Hrát s dětmi na schovávanou je docela zábava. A není to ani proto, že v tomto případě neplatí otřepaný vtip, že od určitého věku už člověka nikdo nehledá:-).
Je to legrace nejen proto, že vás to vyprudí k neobvyklé činnosti, ale i proto, že se aktivně zapojuje pes, tedy Tobiáš, pro kterého je to naprosto nepochopitelné, co ti dvounožci zase vyvádějí. Zaujatě neobvyklou činnost pozoruje a pak veškerou naší aktivitu zhatí tím, že nás odhalí. Připlíží se ke skrýši a vyštěkává. Raduje se, že nás našel.
Nelze ho brát do hry, protože si nedá vysvětlit, že není cílem vás prozradit. Zejména mě nenechá ani chvíli bez dohledu, co kdybych se mu ztratila:-).
Takže hra na schovávanou, u nás velmi oblíbená, se stává víc hrou, jak přelstít pejska. Neplatí na něj ani pamlsky, prostě se chce vždy a za každou cenu zapojit do hry.
Někdy se dokonce tváří, že pochopil princip hry a utíká se také schovat. V takovém případě je najednou potichu, nechá se chvíli vyvolávat a pak na nás radostně vyštěkne.
"A teď budu pikat já," sdělujeme nám svým jezevčím pohledem.
Navíc se tváří, že rozumí naší domluvě, protože neomylně reaguje na dětskou výzvu, která ale není určena jemu.
" Budeme hrát na schovku?" zazní otázka a Tobiáš se buď okamžitě probudí nebo přiběhne odkudkoliv.
Asi bude pravda, že psí mozek dosahuje kapacity tří až čtyřletého dítěte. Tobiášova vášeň pro dětskou hru na schovávanou tomu napovídá.
Je zajímavé, že jiné lidské hry ho nechávají absolutně chladným. Ale na schovávanou hraje s velkým nadšením. A tak velkým, že někdy děti nechtějí spolu s ním hrát.
"On nás vždycky prozradí," stěžují si na jeho loveckou vlastnost a Tobiáš pak musí buď na zahradu nebo domů ( dle toho, kde se právě hra odehrává). Ale většinou ho bereme do hry a snažíme se přelstít i malého zarputilého jezevčíka. Většinou se to nedaří.
Ale kupříkladu mě těší, že nehezké pořekadlo o tom, že ve vyšším věku se na schovávanou nehraje, protože vás stejně nikdo nehledá, díky němu rozhodně neplatí.
Žádné komentáře:
Okomentovat