17. listopad

 Dnes asi jen poznámka, že je dobré si den užít, myslet na to, proč se tehdy všichni, nebo spíš většina, ochotně spojila a věřila ve změnu. Nezapomenout na to, co se dělo v devětatřicátém a z jakého důvodu je dnešek vlastně významným dnem. Pravidelná cesta na Národní. 

Reflexe přítomnosti. Co se děje a jak moc s tím souzníme či naopak. Proč pořád podporujeme myšlenku, že je dobré mít v čele státu soudruha, byť bývalého. Že je naším jediným současným východiskem rozhodovat se mezi hodným a zlým komunistou?

Vize do budoucna? Bude to konečně mít nějakou štábní kulturu. Vrátí se nějaké hodnoty, které jsou nyní někde na odpočinku či v ilegalitě? 

A pak, dnes opravdu nelze nepřipomenut paní Martu Kubišovou. Počátkem listopadu oslavila jubileum, dneska je to také její výročí. Hodně si ty revoluční dny spojuji s ní. A Modlitba mě vždycky dostane, i po letech... A ona je člověk, který ty zapomenuté hodnoty opravdu zosobňuje. 

A ex post jedno drobné zamyšlení.  Stále slyšíme, jak školy nevěnují prostor moderním dějinám. Že mohou za to, že se děti o nedávné historii nic nedozví. Už léta proti tomuto názoru bojuji, marně. Ale vím, že se moderním dějinám věnuji nad rámec ŠVP či RVP.  Kupříkladu každé výročí 17. listopadu reflektujeme v hodinách dost intenzivně, i když třeba bereme pravěk nebo stoletou válku. Vždy si odskočíme do 17. listopadu, jeho příčin i výsledků. Každý rok to tedy slyší, reflektují, probírají. Přesto stále i ve vyšších ročnících narážím na děti, které nevědí vůbec nic. Jako by to nikdy neslyšely....Letos jsem to zkusila opačně. Začala jsem diskusi otázkou, kdo si o 17. listopadu povídá doma? Kdo si svátek doma připomíná, kdo chodí na Národní a proč se tam vlastně chodí? Má někdo potřebu vyvěsit vlajku? Mluvíte o tom s rodiči? S prarodiči?...

Možná se děti nechtěly svěřovat, což bych asi vnímala jako pozitivnější výsledek. Z celé mojí průzkumné akce vyplynulo 6 ( slovy šest ) dětí, které sdělily, že se doma o 17. listopadu baví, vědí tedy o událostech i od rodičů, ba i na Národní někteří chodí. Drtivá většina dětí vnímá ten den jako den volna (chápu, jsou to děti), odjezd na chalupu, na výlet atd. Prostě klasický prodloužený víkend.... Žádná domácí výchova k hrdosti na .... 

Na co, to už si asi doplníme každý sám