Dnešní den je připomínkou osvobození koncentračního tábora Osvětim. Jde o Den připomenutí památky obětí holocaustu.
Čím jsem starší, tím víc mě vzpomínky pamětníků rozhodí.
Přesto je dětem pouštím, pokud to jde, snažila jsem se jim i zprostředkovat setkání osobní. To dnešek neumožňuje, tak využíváme Hyde park civilizace, kde rozhovory vede citlivě Daniel Stach. A je to silné i přes obrazovku. Děti to vnímají, každý ročník jinak. Je hodně důležité to s nimi sdílet. Celý den jsme tomu intenzivně věnovali. Snad si z toho odnesou krom silného emočního zážitku i poučení pro svůj další život.
Večer pak bylo v Památníku obětem heydrichiády divadlo Paměti národa pod názvem Paměť jsme my. Prvně jsem se s tímto projektem seznámila, když mě oslovila produkční,
že paní režisérka by ráda převedla na jeviště některé momenty z mé knihy Doskočiště protektorát.
To byla samozřejmě velká radost.
Pak jsem na celou záležitost poněkud pozapomněla, když v tom se přiblížil datum premiéry a s ní i pozvání do chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se to celé odehrávalo. Právě na Den památky obětí holocaustu, protože je to postaveno na výpovědích přeživších. A v podání mladých herců je to emočně velmi silný zážitek.
A ještě cestou na Letné lze potkat plno tzv. kamenů zmizelých, takže celý den, i se svým nevlídným počasím, tak nějak evokoval chmurné vzpomínky.
Ale díky tomu divadlu, byť emočně náročnému a smutnému, i nadějí, právě v tom šikovném mládí. Je to takové nahoru dolů. Ale to ten dnešek má asi v sobě historicky zakódované, zmar i naději, vše v jednom.
Žádné komentáře:
Okomentovat