Zdislava z Lemberka

 Dnes je v kalendáři jméno Zdislava, které mi evokuje dávnou historickou osobnost:   

                                    Zdislavu z Lemberka.

Je dokonce svatá, tedy svatá Zdislava. Nevím, jak moc je známá v širokém povědomí, myslím, že u nás je víc popularizovaná svatá Anežka Česká, ale třeba se mýlím a svatou Zdislavu znají všichni....?

Nu, hlavně ji znají na severu, je patronkou kraje Liberec. Ostatně, je to kraj, kde působila, zakládala kláštery a se svým manželem, Havlem z Lemberka, se zde věnovala charitě. A to doslova, oba nejen kláštery zakládali a podporovali, ale též osobně pomáhali. 

Oba dva mám také personifikované, za Zdislavou už pořád vidím Milenu Steinmasslovou, která ji  výborně zahrála v  krásném filmu V erbu lvice. A Havel z Lemberka jako Boris Rossner, kdo by mu odolal:-)? 

Ovšem pro ty, koho zajímá, jak  Zdislava vypadala (asi) doopravdy, existuje unikátní 3D model, který vznikl někdy před čtyřmi lety. 

Zdislava byla empatická, měla dar léčit, nebála se nemocných, osobně je navštěvovala, Určitě by se uplatnila i dnes, současné zdravotnictví takovými lidmi zas tak úplně neoplývá.

Ale každá doba má své, Zdislava se zase nedožila příliš vysokého věku, umírá krátce po třicítce. Zanechala po sobě čtyři děti, nespočet založených klášterů a špitálů. 

Takže třinácté století nám dalo nejen Anežku Českou, sestru krále Václava I., ale i Zdislavu z Lemberka, jejíž manžel byl přítel krále Václava I.  

A obě ženy byly nakonec kanonizovány, tedy prohlášené za svaté. Nevím, zda  tom hledat nějakou souvislost, snad jen zajímavost.

 A Zdislavu lze najít i v díle Jaroslava Durycha, Světlo ve tmách. 

    Živou Zdislavu jsem v životě potkala jen jednu. Bohužel, nebyla svatá. Minimálně ne pro mě. Vlastně to byla kdysi dávno moje první šéfka. A do pracovního života mi připravila tak drsný start, že mě díky tomu vlastně hned tak něco nerozhodilo. Ale k tomu jsem musela dospět. V době reálného setkávání s onou Zdislavou to opravdu nebylo lehké. Pokud bych měla zůstat v duchu příměrů, tak nešlo o nic svatého, šlo o opravdové peklo.  

Ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Dnes už o tom mohu přemýšlet i jinak, je docela dost dobře možné, že ona o našem pracovním konfliktu přemýšlí ve stejných dimenzích jako já, byť já jsem i po letech přesvědčena, že peklo připravila ona. Nevidím to s odstupem času diametrálně jinak. Ale už mě to nestresuje:-) 

A mohu o Zdislavě psát. Jako o svaté ženě, tedy. To další zmiňuji hlavně proto, že vždycky ve všem existuje černá i bílá. 

Takže dneska asi kniha Světlo ve tmách.

A otázka do pléna, zda vy znáte nějakou Zdislavu? Krom té světice, samozřejmě:-)