Před šedesáti lety zemřel král komiků. I dnes lze vidět řadu jeho filmů v televizi. Nevím ale, jak dalece si divák jeho bláznivých komedií uvědomuje jeho osobní tragický osud? Řada prvorepublikových hvězd to po okupaci a za komunismu neměla jednoduché, mnozí raději emigrovali. Vlastu Buriana zničili. Přemýšlela jsem, jaké to asi musí být, když v pozdním věku, kdy by měl vlastně vychutnávat klid a smetanu jako zasloužený bonus, přijde o všechno. O bydlení, o práci, o uznání. Asi nic moc, byť mnohdy tomu tak bývá i dnes, že vás na stará kolena odkopnou. Ale to už je jiná úvaha.
Vlasta Burian všechny své "tresty" dostal bez viny, nic, z čeho ho vinili, neudělal. O to je to horší.
On byl nejen slavný a populární herec, byl aktivní fotbalista, tenista, jezdil na kole, na koni. Hrál, točil, vlastnil divadlo. Za války v něm mnoha lidem poskytl útočiště. Ti se mu po válce odměnili tak, že mu ho sebrali.
Podnikal, pomáhal, sportoval, sponzoroval, byl mecenáš, pomáhal nezištně. Jen tak, prostě někdo potřeboval, tak pomohl...
Byl bohatý, to u nás vzbuzuje závist. Tak ho ožebračili. Zničili. Sebrali mu práci. Udělali z něj potulného komedianta. Trosku. A když pak už mohl, tak Slepice a kostelník, to je ponížení až na samotné dno.
A to, že mu Werich pomohl, je od něj hezké, leč není úplně jasné, zda to nebylo víc Werichovo pokání za to, že veřejně schvaloval jeho obvinění z kolaborace.
Navíc už to Vlastu vlastně nezachránilo. Jeho poslední herecká vystoupení jsou už spíš k pláči, je to smutek nad tím, kam až naše humánní společnost dokáže člověka dohnat. Vydeptat a zničit. Unavený a zničený zemřel posledního ledna před šedesáti lety. Na prahu tzv. zlatých šedesátých.
V devadesátých letech ho nějaký soud rehabilitoval. I oficiálně je teď jasné, že žádný kolaborant ani zrádce nebyl. Vlastovi je to ale už na nic.
Je pohřben na vyšehradském hřbitově, kde ale z hrobu někdo ukradl jeho bronzovou bustu. Zjevně nemá klid ani po smrti.
To, že jeho filmy stále hrají a je vnímán jako král komiků, je jistě ukázkou toho, že bavit tehdy uměl. Je také ( ale to už je jen můj pocit a definice) ukázka jakéhosi pokrytectví. Zničíme člověka, ale pak se přiživujeme na jeho popularitě. Nebo potvrzení toho, že světská sláva, polní tráva... Nu, spíš je to i o tom, jak moc dokážeme závidět, být hnusní na ty úspěšné a jakmile se některé typy lidí dostanou k moci, nastává peklo na zemi.
Tak si dneska dejme Tři vejce do skla:-), a přitom Nezlobte dědečka, protože Ducháček to zařídí:-)
Vlasta Burian byl nejen král komiků, byl to podle mého i dobrý člověk, kterého semlela doba. A zničili malí závistiví lidé. Jako už tolikrát. Vlastně nakonec dopadl jako Ryba na suchu.
Napsala jste to úžasně!!! Přečetla jsem o panu Burianovi spoustu článků a knih. I když jsem se narodila dost let po jeho skonu, nějak mě vždycky magicky přitahoval a přitahuje. Možná ta blízkost vychází z toho, že jsme oba rodáci z Liberce a že je mi nesmírně líto, že mu Liberec věnuje tak málo pozornosti. Nevím, ale můj úsudek je stejný jako Váš. Byl to král komiků, dobrý člověk, kterého semlela doba. Škoda, že se nikdy nedozvíme, jak by se žilo, kdyby po válce naši zem neovládli komunisté...
OdpovědětVymazat