Vyzvednutí ostatků

 Sleduji aktivity, které míří k vyzvednutí ostatků našich válečných hrdinů z hromadného hrobu a snahu připravit jim důstojné místo posledního spočinutí.

 Jde o příběh Ďáblického hřbitova, kde leží v jedné společné jámě ostatky parašutistů, odbojářů, jejich zrádců i katanů. Vedle Kubiše tady má být i Čurda či K. H. Frank. Popravdě, takhle jsem si to léta myslela.

 Pietní místo tohoto odboje se mi navíc na hřbitově vždycky špatně hledalo, jednak mám velmi špatnou prostorou orientaci, jednak je opravdu velmi nedůstojné, vlastně za zdí, nesnadno identifikovatelné.

 A pak přišla skupina nadšenců s myšlenkou ostatky vyzvednout a uctít tak naše hrdiny. Všude to tak dělají. Nikde na světě navíc neleží hrdinové se svými zrádci na jednom místě, vždy jsou nějak oddělení.  

A tak se do toho pustili.

 A rázem měli oponenty.

 Teď mluvím hlavně o historické obci, pouští se do sebe jako kohouti na jednom smetišti. Jedni to chtějí zkusit, kdyby se jeden člověk povedl identifikovat a zachránit, je to dobrý. Ostatně, i kdyby se ta myšlenka o tom, že jsou tam všichni dohromady vyvrátila, tak je to vlastně taky dobrý. 

A pak ti druzí, co jim dávají kapky. Dehonestují je. Jako že tam nikdo není, že se popravení spalovali, že nevíme, zda tam leží, že spíš neleží. 

Je to drsný boj.

 V obou táborech jsou jména, kterých si vážím, nemám stoprocentní jasno, kam se přiklonit. 

   Asi ale spíš k těm vyzvedávačům, protože to zkouší a snaží se. Myslím si, že naši hrdinové mají mít svá pietní místa, ne neurčitý hromadný hrob kdesi v Ďáblicích. 

Mohou mít pravdu i ti druzí, že tam jejich kosti nejsou. Ale oni jsou, na můj vkus, moc drsně dehonestující. Jako,  že na co si to hrajeme, co je to za blbost, vždyť oni dobře ví, že tam nikdo neleží…. 

No, ten vyhrocený tón mi úplně nesedí.

Pana Toufara také vyzvedli z hromadného hrobu, identifikovali a již je pohřben v Číhošti. 

Proč by se to nemohlo povést i u jiných? 

Uctít ty, co za naše současné životy nasadili ty své. Oddělit je od zrádců a kolaborantů. Vytvořit jim důstojné místo pro pietu? 

Jistě, neseme si je v srdci, zní rázná oponentura, ale symbolů je také třeba, myslím si já.

Takže kdyby šlo o moje slovo, říkám ano. Navzdory všemu. 

Kdyby šlo o moje příbuzné, řekla bych také ano. Chtěla bych to vědět.

   Jak to vnímáte vy? Je to smysluplná akce? Má to význam? Nebo jde jen o plané, možná i politické, gesto, jak praví někteří oponenti....?

Ono to souvisí, velmi úzce, s otázkou, jak moc si vážíme svých hrdinů.

Osobně si myslím, že nic moc. Víc se cení schopnost držet hubu a krok, navzdory tomu, že vzhledem k této národní preferenci máme hrdinů hodně. Jen je moc neznáme. A tak se seznamte: Piskáčkovi, Strnadovi, Khodlovi, Novákovi, Kropáčková, Mašínovi a mnozí další.

Důstojný hrob a hlavně naši trvalou vzpomínku si určitě zasloužíJ