Příběh Fidlovačky, tedy Divadla Na Fidlovačce, je v kulturním světě dost známý. Dětem se ale musí vysvětlovat, kdo to nezažil, nepochopí, jaké to je, uvádět do života novou divadelní scénu. Takový Národ sobě devadesátých let. Řekla bych, že dokonce víc národ sobě, víc emocionální, než kdysi zlatá kaplička. Ale to je asi věc názoru.
Kdysi jsme na Fidlovačku hodně chodili. Teď mám za sebou takovou kulturní dobu nula, ale v úterý jsme na Fidlovačce nesměli chybět. Tobiáš tedy ano, ale já si Probuzení nenechala ujít. Fidlovačka je pořád krásná, pořád se tam nepohodlně sedí:-), pořád má ale atmosféru a je to milé divadlo.
V úterý šlo o divadelní představení, které s našimi studenty nastudoval Martin Šimek. Tanečník, choreograf, režisér. Empatik.
Dokázal z těch dětí dostat to, co ani oni nevěděly, že v nich je.
Krásné představení. Navzdory všem.
A zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat