Lakomec

O víkendu, přesněji řečeno v sobotu, jsme si připomněli výročí Moliera. Tedy připomněli jsme si ho tak, až jsem na to zapomněla:-) A přitom jeho Harpagon, tedy Lakomec, je moje dost oblíbená hra. A od narození autora uběhlo 400 let, to je dost kulaté výročí. Tak se k němu vracím dnes. ostatně, i na Heinricha Schliemanna a jeho dvoustovku jsem pozapomněla, tak ho také napravím. Ale dneska je to Moliére, kterému se na konci jeho života splnila představa mnoha herců, odejít uprostřed hry, zemřít na jevišti. Myslím, že jemu se to povedlo, byť ne úplně do slova a do písmene. Nicméně, připomínám jeho narození, 15. ledna 1622 se narodil jako Jean Baptiste Poquelin. Divadlo si vyvzdoroval, nežil v době, která herce adorovala.  Léta žil jako kočovník, harcoval se po venkovských štacích a asi to nebyl moc luxusní život. Aby se jeho rodina za něho nestyděla, začal používat pseudonym Moliere. 

 Přesto si vydobyl slávu a uznání a bylo mu umožněno hrát u královského dvora. Tam už to s tím uznámí bylo náročnější, protože šlechtu dost odvážně kritizoval. A nejen šlechtu, dost často se trefoval do církve, která mu nemohla přijít na jméno. A jeho hry zakazovala. Ale nad umělcem držel ochrannou ruku bratr krále, Filip Orleánský, tak mu leccos prošlo, ale s různými intrikami, pomluvami a těžkostmi musel bojovat vlastně celý život. Možná i proto se ve finále nedožil vysokého věku, zemřel krátce po svých jednapadesátých narozeninách, v únoru 1673, těsně po skončení hry Zdravý nemocný, kde hrál hlavní roli. Před vystoupením údajně konstatoval něco v duchu, že se mu asi dneska bude špatně hrát. A opravdu, během představení mu nebylo dobře, projevy nemoci byly vidět i na jevišti, ale všichni si mysleli, že to patří ke hře. Jakmile dohrál, zřítil se do zákulisí a zoufale bojoval s návaly kašle. Nikdo si s ním nevěděl rady. Ještě ho tedy převezli domů, ale již mu nebylo pomoci. Zemřel tedy ne přímo na jevišti, ale vlastně to tak lze interpretovat. A ještě navíc symbolicky, během hry Zdravý nemocný...

Církev se mu chtěla pomstít i po smrti, že prý nepřijal poslední pomazání, tak nemůže být pohřben jako křesťan, ale jako sebevrah. Musel zasáhnout sám král, aby se tak nestalo. 

Dnes je Molierův hrob na slavném hřbitově Pere- Lachaise.

Napsal toho strašně moc, Lakomec je asi nejslavnější. Ale za zmínku stojí i Tartuffe, který byl právě církví často zakazován, Zdravý nemocný, Misantrop, měšťák šlechticem či moje oblíbená Skapinova šibalství. 

A Lakomec v podání Viktora Preisse, to je opravdová lahůdka. 

Ale i ostatní "Lakomci", které jsem viděla, byli skvělí. Pan Filipovský třeba. Nebo Pavel Zedníček.  Vždycky je to herecký koncert. Lakomce umíme:-)