Když jsem četla první knihu této autorky, nadchla mě. Šlo tenkrát o Slavíka. Tak jsem se pustila i do dalších jejich knih. Ona umí krásně vyprávět, strhnout vás. Nicméně Slavíka nic už nepřekonalo, přestože i Velká samota byla dobrá. Teď tedy novinka, Čtyři vichry. Pokud jste si mysleli, že o světové hospodářské krizi a třicátých letech něco víte, asi vás přesvědčí, že tak úplně tomu není. Třicátá léta musela být v Americe fakt drsná, zejména v zemědělských oblastech. Po zlatých dvacátých drsný pád na samé dno. A opravdové dno. Reflektuje tu i problém uprchlíků, že údajně jen demokraticky smýšlející Američané umí být zaujatí a drsní, ba hnusní, na uprchlíky. A to dokonce na ty, co se přesouvají v rámci země. Takže ten americký sen, se kterým tak rádi operují, není zase pro každého. Dozvíte se o prachových bouřích, o tom, kam až můžete klesnout. Ale zase vstát...
Je to dobré čtení, místy hodně napínavé. Ale v podstatě dost smutné a depresivní. Taková kniha do současného rozpoložení.
Žádné komentáře:
Okomentovat