Sleduji aktuální causu s Djokovičem v Austrálii a po pravdě jsem zděšena. Totalitní praktiky za potlesku davů. Situaci logicky sledují i děti, které sport zajímá, proto došlo i na debatu ve škole. Kupodivu ( pro mě tedy kupodivu) vůbec nešlo o jednoznačnou záležitost. Diskuse byla mnohovrstevná, dramatická, ve finále až vášnivá. Byli jak přívrženci zákazu, tak jeho odpůrci. Statisticky se asi ale víc děti klonily k tomu, že zákaz vstupu je v pořádku.
Já to tedy mám úplně naopak. Asi bych, na místě pana Djokoviče, do takové země vůbec nejela, ale když už jel, pak plně stojím na jeho straně. Zákaz vstupu do země neočkovaným lidem vnímám jako jasně totalitní, příště může přijít zákaz pro obézní, pro vysoké nebo naopak pro mrňavé, až to skončí tím, že akceptujeme pouze modrooké blonďáky a ostatní mají smůlu. A když už akceptují výjimku, zde udělenou, pak ji zrušit jako zvůli nějakých úředníků, to už vnímám jako naprosto skandální. Překvapuje mě, že je to za potlesku davů. Silně zní ten podtón, že on, jako nejlepší, si myslí, že si může dělat co chce. A tak ho klepneme přes prsty, protože není dobré vyčnívat, vnímám tu hysterii kolem něho já.
Být tenistou, asi bych nechtěla takový turnaj vyhrát. Copak to může být plnohodnotné vítězství, toho nejlepšího porazila byrokracie? A totalita, protože to nic jiného není. Každá totalita přece začíná tím, že si mapuje, jak jsou lidé poslušní? A tady je poslušnost zjevná. Neočkovaný sem nesmí. Už to je napováženou. Pak se všichni radši naočkují, aby mohli. A ti, co se nenaočkují, tak ti mají problém. A když ostatní už aktivně drží ústa a krok, je to pro ně dost marný boj. A tak bych samozřejmě mohla pokračovat. Ale ono je to vlastně jedno. Jde o trend, který nějaké psaní na blogu nezmění. Jde jen o nepatrnou ventilaci pocitů. V tom duchu, že stojím na straně Djokoviče ( navzdory tomu, co o něm všichni tvrdí, jak je arogantní, bohatý- to je asi největší zdroj kritiky- paličatý a kdo ví jaký.) Australské praktiky vnímám jako totalitní a děsí mě, jak je všichni schvalují. Ještě kdyby snad očkovaný člověk byl naprosto bezinfekční a bezpečný, snad bych to vnímala jinak, ale asi i tak, takový bezprecedentní zákaz a omezování svobody prostě cítím jako nepřijatelný. A jsem v napjatém očekávání, co bude dál.
A z hlediska tenisového bych to viděla tak, že vítěz letošního ročníku rozhodně nebude plnohodnotný vítěz a výhra ho snad ani nemůže těšit. I když. on to má každý jinak. A vyhrát za každou cenu, vyhrát i když jsem průměrný, to už tady přeci bylo. Ale pořád je to tak lákavé.... Tak zlikvidujeme Djokoviče, a pak se uvidí, koho dalšího...
Žádné komentáře:
Okomentovat