Aneb jako taková chytrá horákyně vystupuje nové ministerstvo školství. Těšila jsem se na změnu, nicméně cítím určitou setrvačnost. Jako by zmatená a chaotická nařízení setrvačně pokračovala, nemají hlavu ani patu, jsou nevyzpytatelná. Nechci hodnotit ta ostatní odvětví, zůstanu u škol.
Prý je nezavřou. Ha, ha...
Opozice ( a oprávněně) kritizovala zmatek v nařízeních, která chodí pozdě, jsou nesrozumitelná, nesmyslně dlouhá, do datovek chodí na poslední chvíli, nelze se v nich vyznat. Souhlasím, bylo to tak a bylo to k vzteku.
Ale když opozice najednou není opozice, tak to pokračuje. Nemlich stejně.
Školy nezavřeme, znělo z lavic opozice. Teď je tedy nezavřou plošně, ale jaksi oklikou. Přidáme třeba dalších deset dní ředitelského volna ( jen tak bokem, na rodiče zjevně nikdo nemyslí, neb ředitelské volno není - překvapivě- sladěné s automatickým volnem v práci.), neustále se prodlužují nějaké prázdniny, na volno se nalepí dny boje proti covidu (ó jak se bráním asociaci se dny sovětské kultury.-), ale ta mrcha podvědomí pracuje:-).. a ejhle, je tu týden, tu další, pak ředitelské volno a škola je zase zavřená měsíc.
Roušky, tedy vlastně respirátory, jsou doporučené, ale když je nemáte, zavřou vás, protože jste byli v kontaktu s výrazným nositelem. Tudíž si lze meziřádky vyčíst, že jsou povinné. Protože ten, kdo trasuje ( myslím pedagog, který to dělá za hygienu, ještě zjišťuje, zda byl respirátor či nebyl a dle toho pak se posílají lidé do karantény.)
A tak bych mohla pokračovat. Prostě chytrá horákyně. Či lépe řečeno, tak hezky česky, kecy v kleci.
Školství jako priorita. Heslo, které bylo zapomenuto hned v okamžiku nečekaného volebního vítězství ( a ano, volila jsem je, abych vyvrátila pochybnosti).
A to nemluvím o testování, jehož pochybné výsledky jsou označovány jako úspěšná cesta v boji s covidem. Testování v pondělí a ve čtvrtek kupříkladu moje studenty a mě pravidelně připravuje o hodiny češtiny, místo literatury provozujeme pochybné testování, které u nás třeba nenašlo nikoho pozitivního.
Teď to bude asi jen jedna hodina, leč nikdo neví, jak dlouho. Takže není divu, že v tomto covidáriu ztrácím elán a pozitivní myšlení, protože in je dneska být negativní. A fakt nechci být chytrá horákyně, už v dětství jsem tu pohádku neměla moc ráda. A v dospělosti ji nechci reálně žít!
Žádné komentáře:
Okomentovat