....
Nicméně je ta Praha krásná. Napadá mě, že obyvatelé Malé Strany si musí tu karanténu vlastně užívat, vrátila jim město k životu. I když zase na druhé straně, to co nyní žijeme se moc životu nepodobá, je to spíš takové živoření, přežívání... Takže vlastně nevím...
Ale procházky jsou tam krásné.
To bych si takovou procházku neměla nechat ujít👍
OdpovědětVymazatKrásné fotky. To je můj sen, procházet se Prahou bez turistů.
OdpovědětVymazatMá to svoje zvláštní kouzlo, ale ti lidé tady chybí. Nemyslím tím davy šílených lovců fotek, ale docela obyčejný ruch:-). Na jeře to bylo zajímavé, najednou nikde nikdo. Teď už je to víc deprimující. Nicméně, Praha je pořád krásná:-)
Vymazat