Leden je navzdory svému mrazivému podtextu vlastně měsícem naděje. Je to opakovaně nový začátek, opět jsme na startu a s rozechvěním očekáváme, co následující, dvaadvacátý rok, přinese.
Dvě
dvojky by mohly naznačovat určitou naději, ale to bychom potřebovali zdatného
numerologa, aby nám to vysvětlil. V obecném duchu můžeme od letoška
očekávat dost dramatických věcí, od covidu v mnoha variacích řecké
abecedy, přes utváření nové vládní garnitury až k drahým energiím. Tedy
nic hezkého. I první lednové výročí, které mě napadá, není vůbec optimistické.
Vzpomeneme osmdesát let od tehdy přísně tajné schůzky ve vile na břehu jezera Wannsee,
kde se rozhodlo o „ řešení židovské otázky.“
Je
to osmdesát let, setkání řídil Heydrich, který rozhodně hodlal výsledky jednání
uvádět do praxe. Nacistické špičky se sešly dvacátého ledna 1942 a hodlaly zde domluvit
detaily nejzrůdnější akce, kterou kdy dějiny viděly. A co je horší, oni ji i
zrealizovaly.
Jelikož
šlo o schůzku tajnou, nikdo nezasvěcený o ní nevěděl. Ostatně, neví se o ní
mnoho ani dnes, všichni většinou vycházíme z náhodného nálezu
v archivu, kdy se objevila kopie zápisu říšského sekretáře, který se
jmenoval Martin Luther. Skoro bych řekla, že jde o jméno symbolické, ale prý se
tak jmenoval doopravdy. A jeho zápis, tedy kopie toho, co zapsal Adolf
Eichmann, o schůzce, je navíc jediným
dokladem o tomto jednání. Tím, že ho američtí badatelé objevili až po
Norimberském procesu, nestal se ani předmětem doličným. Jen potvrdil existenci
schůzky v zámečku na břehu jezera Wannsee, kde se pod vedením kata českého
národa Heydricha rozhodlo o brutální genocidě židovského národa. Je to osmdesát
let, tak určitě stojí za to si událost připomenout.
On
vůbec dvaadvacátý rok přinese hodně válečných výročí, žít před osmdesáti lety
v tzv. protektorátu v roce 42, bylo hodně dramatické.
Začínáme
tedy připomenutím lednové konference ve Wannsee, kdy se v úterním
odpoledni dvacátého ledna rozhodlo o tragickém osudu milionů Židů. Přičemž celé
jednání trvalo asi jen hodinu a půl. Pravdou také je, že vraždění Židů
v té době již běželo na plné obrátky, cílem setkání v luxusní vile
nedaleko Berlína bylo vlastně hlavně sladit postup veškerých úřadů a vymýtit
případné pochybnosti těch, co v sobě vydolovali náznak lidskosti, jako že
to tak nejde. Wannsee potvrdilo, že jde.
Prostě
cíl byl jasný. Zlikvidovat veškeré židovské obyvatelstvo v Evropě. A nutno
konstatovat, že se to dost dařilo.
Proto
je asi třeba si tuto temnou konferenci připomenout. Třeba jen proto, abychom si
porovnali, jak přemýšleli lidé před osmdesáti lety a jak dnes.
A
také, abychom nezapomínali na temné stránky dějin.
Navzdory
tomu, že leden vnímáme jako nový začátek.
Žádné komentáře:
Okomentovat